Česky Evropská branná moc

Existují řešení, která jsou špatná a pak ještě horší. A žádné dobré není. To je situace dnešní Evropské unie a její branné, či chcete-li vojenské moci. Ta je totiž ve skutečnosti veškerá žádná.

My starší si pamatujeme na politický výraz, že ten anebo ten stát je „papírový tygr“, tedy něco, co vypadá silně, ale je to jen prázdná schránka. Což je, jak se ukazuje, právě Evropská unie. Má sice 508 milionů obyvatel, ale ve skutečnosti je bezbranná jak malé dítě.

Německo snížilo od konce studené války svoji armádu o 25 %, Slovensku zbyla jen třetina, Polsko snížilo počty vojáků o 50 %.

Zpovykaní Evropané nechtějí na armádu platit, raději vše prožírají a protančí v mylném domnění, že Strýček Sam, tedy USA, je vytáhne, kdyby něco, z bryndy. Ovšem skutečnost, že NATO dnešní není NATO včerejší, kam jsme se chtěli dostat kvůli naší bezpečnosti, to je podezření, které má od určité doby nejen střední a východní Evropa a které se potvrzuje.

Evropě vládnou byrokraté a „nová levice“, bývalí trockističtí a maoističtí studenti z roku 1968 a bývalí komunisté a dnešní levičáci z postkomunistických zemí. Má to své společenské důvody:

„Při pohledu do historie si můžeme všimnout, že existují minimálně tři typy období. Někdy sestává vládnoucí elita především z bojovníků, jindy z budovatelů (myšleno ve smyslu těch, kdo něco opravdu budují, nikoliv ve smyslu rané fáze marxistického socialismu) a pak jsou doby, kdy na královských dvorech převažují dvořané v navoněných parukách, jejichž hlavním zájmem je móda. Doby, jako je ta naše. Nejhorší je, když manekýni vládnou v časech, ve kterých země musí čelit agresi. Pokud se nepodaří manekýny včas vyměnit za bojovníky, státy kolabují, města a vesnice jsou vystaveny drancování a jejich obyvatelé se stávají lovnou zvěří. A právě to v řadě západoevropských zemí začíná. (Petr Hampl: Válka proti chlapům- Parlamentní listy 31. 5. 2016)

TakéAmerika se mění, národnostně i politicky. Lidí s myšlenkovými a filosofickými vazbami na Evropu ubývá. Černoši už nejsou černoši ale Afroameričané, politicky „nedotknutelná rasa“, často jsou navíc promuslimští, nejméně vzdělaní a nejméně zapojení do systému. Mexičané a vůbec všichni Latinoameričanů na Evropu kašlou, dokonce i na Španělsko. A Asiaté mají vztahy a zájmy jinde. Střední třída se bouří, stejně tak „lidé práce“, ale vládne marxistická levice. Trump není velká naděje, jak se zdá, nechápe složitost světa.

Obama a jeho politika byla jen začátkem vycouvávání USA z Evropy. Na tom nemění nic ani spektakulární vojenské konvoje východní Evropou. Evropa by se měla nějak dát dohromady. Jenže...

Vzdalme se na chvíli od marxismu, neomarxismu a pomatených rádoby liberálních postojů. Základním problémem Evropy je od konce 18. století Německo. Což se dnes opět ukazuje a chápe to stále více Evropanů bez ohledu na mainstream, jeho média a byrokraty.

Základem naší evropské a americké kultury a vědomí je Starý a Nový zákon a v něm se praví: „Stíhám vinu otců na synech... do třetího i čtvrtého pokolení.“ Říká se tam o generačním prokletí, dokonce na to existují učené teorie. Většina zastánců učení o generačním prokletí zakládá své argumenty na pasážích z Ex 20, 5–6; 34, 6–7; Nu 14, 18 a Dt 5, 9–10.

