19.3.2024 | Svátek má Josef


EVROPA: Dopis fiktivnímu příteli v Rakousku

21.9.2017

Milý Tome,

píšeš, že v diskusi se může člověk poučit. Souhlasím. Ani já se diskusi nebráním, naopak, diskutuji velice rád. Alespoň tehdy, pokud to vede k něčemu užitečnému. Pojďme raději k věci. Co mi vadí na politice současného vedení unie? A proč nedokážu být v tomto ohledu ani trochu pozitivní? Vynasnažím se být stručný.

Dnešní Evropská unie není tou unií, do které jsme vstupovali. Tehdy ještě platila tzv. Maastrichtská úmluva, která v zásadním rozhodování předpokládala úplný souhlas všech členských zemí, což znamená, že nesouhlasící země měly fakticky právo veta. To bylo jistě demokratické, jenže pak nastal posun. Vedení unie předložilo ke schválení novou, tzv. Evropskou ústavu. Ta však nebyla podle ještě platných maastrichtských kritérií přijata. Zajímavé je, že proti hlasovaly i některé západoevropské země. Už přesně nevím, které to byly, ale nemusíš to přezkoumávat, je to tak. Vedení EU po tomto fiasku navrhlo současnou, tzv. Lisabonskou smlouvu. Podle posudku odborníků není tato nová úmluva nic jiného než „překlopený“ návrh Evropské ústavy. S jediným rozdílem. Je to čl. 5 této smlouvy, umožňující členské zemi odchod z unie. Snad jenom proto úmluvu nakonec přijalo všech 28 členských zemí.

Nyní pojďme k praktikování „demokracie“ uvnitř řídících orgánů EU. Dal jsem si práci a nastudoval jsem to z jejich vlastních webových stránek. Ve všech orgánech unie, které rozhodují o podstatných společných věcech, se hlasuje tzv. kvalifikovanou většinou. Dobře. Jenže každá zastoupená země má „váhu“ hlasů odpovídající počtu jejího obyvatelstva. Zdálo by se tedy, že o osudu a směřování unie rozhoduje Německo, Francie, Itálie a snad i Španělsko. Ale věc je mnohem složitější. Poslanci europarlamentu se sdružují do tzv. frakcí a tam platí nepsaná „skoropovinnost“ hlasovat podle doporučení vedoucího orgánu frakce. A všechny velké, to znamená rozhodující frakce mají v rukou leví socialisté (ať už si stranicky říkají jakkoli), mezi nimiž je tradičně to největší procento přesvědčených marxistů (ať už k tomu dáváme předponu „neo“ nebo „post“). Proto celému vedení unie tolik zaleží na tom, aby socialistické vlády tam, kde doposud vládnou, byly za každou cenu zachovány. Proto u nás poslanecká sněmovna vydala Andreje Babiše (předseda strany ANO) těsně před volbami k policejnímu stíhání a Tomia Okamuru (předsedu strany SPD) postihlo nepsané omezení, které se čas od času rovnalo zákazu vystupování ve veřejnoprávních médiích. Jen na vysvětlenou dodávám: chápu, že to ve svém Rakousku asi nevnímáš tak ostře jako já, ale naše veřejnoprávní média jsou už dobrých deset let otevřeným „slouhou“ světového „levicového liberalismu“. Jak k tomu došlo a jakými mechanismy se to děje, to by bylo asi na celou jednu tlustou knihu.

Nedávno se na příkladu britského odchodu z unie ukázalo, že politici z Bruselu s odchodem členské země vlastně vůbec vážně nepočítali. Celý článek 5 měl být vlastně pouhou formalitou. Jenže Britové jsou silný, hrdý a celkem i vstřícný národ, který si na druhou stranu nikdy nikým nenechal nic diktovat, a proto k jejich odchodu muselo v nastalé situaci dojít zákonitě. Nebudu to dál pitvat, ale vzhledem k tomu, že unie je v rukou neomarxistické kliky nahrávající stejně neomarxistickým levičáckým superbohatým globalizátorům, zbývá nám jediné. Nechceme-li přijít o národní identitu a nakonec i o národní stát povinným mícháním s nesourodými a nepřizpůsobivými etniky a jejich politicko-náboženskými ideologiemi a nechceme-li se stát už potřetí v našich moderních dějinách protektorátem, musíme se z tohoto, pro nás dnes výrazně nerovného svazku zvaného Evropská unie legálním způsobem vyvázat. To znamená odejít. Podobně, jako to udělali Britové.

