Poté, co Hrad minulý týden potvrdil záměr prezidenta převzít řízení závěrečného summitu našeho předsednictví 18. a 19. června v Bruselu, noviny se zaplnily zvěstmi o nervozitě, kterou to v Evropě vyvolalo. Zkazí skutečnost, že Václav Klaus povede nejdůležitější evropskou schůzku, atmosféru v EU, či z něho jen někteří zbytečně dělají strašáka? Martin Komárek to v MF Dnes zhodnotil tak, že zatímco na summit s úřednickým premiérem Fischerem „nepřijde ani noha“, Klausův projev alespoň vzbudí pozornost světových médií.

Evropské summity však nejsou cirkus pro média, kam by se politici a novináři jezdili dívat na tu či onu atrakci. Jsou místem, kde se přijímají zásadní politická rozhodnutí. Nejde proto o to, s jakou chutí budou lídři ostatních zemí naslouchat úvahám Václava Klause o globálním oteplování či o evropské integraci. Taktéž je pro naše postavení v EU už celkem druhořadé, jakou pozornost světových médií hlava státu tentokrát upoutá.

Na agendě červnové Evropské rady pod taktovkou České republiky měla původně být rozhodnutí o čtyřech důležitých tématech: reforma regulace finančních trhů v reakci na hospodářskou krizi, postoj EU ke kodaňské konferenci o změnách klimatu, záruky Irsku před ratifikací Lisabonské smlouvy, a jednání o nominaci nového šéfa Komise, v návaznosti na výsledky evropských voleb.

Myslíme si ale, že německá kancléřka Merkelová, polský premiér Tusk či britský premiér Brown budou hledat řešení pro finanční trhy s někým, kdo tvrdí, že stávající hospodářská krize je jako chřipka, která – léčená či neléčená – přejde po sedmi dnech? Že 26 státníků hodlá pod vedením Václava Klause hledat společného jmenovatele pro evropský příspěvek k úspěchu post-kyótského procesu, o němž je již dnes jasné, že stojí a padá s tím, zda závazky EU a USA namotivují Čínu, Indii či Brazílii k závazným krokům, kterými by snížily negativní dopady svého růstu na globální klima?

Dopustí snad státy, které již Lisabonskou smlouvu ratifikovaly, aby diskusi o tom, jak dostat Irsko zpátky na palubu, řídil nejhlasitější odpůrce této smlouvy i stávající formy evropské integrace vůbec? Či se snad domníváme, že bude chuť otevřít složitý balíček personálních rozhodnutí pod předsednictvím někoho, kdo sice již dlouho úspěšně strhává pozornost médií, ale dosud nikdy nepřišel s konstruktivním řešením přijatelným pro většinu kontinentu?

Závěrečné vrcholné zasedání českého předsednictví se v červnu sice formálně uskuteční. Původně nabitá agenda českého finále se však se zprávami, které z Prahy po pádu vlády přicházejí, postupně vyprazdňuje a přesouvá se na švédské předsednictví a dobu po 1. červenci. EU teď hodlá Klausovu výpravu do Bruselu přežít, aniž by však na agendě k rozhodnutí zůstaly relevantní otázky. Ztrátu času unie vykompenzuje neformálními jednáními, která již dnes běží, a to, navzdory formální realitě, bohužel bez Čechů u kormidla.

Zásadní politické oslabení našeho předsednictví již zpět vzít nelze. Avšak i slabý, úřednický premiér by pořád byl čitelnějším a vlivnějším partnerem, než prezident republiky, který z povahy české ústavy do Evropské rady institucionálně nepatří a který svými názory a stylem na evropském fóru budí vesměs negativní reakce. Předsednictví má pomáhat vytvářet konsensus; u Václava Klause lze očekávat přesný opak.

A tím jsme u jádra problému, který prezidentova cesta na summit způsobí. Měli jsme usilovat o předsednictví, jež by zanechalo na EU svou stopu a posílilo naše postavení na léta dopředu. Místo toho za námi zůstane pošramocená pověst země neschopné dostát své odpovědnosti a řada nevyřešených otázek. Kvůli neschopnosti dosavadní koalice i opozice vnímat dlouhodobý zájem země se do čela našeho předsednictví nyní dostává Václav Klaus, který zařídí, aby došlo na jeho slova: summit pod českým předsednictvím se stane konferenčním, reprezentativním zasedáním, bez významnějšího obsahu. Cestu k řešení důležitých otázek tak zase určí jiní: nikoliv však kvůli nějakému vnějšímu spiknutí, nýbrž jen a jen vinou české politické reprezentace.

Převzato z Blog.ihned.cz se souhlasem autorky

Kandidátka SNK ED pro volby do Evropského parlamentu