„Jsme ve válce,“ konstatoval zde, den po útoku na bruselské letiště a metro, Aston. Pravdu má. „Západní společnost páchá sebevraždu, když nechává volně proudit do Evropy muslimské imigranty,“ tvrdí Alexandr Vondra. Bezesporu. Je to, jako kdyby během WW2 brala Anglie německé uprchlíky, kterým byl doma rozbombardován dům.

Muslimové nás, křesťany, nemilují. Proto není logické muslimské uprchlíky zde - s velkou slávou, s kulturou vítání, jak říkají Němci - přijímat. Neexistuje západní země s muslimskou menšinou, kde už by se neudál nějaký teroristický útok. Ušetřeny zatím zůstávají muslimů prosté země jako my, Poláci, Maďaři a další, vesměs bývalé socialistické státy. Pobyt u nás se naštěstí nevyplácí, a proto je ze strany imigrantů zájem zde se usadit zatím nulový. Tento trend je nutno z naší strany rozvíjet, všemi prostředky podporovat.

Německo příjímá muslimské imigranty po statisících a neptá se, kolik z nich je potenciálních nebo skutečných teroristů. I kdyby jich bylo jen jedno procento, stačí to. Tři teroristé dokázali před týdnem v úterý ochromit půl Evropy. Bruselské letiště je mimo provoz, vlaky z Berlína nebo Frankfurtu jezdily jen do Cách místo do Bruselu, mnoho sportovních utkání je z „bezpečnostních“ důvodů zrušeno nebo odloženo. Tancujeme, jak oni chtějí.

Je to sice drastické, ale jediné možné řešení: přerušit příliv běženců. Právě se rozšířila veskrze pozitivní zpráva, že hranice mezi Ruskem a Finskem je pro uprchlíky také uzavřena. „Dokud vaši lidé páchají zvěrstva u nás, nechceme vás tu.“ Taková musí být řeč na hranici Evropy a ne vítací kultura německé kancléřky Merkelové. Jsme společenství demokratických, rovnoprávných států. Pokud Němci mají zájem, mohou si k sobě vzít, koho chtějí. Je ale naprosto nepřijatelné vnucovat uprchlíky, kteří byli napřed do Německa pozváni, ostatním státům a dovolávat se solidarity. Ne, že jsme přece všichni Evropané. Především jsme Češi, Slováci, Maďaři a máme nezadatelné právo sami rozhodovat o tom, kdo k nám a na jak dlouho příjde. Evropané jsme až v druhé řadě.

Běženci musí pochopit, že je většina evropských států nechce. Důvody nejsou rasistické, ale bezpečnostní a zcela racionální, bez jakékoliv islamofobie. Teroristé potřebují pro svou zločinnou činnost zázemí. Každý, i ten nejmírumilovnější běženec je potenciální poskytovatel takového teroristického zázemí. Teroristé mají možnosti vynutit si od těchto lidí, co potřebují - jídlo, nocleh, informace, přenášení zpráv. Bezpečno je jen tam, kde teroristé takové zázemí nemají, kde lidé jejich řečí nemluví. Jasným důkazem je terorista Abdeslam, který se mohl měsíce zdržovat v cizineckém ghettu Molenbeek, v Bruselu.

V případě syrských a ostatních uprchlíků se nejedná o útěk pronásledovaných. Pronásledovaní měli a mají možnost zůstat v Jordánsku, Libanonu nebo v Turecku, kde by se o ně měla především starat Organizace spojených národů - i za přispění EU. Jejich exodus připomíná invazi zlatokopů před více než sto lety na západní a severozápadní pobřeží Severní Ameriky, do Kalifornie a na Aljašku. Jde o ekonomické uprchlíky, dříve zlatokopy.

Z toho důvodu také nejsou relevantní řeči o Chartě Spojených národů a v ní zakotveném právu na azyl. Toto právo mají jednotlivci, ale ne celé národy, které jsou na cestě za lepším. V době, kdy u nás panoval Sovětský svaz a jeho domácí komunističtí přisluhovači, nemohl nikdo volně přejít přes půl Evropy. Kdo utekl, musel zůstat v Rakousku v táboře Treisskirchen nebo v Německu v Zürndorfu. Tam byl každý nucen vyčkat, než o něm bude rozhodnuto, a šel pak, pokud chtěl, dál. Po Evropě nepobíhaly desítky tisíc lidí bez pasu a jakékoliv registrace.