Zastánci tohoto učení vykládají zmíněné části Bible tak, že vina člověka se geneticky předává na jeho veškeré potomstvo. Lidé tedy dědí po svých předcích nejen hříšnou přirozenost (všeobecnou tendenci být ve vzpouře proti Bohu), ale přejímají také jejich nahromaděné viny. Výsledkem je, že Bůh je vnímá jako vinné nejen kvůli jejich vlastním hříchům, ale i kvůli hříchům jejich předků. A největším hříšníkem je od roku 1742 Prusko, které odtrhlo od Rakouska (od českých zemí) Slezsko, následně Kladsko a Horní Lužici. Roku 1815 vznikl Německý spolek, politický svazek německých států, původně včetně Rakouska. Ovšem znamenal nakonec faktické zničení Rakouska jako velmoci, a to v v prusko-rakouské válce v roce 1866, kde šlo o další vývoj a hlavně o převahu nově vzniklého německého nacionalismu v „Německém spolku“. Bitva u Hradce Králové (Königgrätz) znamenala konec síly rakouského císařství. V roce 1871 bylo po porážce a finančním zničení Francie vyhlášeno německé císařství, první stát „všech Němců“. První světová válka znamenala rozvrácení Evropy, ve jménu Německa zanechala 50 milionů mrtvých a Německo po své porážce vyvolalo 2. světovou válku, která znamenala zničení evropské kultury a tradic, pokus o vyhlazení celých ras a národů, přinesla okolo 100 milionů mrtvých zavlekla Rusko a bolševismus do středu Evropy.

U nás v Evropě pojem „hříchů našich předků“ známe tedy velice dobře, německé hříchy a zločiny nebyly Evropany zapomenuty, a proto se také nemůže EU stát jednolitým státem. Tedy nebude-li diktaturou.

Faktem je, že v době muslimského útoku na Evropu pomocí milionů imigrantů by Evropská unie potřebovala vlastní armádu. Aby se ubránila jak muslimskému pokusu ovládnout Evropu, tak Rusku, které, jak se říká, „neví, kde má svoje hranice“, a proto je nebezpečné.

Toho je si vědomo mnoho politiků i vojáků a uvažuje, jak problesklo z Bruselu, takovou armádu vybudovat. Čistě evropskou. Berlín připravuje na toto téma vlastní Bílou knihu, kde plánuje vytvoření „evropské armády“. Jak prozradili bývalý český zástupce v NATO Borkovec a sociolog Rašek v MfD 28. 5. 2016 (Potřebuje Evropa armádu?), Němci ten plán připravují potajmu, aby neovlivnili možný „brexit“.

V tomto stavu příprav je nutno uvažovat o základu pro takovou armádu. Někdo jí musí velet - a že je to problém, ukázala nejen druhá světová válka, ale třeba i bitva o Vídeň 1683. Představa, že by se Velká Británie podřídila německému velení, je z říše blouznivých snů.

V plánech se jistě bude uvažovat o centru, kolem kterého by se vybudovala evropská armáda: kolem toho, kdo má největší a nejlepší armádu. Takže je jen logické, že kdosi pověřil Německo. Hledá se totiž někdo, kdo je vyzbrojen a je schopen a ochoten bojovat.

Global Firepower Index označil jako druhou nejsilnější armádu v Evropě (po Rusku) Velkou Británii. Vojenský expert Dave Majumdar z The National Interes se domnívá, že druhé místo náleží Francii. Třetí je Německo.

Podíváme-li se však na chuť do takovéhoto spolku jít, v tom okamžiku vypadnou Francouzi. Angličané by o něčem takovém ani neuvažovali. Relativně velké armády má třeba Řecko, a přestože bojovalo v minulosti proti nacistům i komunistům dobře, není to reálné. Řekové dnes Němce prostě nesnáší. Jedno, zda levice či pravice. A tak můžeme jít dále.

Existovala tady vynikající armáda, armáda Jugoslávie. Ale, to už se snad smí říci, samostatnou Jugoslávii zničilo hlavně a plánovaně Německo. Ostatně první světová válka měla v jednom z hlavních plánů zničit jižní Slovany a nedovolit jim vytvořit vlastní stát. Byl by moc silný a ležel by v cestě spojení Německa s Tureckem. Dnešní námluvy Merkelové s Erdoganem jsou jen novou písní na starou melodii. Jugoslávie byla zničena a rozvrácena v konkurenčním boji Západu, vedeného Německem se snahou omezit na Balkáně vliv Ruska. Vedlejším produktem byl vstup politického islamismu na Balkán. Američané pak válku ukončili, ale jak je jejich zvykem nejméně od druhé světové války, s tragickými politickými důsledky. Kosovo se stalo dalším vředem na těle Evropy.

Pro vybudování jednotné evropské armády se počátkem března 2016 vyslovil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, základem má podle něj být francouzsko-německá spolupráce. Má to však nevýhodu, že co do bojeschopnosti francouzské armádě v Evropě nikdo nevěří. A tak se nakonec logicky dojde až k Německu. A jsme u Bible a u vin otců, které ani Bůh nesejme ze synů po čtyři generace.

To, že si dneska Berlín, „progresivní“ eurohujeři a u nás osoby s duší koloniální podřízenosti Germánii a Bruselu myslí anebo aspoň tvrdí něco jiného, je irelevantní.

