Zastoupení Evropské komise v Praze nám připravilo politickou kampaň, podle odhadů za desítky milionů. Kdyby něco takového udělali čeští úředníci, mohli bychom na ně vznést dotaz, kolik jejich počínání stálo, máme totiž právo na informace. Jenže Evropská unie si prosadila absolutní imunitu, její úředníci nepodléhají našemu právu, a proto nám ani neodpoví, kdybychom se zeptali, kolik propagandistická kampaň stála. Škoda.

V Evropském parlamentu jsem se snažil co nejvíce šetřit peníze daňových poplatníků, tím se totiž mimo jiné euroskeptici liší od eurohujerů: Eurohujeři stále naříkají, že je málo evropských peněz, že je třeba zvýšit povinné odvody, aby mohli více utrácet. Ostatně také si to odhlasovali. Mimo jiné schválili, že si EU ponechá ještě větší část z cel vybraných za naše exportované zboží. Doposud si nechávala 80 %, podle schválených regulací nám bude EU posílat již jen 10 % z cel za naše zboží. Každopádně je třeba si zapamatovat: Evropská komise nešetří! Ani její zastoupení v Praze nešetří. Vesele utrácejí naše peníze!

Ale k věci, české zastoupení Komise pro nás připravilo propagandistickou kampaň. Marně se můžeme odvolávat na dokumenty Rady Evropy, které v rámci férovosti voleb po členských státech požadují, aby vlády (úřady) žádným způsobem nezasahovaly do volební kampaně, zejména aby žádné veřejné prostředky nebyly použity na propagaci nějakého politického názoru. EU totiž není členem Rady Evropy!

Na YouTube si můžete pustit jedno z těchto videí, s názvem „Hranice jsou na houby“. Scénka se má odehrávat na Šumavě v devadesátých letech minulého století. Zápletka spočívá v tom, že český houbař nesmí sbírat houby na hranici:

Evropská komise nám lže. Hned na počátku devadesátých let jsme přestříhali hraniční dráty, následně jsme během několika let vytyčili hranice se všemi našimi sousedy, s Německem dokonce poprvé v dějinách. Říká se tomu ‚hraniční dílo‘ a je to asi tak metr vysoká kupa dokumentů pro každý sousední stát, které přesně popisují, kudy vede hranice. Na hranici jsou v pravidelných intervalech umístěny patníky, pod kterými je zakopána mramorová destička, na které je uprostřed vytesán malý křížek. A tato destička vyznačuje, kudy vede hranice. Vytvoření kompletního hraničního díla jsme dosáhli v rámci naší suverenity, nepotřebovali jsme na to Unii. A zároveň jsme vytvořili maximálně otevřený a flexibilní režim na hranici, aby bylo možné v rámci turistiky pěšmo přecházet hranice všude, kde to bylo jen trochu možné. Protože jsem jako předseda zahraničního výboru pravidelně kontroloval vytyčování hranic, mohu dosvědčit, že propagandistické video Evropské komise je vylhané. Nic podobného by se tam přihodit nemohlo.

Volný režim na hranicích není závislý na existenci Evropské unie. Stačí bilaterální dohoda sousedních vlád. Je dobře známo, že skandinávské státy měly mezi sebou volný přeshraniční pohyb osob dávno před vstupem do Unie. My si jistě vzpomeneme, že volný pohyb osob jsme měli se Slovenskem, aniž bychom byli v Unii. Polští farmáři, kteří obhospodařovali pozemky u nás, mohli volně přejíždět přes hranice i se zemědělskou technikou mimo hraniční přechody. A naopak. Eurohujerská propaganda se nám snaží namluvit, že k volnému přeshraničnímu pohybu potřebujeme Unii, ale není to pravda!

A podívejme se na to i z druhé strany: Schengenský systém postavený na špatných základech umožnil vznik migrační krize, která by jinak vůbec nenastala. V rámci unijní politiky dvojího metru museli Slováci a Poláci investovat obrovské prostředky do zabezpečení východní hranice. Železná opona je nyní kvůli EU dokonale zadrátovaná ze západní strany (ale kritizujeme Trumpa za stavbu plotu). A Poláci a Slováci to zvládli úspěšně: Ukrajinci, když třeba u nás chtějí pracovat, si prostě požádají o vízum. Nikdy nepochopím, jak je možné, že Unie nepožadovala stejný stupeň zabezpečení hranic po Itálii, po Řecku, po Francii a Španělsku. Jak říkali již staří Římané: co je povoleno bohovi, není povoleno volovi, v Evropské unii totiž platí dvojí metr.

 Autor je europoslanec za Svobodné

Payne.cz