Je jistě na místě pomoci přeplněnému Řecku a i Itálii. Pokud ovšem tyto země samy proti pronikání uprchlíků dál do Evropy nic nepodnikají, pak nedodržují Schengenské dohody a smluvní spolek Evropská unie nefunguje. Odpovědnost pak je na Merkelové. Mimochodem, je mi naprostou záhadou, jak se slučuje činnost její a našeho Sobotky s jimi složenými ústavními sliby dělat vše pro blaho svých států.

Minulý týden pořádal Klub na obranu demokracie diskuzní setkání na téma imigrace. Za „vládnoucí elity“ byl přítomen senátor Bublan. To je ten, co horlivě prosazuje, kromě vítání uprchlíků, také zákaz prodeje v supermarketech o státních svátcích. Podle tohoto pána je s uprchlíky všechno v pořádku a zdroje, jak už nás dříve přesvědčil Špidla, jsou. Lehce je budem integrovat a všichni, co k nám přijdou, už teď jen prahnou po tom, aby u nás mohli začít pracovat a v míru, podle našich zvyklostí a zákonů, žít. Kde budou žít? Jako co budou pracovat? Pan Bublan také citoval i italskou soudružku Mogherini, paskvil ministryně zahraničí - to je ta, co se po bruselském útoku, v europarlamentu teatrálně rozeštkala - že prý už se nikdo v Egejském moři, mezi Tureckem a Řeckem netopí. Přitom v Egejském moři mezi Tureckem a Řeckem a v moři mezi Lybií a Sicilií bylo jen za minulý rok 2600 utopených. Tolik statistika Eurostatu. Pan Churchill, blahé paměti, by zkrátka řekl, že pan Bublan je „dodavatel politických nepřesností“. Já říkám, že pan Bublan oblbuje.

Pan Doležal je předsedou zmíněného spolku a myslí to jistě dobře. Až na to, že se bláhově domnívá, že nás před Ruskem může uchránit jen EU. To je téma na samostatný článek, a tak snad příště. Každopádně je to nonsens. Kde je nějaká EU armáda?

Jediné skutečně informativní bylo vystoupení prorektora Vysoké školy CEVRO, pana Tomáše Pojara. Jako bývalý velvyslanec v Izraeli ví pan Pojar, o čem mluví. Jelikož zná své Papenheimské, tedy své palestinské, respektive arabské, není zdaleka tak arabskou invazí nadšen jako pan Bublan. Upozorňuje, že dnešní uprchlíci jsou z velké části v našem prostředí neintegrovatelní. Dalším problémem je scelování rodin. Syrské a jiné klany vyslaly své syny a ti se budou v brzké budoucnosti dožadovat scelování svých rodin. Budou požadovat pro své rodinné příslušníky volný vstup do zemí, kde se usadili a kde už sami za státní peníze žijí. Odhaduje se, že jeden uprchlík se tak v blízké budoucnosti „rozmnoží“ na nejméně pět, ale spíš sedm lidí. Rozhodující je seškrtit sociální dávky na minimum a scelování rodin, pokud vůbec, povolit až po nabytí státního občanství žadatele. V ten okamžik zájem opadne. Dobrý příklad takového postupu je omezení sociálních dávek ve Velké Británii a v Kanadě. V tu chvíli, kdy vstoupilo v platnost, touha našich cikánů cestovat rapidně poklesla.

Nadšení z uprchlíků upadá v celé Evropě. Příkladem jsou Rakušané. Když na podzim minulého roku dlouholetá socialisticko-zelená koalice ve vídeňských volbách málem propadla, uvědomili si rakouští politici, že musí změnit směr. Od té doby pomalu, ale jistě přechází rakouský prezident do unií nenáviděné aliance odpůrců imigrantů, po bok Fica, Orbána, Poláků a dalších. Bohužel ne nás. Sobotka a Babiš se zřejmě cítí pevně v sedle a nemají potřebu něco pro své voliče dělat.

Na rozdíl od nejrůznějších našich i zahraničních dobrotisek (Gutmenschen) je pan Pojar srozuměn s ploty a považuje je za účinné. Stačí se jen podívat na makedonskou a maďarskou hranici, jak dobře ploty fungují. Kdy budem k obdobnému nuceni my? V Bavorsku a Sasku, bezprostředně u našich hranic, je několik ubytoven uprchlíků. Co budeme dělat, až rozezlené domácí davy poženou tyto uprchlíky přes hranici k nám? Vypovíme Německu válku? To je ovšem jen humor, šibeniční humor. Ty ploty ale fungují spolehlivě.

Pomalu ale jistě vznikají v Evropě poměry jako v Izraeli. Proč se tedy v Izraeli nepoučit, jak s teroristy zacházet? Pan Neff navrhuje: „Expertní rady nám může poskytnout Izrael, ten v teroristické válce žije od svého vzniku.“