Pokud bych měl vybrat nejdůležitější věc, která mi na EU přijde nepatřičná, byly by to dotace.

Jaká je podstata dotací? Chcete si koupit chleba za 30 korun. Přijde EU, vezme vám těch 30 a nabídne vám, že si můžete za výhodných 10 korun koupit kafe u kavárníka, kterému ho zadotovala 50 korunami. Jste nespokojení, protože místo chleba za 30 korun máte jen možnost si koupit levné kafe, které jste původně nechtěli, ale inteligenti kolem vám říkají, že máte být rádi, protože jste dostali víc, než vám vzali.
To jsou dotace v kostce. Výhodné mohou připadat pouze onomu kavárníkovi a těm, kteří si u něj rádi dají kafíčko pod cenou.

Geniálně dotace shrnuje věta sira Humphreyho ze seriálu Jistě, pane ministře: Dotace nelze rozhazovat na to, co by si lidi přáli. Dávají se na to, co lidi nechtějí, ale co mít musí. To, co chtějí, si koupí sami.“ Problém je pak jedině to, když lidi nemají v důsledku daní dost peněz na to, aby si kupovali to, co chtějí…

Když ještě EU nebyla EU, ale EHS, platila zásada, že dotace jsou jen výjimečné opatření. Po roce 1993 se to začalo měnit. V roce 2001 přijala Komise nařízení, které zavádí tzv. blokové výjimky. A už to jelo. Z toho, co se vezme lidem, se podporuje kdeco a kdekdo, podstatné je jen to dobře odůvodnit.

A tak se dotuje horem dolem. Denně kolem tisíce dotací. Každý den… Těch lidí, co netvoří hodnoty, ale zabývají se přerozdělováním, nejsou tisíce, ale desítky tisíc. Napsat operační program. Odsouhlasit. Vypsat dotační tituly. Napsat projekt. Posoudit ho. Rozhodnout o přidělení dotace. Evidovat. Dokládat. Kontrolovat…

Nevznikají hodnoty, které by lidé chtěli, vznikají hodnoty, které chtějí úředníci a politici. Pro úspěch v podnikání už nejsou důležití spokojení zákazníci, ale schopnost „čerpat“. Protože si kdejaká firma může přijít na peníze, které by musela vydělávat mnoho let. Korupce a podvody jsou logickým důsledkem příležitosti přijít si na desítky milionů. Ze společného.

Marně protestuje NKÚ, marně se snaží poškození podnikatelé domáhat nápravy – když se nepodřídí systému, podlehnou dotované konkurenci.

Je cesta k nápravě? Jediným orgánem, který může dnes zjednat nápravu, je Evropská komise. Ta ale sama celý systém vymyslela a spravuje. Na právní argumenty neslyší. Proto jsme se u Soudního dvora EU začali žalobou domáhat zrušení celého systému, který odporuje jak Smlouvě o fungování EU, tak zdravému rozumu.

Je tu ještě cesta politická. Zakázat dotace úplně, nebo je alespoň omezit na veřejné statky. Nebude to jednoduché, ale možnost tu je. Když bude v EP sedět co nejvíce lidí, kteří chtějí sytém změnit. Má smysl to aspoň zkusit.

www.RomanKriz.cz

Autor je zakladatelem Libertariánského institutu a kandiduje za Svobodné do EP