Ruští motorkáři ani Putin se nám nelíbí. Ale to je slabý důvod pro ořezání svobody pohybu

Je třeba odříci fotbalové zápasy s Ruskem? Či na ně aspoň nepouštět ruské fanoušky? To by byl samozřejmě nesmysl. Fotbal, tvrdá jádra fanoušků, urážky rasy či národa i násilí na stadionech představují vážný společenský problém. Ale od toho máme přece policii.

Jenže nechceme-li vytěsňovat ruské fanoušky z českých (středoevropských) stadionů, neměli bychom vytěsňovat ani ruské motorkáře z českých (středoevropských) silnic. Zkuste to ale říci tam, kde se mluví o jízdě skupiny Noční vlci. Kdo sleduje třeskutou diskusi kolem ní, propadne dojmu, že jde o bezpečnostní hrozbu vysoké ráže, jakou může odvrátit jen preventivní a nekompromisní zákrok úřadů. Třeba takový, jaký v pondělí předvedli Poláci, když koloně deseti motorkářů zakázali vjezd do země.

O Nočních vlcích se debatuje už měsíc. O tom, že jsou to drsní chlapi, mají rádi Putina a do střední Evropy jedou demonstrovat ruskou sílu. To se mnohým v tomto regionu z dobrých důvodů nelíbí. Mnozí se toho z neméně dobrých důvodů bojí. Ale je touha demonstrovat sílu něčím, na co nestačí policie? Policie, která zvládne fotbalové násilníky, aniž by bylo nutné zakazovat fotbal, by měla zvládnout i pár desítek motorkářů, aniž by bylo nutné je už předběžně vyhošťovat.

Co by propagací nebylo?

Na neutrálního pozorovatele ten obraz působí monstrózně i bizarně zároveň. Nepůsobí tak samotní motorkáři, ale spíše umanutá obrana proti nim – ještě dříve, než stačili cokoliv učinit či prohlásit.

Motorkáři jsou všude zvláštní subkulturou, interesantní pro policii. Ta musí sledovat i ty ruské, jakkoliv se Noční vlci vymykají. Nestaví se proti autoritám, jak by se na motorkáře slušelo, ale podporují Putinův autoritářský režim. A Putin osobně podporuje Noční vlky. Až vám bude někdo říkat, že Amerika a Rusko jsou dvě velmoci prašť jako uhoď, položte mu otázku: Který americký prezident veřejně podporuje Hells Angels? Ale to nic nemění na faktu, že ruští motorkáři na středoevropských silnicích mají být problémem policie, a ne úřední buzerace.

Za poslední rok jsme se naučili, že není radno podceňovat ruské ambice, ruskou touhu po revanši za rok 1989 ani ruskou propagandu. Ale jsme snad tak slabou společností, že podlehneme síle, i když ji představují jen desítky motorkářů? Pokud ano, je to spíše špatné vysvědčení pro společnosti středovýchodní Evropy než racionální důvod pro preventivní vyhoštění Nočních vlků.

Sami si vytyčili trasu po památných a pietních místech války, a to nejenom ruských, ale i polských (Katyň, volyňský památník ve Varšavě), židovských (Osvětim), českých i jiných. Jenže podle médií západní státy tak jako tak podezírají Noční vlky z propagace politiky Putina. Kdo nechce působit umanutě, musí si říkat: je-li propagací Putinovy politiky jízda na trase Katyň–Varšava–Osvětim a tak dále, co by takovou propagací vlastně nebylo?

Když se polská vláda rozhodla Noční vlky do země nepustit, vysvětlil to mluvčí pohraniční služby: „Nepřekročí hranice v souvislosti s tím, že nesplňují podmínky vjezdu na polské území.“ To lze číst i následovně: Podmínky nesplňují proto, že je nesplňují. Splňuje je pouze ten, kdo je splňuje. Jasné? Komu to připomíná Hlavu XXII, získává bod.

Aby nevznikla mýlka. Noční jezdci jsou skutečně podezřelou partou a jejich sepětí s Putinem čímsi ošklivým zavání. Podobně našinec mohl chápat, když Izrael před pěti lety nevpustil z Jordánska na Západní břeh svého umanutého kritika Noama Chomského. Ale když mu úředník na hranici řekl: „Izraeli se nelíbí, co říkáte“, smlsl si na tom tisk. „Je to v demokratickém státě oprávněný důvod pro zadržení na hranici?“ psal Ha’arec. „A kdo je ten ,Izrael‘, jemuž se nelíbí, co Chomsky říká? Celá veřejnost? Ministerstvo vnitra? Vláda?“ Takové otázky bychom si teď měli klást taky.

Teroristé už vyhráli

Vidíme, jak snadno se deformuje vztah ke svobodám a občanským právům. Výzva k zákazu vstupu Nočních vlků, kterou podepsalo 75 osobností veřejného života z Česka a Slovenska, obsahuje tuto větu: „Neexistují žádné záruky, že Noční vlci se během své demonstrace síly zdrží provokací a že budou dodržovat zákony zemí, ve kterých se chtějí pohybovat.“ Pane jo. Znáte jakoukoliv skupinu z jakékoliv země, která skýtá stoprocentní záruku čehokoliv? Takovou zárukou má být policie toho či onoho státu, ne preventivní vyhoštění jen na základě pocitu, jakkoliv upřímného a hlubokého.

Je to zvláštní. Veřejné osobnosti rády apelují na uchování svobod, zvláště po teroristických útocích. Slevíme-li z důrazu na svobody, hlavně na svobody soukromí a pohybu, pak teroristé vyhráli, říkají. Naposledy ten argument zazněl v lednu po útoku islamistů v Paříži. Ale jde-li o ruské motorkáře, ze svobody pohybu slevují. Budou říkat, že teroristé už vyhráli? Ale kdež. Jenže faktem je, že v tomto zápase vedou Noční vlci nad střední Evropou v poměru 1:0.

LN, 29.4.2015