aneb Jaké vlajky do Stockholmu nebrat

Letos budu mít jedno neobvyklé výročí. V květnu tomu bude 40 let, co jsem začal sledovat písničkovou soutěž European Song Contest. Poprvé jsem ji slyšel ve vysílání BBC v roce 1976.

Tehdy vyhrála britská čtveřice Brotherhood of Man s písní „Save Your Kisses for Me“. Bylo to v nizozemském Haagu na začátku dubna. U nás píseň zpopularizovali Korn s Vondáčkovou, kteří ji zařadili do svého repertoáru s textem Zdeňka Borovce „Já půjdu tam a ty tam“.

Na případné námitky s cílem dehonestovat soutěž za pomoci argumentu, že drtivou většinu písniček můžeme hodnotit jako kýč středního proudu, který má obvykle jepičí trvání, odpovídám: ano, je to pravda.

Nicméně i Eurovize, jak je soutěž se zkratce nazývá, má svoji přidanou hodnotu.

Je to jednak atmosféra, která koncert provází. Přesněji koncerty, protože navzdory vší kritice, která je v ČR zřejmě masivnější než jinde, se zvyšuje počet účastníků (přibylo zemí, jejichž rozhlasové a TV instituce jsou členy pořádající organizace – o ní níže) a tudíž bylo nutné, aby velkému finále, na němž se uděluje vítězi Velká cena, předcházela dvě semifinálová kola. To za mého mládí nebylo.

Další přidanou hodnotou jsou písničky, které se povedly a provázely nás éterem, aniž bychom všichni věděli, že v Eurovizi soutěžily – a byly úspěšné. Kdo soutěž sledoval ještě v dobách komunismu, například prostřednictvím německé a rakouské televize, jistě si tam oblíbené songy našel. Ostatně Eurovizi v cenzurované podobě a s českým průvodním slovem vysílala ze záznamu v osmdesátých letech také Československá televize. (Cenzura se týkala soutěžních příspěvků Izraele, které byly systematicky vyřazovány z politických důvodů, a to bez ohledu na to, na jaké pozici se umístily. Ano, až do takových podrobností měl svoji „kulturní politiku“ propracovanou totalitní režim.)

Mýtus aneb Eurovize není EU

Řekne-li se „Eurovize“, může to vyvolat dojem, že se jedná o soutěž organizovanou Evropskou unií. Ta ale s písničkovým kláním nemá nic společného. Soutěž pořádá vysílací organizace European Broadcasting Union (EBU), která sdružuje rozhlasové a televizní stanice působící nejen na evropském kontinentu, ale také v severní Africe a na Blízkém východě. Samotná soutěž je tak stará jako autor tohoto článku: první koncert spatřil světlo světa v roce 1956, zatímco Evropská unie byla ustavena o více než dvě desetiletí později (1993 – Maastrichtská smlouva).

Pokud se tedy někomu Eurovize neráčí zamlouvat, „Brusel“ je v tom tentokrát nevinně. To se týká i nově vydaného zákazu používání některých vlajek během soutěžních koncertů.

K tomu malé vysvětlení. Mávání vlajkami v hledišti patří k tradicím soutěže odedávna. Obvykle fanoušci vlajkami své země podporují svého zástupce. To je přirozené a pochopitelné. Protože ale Eurovize je přenášena živě do spousty zemí světa pro desítky milionů diváků (sám jsem ji sledoval v Egyptě, kde šlo o akci organizovanou hotelem, stejně jako třeba finále fotbalové Ligy mistrů UEFA, což jsem také zažil), existuje jedno velké pokušení: mohla by být politicky zneužita aktivisty všeho druhu. To je v přímém rozporu s tím, jak EBU svůj soutěžní podnik prezentuje – jako přísně nepolitický.

Není vlajka jako vlajka

Ono zneužití by mohlo vypadat třeba tak, že někteří z diváků by rozvinuli když ne transparent s politickým sloganem, tak vlajku, která sama o sobě může být politickou proklamací, případně politickou provokací. O jakou vlajku by mohlo jít? Třeba o tu, kterou používá tzv. Islámský stát. V tomto případě asi není o čem diskutovat. Ale jaké jsou ty další?

Organizátoři letošní Eurovize, pořadatelem je Sveriges Television, koná se od 10. do 14. května ve Stockholmu, vydali podrobnou „vlajkovou rukověť“, v němž je uvedeno deset příkladů zakázaných vlajek. Kromě tzv. Islámského státu k nim patří některé separatistické státy, ale také třeba Kosovo, nebo tzv. stát Palestina. Více uvádím ve fotokolekci.

Zákaz kosovské vlajky zřejmě vyvolá rozporuplné reakce. Země sice není členem OSN (vlajkami všech členů Spojených národů se na Eurovizi 2016 mávat smí) ani EBU, ale jde o reálně existující stát uznaný více než stovkou zemí světa. Používání kosovské vlajky v publiku by sice nedávalo smysl, neboť tato země v Eurovizi 2016 nesoutěží, ale na druhou stranu se jeví jako poněkud zvláštní srovnávat Kosovo se samozvanými útvary jako jsou Doněcká lidová republika, Podněsterská moldavská republika, anebo politicky problematickými útvary jako Náhorní Karabach nebo Severní Kypr. (Problematické jsou pochopitelně jak pro koho.)

Za pozornost stojí, že zakázána je také vlajka „Palestiny“. Tedy „státního útvaru“, který sice většina vlád světa uznává, nicméně „Palestina“ jako stát reálně neexistuje – existuje pouze Palestinská národní autonomie. Ať tak či onak, vlajka „Palestiny“ do arény Ericsson Globe nesmí, což palestinští Arabové sotva „rozchodí“, protože jsou uvyklí tomu, že kdykoli v politicky korektní části světa někdo rozvine jejich vlajku, někteří lidé prožívají zvláštní druh politického orgasmu. Není těžké si představit, že palestinskoarabští aktivisté, kdyby na to přišlo, neváhali by zneužít přímého přenosu k politické sebepropagaci.

Zakázána je také vlajka Krymu, toho času okupovaného Ruskou federací, a také vlajka krymských Tatarů. Pikantní je, že Ukrajinu bude ve Stockholmu reprezentovat zpěvačka Džamala, která je krymskotatarského původu a svůj song „1944“ věnuje památce krymských Tatarů, kteří zahynuli během deportací v období stalinské diktatury.

Naproti tomu, aby bylo alespoň částečně politické korektnosti učiněno zadost, bude povolena „homosexuální“ duhová vlajka a také vlajka Evropské unie (která by neměla být zneužita k politickým cílům, ovšem jak se to pozná, ví zřejmě jen autoři „vlajkové rukověti“).

*******************************************

Příklady zakázaných vlajek, které nebudou během koncertů Eurovize akceptovány. /Zdroj: Web soutěže, český text LS.

Ukrajinská, krymskotatarská zpěvačka Džamala. /Zdroj: Web umělkyně.

Obvyklou dvojici moderátorů žena - muž budou ve Stockolmu tvořit Petra Medeová, bavička a TV moderátorka (zde na obrázku z jejího webu) a pop zpěvák a moderátor Mans Zelmerlöw (obr. níže).

Mans Zelmerlöw. Na fotu z jeho webu.

Za Českou republiku bude ve Stockholmu zpívat Gabriela Gunčíková. /Zdroj: Web soutěže.

Místo konání: aréna Ericsson Globe. /Zdroj: Flickr.

Stejskal.estranky.cz