„Budeme muset najít operativní způsob, jak provádět kontroly bez zavedení hranice.“ Tato slova pro případ tvrdého brexitu nepronesla Theresa Mayová ani žádný brexitář, ale hlavní vyjednavač EU Michel Barnier.

Je irská pojistka zbytečná?

To neušlo pozornosti bruselského zpravodaje listu The Telegraph. Mluvčímu Evropské komise proto položil logickou otázku: „Jestli existují způsoby, jak se vyhnout tvrdé hranici v případě brexitu bez dohody, jak naznačil pan Barnier, tak proč potom potřebujeme ´irskou pojistku´?“ Zjevně zaskočený mluvčí, který nedokázal odpovědět, krátkou výměnu zakončil slovy: „Můžete napsat co, chcete... Další!“

Unii se v mediálních interpretacích brexitu navýsost daří. Internetové diskuse jsou plné rozumbradů, kteří vědí, že Unie přece nebude hledat za Brity řešení (což je, jak vidno, další omyl eurofanoušků), že je to snaha nakreslit kulatý čtverec, že Unii tvrdý brexit nezasáhne, ale Británie půjde na pět let do kolen... Je to ale Británie, která má s otevřenou hranicí mezi Irskou republikou a Severním Irskem problém? Ne. Volně průchozí byla tato hranice již před tím, než oba státy do EHS vstoupily. Platí totiž dohoda o „Společném cestovním prostoru“. Britové dávají od začátku najevo, že si přejí naopak maximální obchodní otevřenost, a to jak vůči EU, tak vůči ostatním (a ekonomicky perspektivnějším) státům světa. Problém s tím má jen EU samotná. Ta si chce chránit svůj jednotný trh. Je to logické - bez zdání exkluzivity by těžko mohla požadovat výpalné za účinkování na něm a desetitisíce velmi dobře placených unijních zaměstnanců by mohly čelit otázce, proč tak velké masy byrokratů mají euroobčané ze svých daní platit. Komičnost situace je stvrzena prohlášením ministerstva zahraničí Irské republiky: „Nebudeme akceptovat tvrdou hranici na tomto ostrově, a proto žádnou neplánujeme.“

EU v hraničním klinči

Ostatně dle irského premiéra Varadkara EU irskou vládu ujistila, že žádné fyzické kontroly nebudou potřebné ani v případě, že Spojené království odejde bez dohody.

Zvláštní, že? Strašení obnovením tvrdé hranice, ba vyvolávání pocitu viny Britů, se zdá být osvědčenou zbraní eurofilů. Jak to jde dohromady s uvedenými prohlášeními? Že by třeba záleželo na tom, pro koho jsou slova euro-vládců určena?
Každopádně by si měli ujasnit (eurofilové, nikoli Britové), co vlastně chtějí. Britové hranici jasně odmítají, stejně jako vláda Irska. Přitom vstřícné návrhy z Londýna byly Unií šmahem odmítnuty. Tak ať si Unie řeší svůj problém sama.

Bez dohody přijdou po brexitu velmi pravděpodobně potíže. Dle dostupných analýz se však jeví, že budou časově omezené. V dlouhodobém horizontu by Britové měli mít velmi úspěšnou ekonomiku i v případě tvrdého brexitu. Jenže v politice a formování veřejného mínění jde o dojmy, nikoli o fakta. Budou-li krátce po brexitu problémy (tím spíše, vydrží-li pár let), vytvoří se v myslích lidí negativní asociace „opuštění EU = ekonomický pokles, zmatky na hranicích“. Ať si pak Britové vedou dlouhodobě sebelépe, spojení brexitu s negativními jevy v myslích lidí přetrvá. A přesně o to jde.

Problematický tvrdý brexit, byť i jen s krátkodobými potížemi, je jedinou nadějí eurofilů na zachování bázně lidu před Zlatým teletem - Evropskou unií.

Autor je konzervativní publicista