Bundeswehr by mohl být podle teorií plovoucích kdesi v levičáckých nebesích základem společné armády, ale to by lidé a národy Evropy musely být buď nebesky křišťálové duše, které by Německu odpustily miliony a miliony mrtvých ve dvou světových válkách, anebo osoby po eurolobotomii (u nás se projevuje hlavně u určitého typu intelektuálů a pseudostudentů).

Bundeswehr, jehož strukturu vybudovali Hitlerovi důstojníci pro vítězné západní Spojence (což bylo logické rozhodnutí vzhledem k plánům Stalina dobýt po roce 1950 západní Evropu), je relevantní vojenská síla.

Divné je, že tato myšlenka dnes Junckerovi a dalším europolitikům nepřijde divná. Možná proto, že v řadách Wehrmachtu bojovaly, zvláště po roce 1942, statisíce vojáků a cizinců v jednotkách SS z téměř celé Evropy. Podle ruských odhadů také asi 1,5 až 2 miliony „sovětských občanů“, z nich většina v pomocných jednotkách, ale i ve Wehrmachtu a SS. Ostatně v řadách hitlerovského Německa nebojovali, pokud vím, jen Poláci, Srbové, Bulhaři, Češi a Švýcaři (u nás pouze „vládní vojsko“ a pak Slezané, prohlášení III. říší za Volksdeutsche, takže museli).

Podle mých osobních zkušeností nová levice na západě i u nás se domnívá, že to není žádný problém. Osobně si myslím, že zkušenost evropských národů s Němci, se zrůdností, s jakou vedli už první světovou válku, a obludnost druhé světové války vylučují, aby byla největší aktivní vojenská síla Unie použita jako základ Eurocorpsu.

Blouznění, jak už se Němci omluvili, jak už prý „jsou jiní“, nikdo v Evropě nevěří (až na pomatence, kteří pořádají akce, jako jsou pochody z Pohořelic do Brna, ap.). Obrazy Merkelové v nacistické uniformě na demonstracích od Španělska po Řecko, od Itálie po Kodaň to dokazují.

Evropu a hlavně Německo, pokoušející se opět ovládnout svojí představou „ráje“ Evropu, vždy jejich vlastní činy doženou.

Zastánci úvah o generačním prokletí vycházejících z Bible, tedy pilíře naši kultury, vedou své myšlenky k dalšímu logickému kroku. Dospívají k závěru, že „Ježíš sice prolil svou krev za hříchy jednotlivce, nicméně k odstranění vin předků je třeba učinit další úkon. Tím je uvolnění dotyčného ze zajetí plynoucího z hříchů jeho předků.“ Což ovšem platí i pro celé národy. To, co předvádí Německo a jeho politici v posledních cca 15 letech, neomalenost při jednání se slabšími, bezohledná likvidace ekonomiky jiných evropských států akcí „Energiewende“, která Evropě nevyhovuje a poškozuje ji, šíření nových pseudonáboženských bludů o ekologii, genderistice, politické korektnosti a přesvědčení o vlastní německé nadřazenosti, opět vede Evropu do děsivých dějů. Minule hlásali Němci teorii o své nadřazené rase a nutnosti likvidovat všechny „podlidi“, dnes v obráceném gardu hlásají, že budují „Nové muslimské Německo“ a po jeho příkladu pomuslimštěná Evropa má být cíl „nového Evropana“ . To je jen obrácená představa nacistického rasismu. A to, že eurohujerská západní levice, dnes vedená Berlínem, opět v praxi vyznává nenávist k židům, náklonnost k fanatickým muslimům a pohrdání východem Evropy, tedy Slovany, je jen stejná úchylnost jako nacismus.

Derek Prince, charismatický „letniční“ kazatel a myslitel, říká: „V našich životech mohou existovat síly, které mají svůj původ v předchozích generacích. V důsledku toho můžeme být konfrontováni s opakujícími se situacemi nebo vzorci chování, které nelze vysvětlit tím, co jsme v životě prožili, nebo osobní zkušeností. Příčina nás může vrátit hodně zpátky v čase, dokonce i tisíce let.“

Můžeme být velice vlažnými křesťany či nevěřícími, ale ani my jsme ze sebe husitství a „utrakvismus“ (jeho stoupenci se označovali jako utrakvisté či kališníci) ani po téměř čtyřech stech letech po Bílé hoře nesmyli.

Celoevropská armáda - existující mimo USA a pod vedením Němců - je myšlenka tak šílená, že může napadnout jen naprosté egoisty a politické blouznivce.

Ale je dobře vědět, že o tom někdo uvažuje - a kdo.