Proč s Ruskem nevyjednává EU, ale Německo

Konstatování, že Německo je hegemonem EU, působí jako kolovrátek. Už bylo vysloveno x-krát i s tím, že jde o gravitační zákon. Německo je jediný stát EU dost silný na to, aby měl vlastní představy o evropské politice, dokázal nastolovat agendu, či aspoň reagovat na agendu, kterou nastolí někdo jiný. Poslední ukázkou je cesta ministra zahraničí Steinmeiera do Ruska na jednání s kolegou Lavrovem.

Mnozí řeknou, že tuto agendu mají vykonávat evropské instituce. Ty přece reprezentují půlmiliardu lidí, zatímco Steinmeier jenom 80 milionů. Ano, ale proč to tedy nedělají? Proto Německo působí jako jediná akceschopná síla v EU.

O víkendu německé vládě skončila dovolená a už v pondělí Steinmeier vyrazil do Ruska. Jak píše Spiegel Online, poté co v Alpách vylezl na štít Piz Palü (3900 metrů), už jede na Ural. Proč to nedělají pánové a paní Juncker, Tusk, Mogheriniová? Toto je klíč k německé akceschopnosti či k tomu, že Německo jako jediná akceschopná síla v EU působí. Potom si ovšem prosazuje to, co samo pokládá za důležité a prioritní.

Chtě nechtě se vynořuje vzpomínka na rok staré události. Koncem října 2015 šéf Evropské komise Juncker prohlásil, že dublinský systém (řídí praxi azylu v EU) již nefunguje. Čtete dobře, koncem října, dva měsíce poté, co kancléřka Merkelová dublinský systém sama suspendovala a navzdory evropským pravidlům plně otevřela německé hranice migrantům. Proč evropské instituce reagovaly až tak pozdě? Zřejmě proto, že v srpnu ještě měly prázdniny.

Proto i v srpnu 2016, v době, kterou určuje napětí mezi Západem a Ruskem kvůli Sýrii a Ukrajině, jede do Ruska Steinmeier, a ne Juncker. Jede do Jekatěrinburgu, kde v projevu už v roce 2008 nabídl Rusku zlepšení vztahů. Ke studentům mluví na univerzitě, kde v roce 2010 dostal čestný doktorát. Nedělejme si iluze, že z toho vzejde nějaký obrat k lepšímu. Na to je Putinovo Rusko až příliš ublíženecké a zabydlené v pozici, že za všechno zlo může Západ. Ale cosi se tu naznačuje.

Možná na těch ruských stížnostech něco je. Třeba už to, že Západ si připomíná Steinmeierovu řeč z roku 2008 v Jekatěrinburgu, leč nepřipomíná si Putinovu řeč z roku 2007 na bezpečnostní konferenci v Mnichově, v níž ruský prezident varoval před tím, co pak z Moskvy skutečně přišlo. Jisté však je, že jde-li skutečně o lámání chleba, partnerem Moskvy v Evropě není EU, nýbrž Německo.

LN, 16.8.2016