Píšeš, že ve vaší obci máte asi 60 muslimských imigrantů a že vám vůbec nevadí. Nevím, jak je ta vaše obec velká, ale předpokládám, že jde spíš o něco menšího, než je město. Napadlo tě někdy, jak se asi změní váš život, až tam těch „uprchlíků“ budete mít ne šedesát, ale 160 nebo 260? Až budou ovládat obecní radu a až si tam za saúdské peníze postaví svou mešitu? Pak už nepůjde jen o hlasité kvílení pětkrát denně z jejich minaretu, půjde o mnohem důležitější věci, které nevratně zničí vaši dosavadní venkovskou idylku. Namítneš, proč tohle tvrdím zrovna já, který to ještě nezažil. Odpověď je jednoduchá. Protože to nikdy zažít nechci a protože si nepřeju, aby něco podobného potkalo také má vnoučata.

Náhodou se mi dostala do ruky nějaká rakouská statistická čísla. Konstatuje se tam, že roku 1983 žilo v Rakousku na 70.000 muslimů. V roce 2014 jich však bylo už 600.000. V roce 2015 celých 700.000. A prognóza vašich úřadů na rok 2030 zní 1 milion muslimských přistěhovalců. Není to pro osmimilionové Rakousko poněkud příliš? Zkus zapřemýšlet nad tím, jak by to asi dopadlo, kdyby to pokračovalo dál.

Podle tónu tvého posledního dopisu se mi zdá, že považuješ ten odevzdaný, až chápavý přístup poměrně velké části obyvatel sousedního Německa k islámské záplavě za něco více méně normálního. V novodobých dějinách by to nebylo poprvé, kdy se tento kout Evropy nechal slepě a snadno zmanipulovat. A jak to pak skončilo. Copak vy v těch německy mluvících zemích nechápete, že německá kancléřka byla ne-li přímo konstruktérkou, tak zcela jistě hlavní hybnou pákou souhlasu vedení unie s projektem islamizace Evropy? Její marxistická minulost je nesporná. Dcerka duchovního, kterému se říkalo „rudý pastor“, karierní funkcionářka východoněmeckého svazu komunistické mládeže (FDJ) atd. atd. Zkus uhodnout, proč zrovna této dámě jeden globalizátorský „elitní klub“ udělil cenu hraběte Coudenhove-Kalergiho už někdy v roce 2010.

Tohle nemohu dost dobře doložit zdrojem, ale z tajných zasedání v Bruselu mělo uniknout, že naplánovaný počet muslimských imigrantů pro celou unii je 56 milionů. Toto číslo zaznělo také na nedávné pražské konferenci na téma „Evropská migrační a civilizační krize“, o které referovaly Lidové noviny dne 15. září. V debatě hovořili natolik renomovaní publicisté i politici, že uvedené číslo nejspíš nebude nesmysl.

Tome, proboha, na co ještě čekáte? Až začnou zabíjet i ve vašich vesnicích? Jejich radikalizovaní teroristé nám to po celém světě předvádějí už nejméně šestnáct let - a my jen pokládáme věnce, zapalujeme svíčky a vyhlašujeme dny smutku. O výročích atentátů si možná obřadně vzpomeneme na své mrtvé, jejichž počet jde už do tisíců. Pravda je, že policisté v poslední době některé připravované útoky zastavili, jenže mulismských imigrantů stále „podle plánu“ přibývá a hrozba teroru tím znovu roste. Je to takové dokolečka dokola. Zamyslel ses někdy nad pravými důvody, proč ani za dlouhé tři roky nedokázala EU proti celému islámskému nájezdu, včetně jeho skrytých „božích bojovníků“, udělat něco podstatného?

Mohl bych pokračovat třeba na deseti dalších stránkách, ale nebudu. Blíží se naše zásadní volby, které rozhodnou o našem osudu na mnoho let dopředu. Nezlob se, ale pro mne je důležitější vysvětlovat to lidem žijícím u nás, kteří třeba neměli tolik času jako já, aby na tohle všechno přišli sami.

Jinak moc zdravím a mějte tam u vás vedle křesťansky otevřených srdcí také nekřesťansky otevřené oči, a k tomu všemu přeju ještě alespoň kousek předvídavosti a také trochu pudu sebezáchovy. Alespoň kvůli vašim potomkům.

S plným respektem k naší diskusi, Tvůj