19.3.2024 | Svátek má Josef


ESEJ: Úpadek evropské civilizace a co dělat

1.5.2017

Evropská civilizace v současnosti čelí třem hlavním hrozbám. Jsou to:

- Obchodní a technologický tlak Číny a dalších asijských zemí.

- Migrační tok z Afriky a Asie.

- Vlastní demografická a ekonomická stagnace.

Jde o trendy, které s největší pravděpodobností budou pokračovat. Současné pokračování těchto trendů vyústí v kolaps evropské civilizace. Než vysvětlím, co míním kolapsem evropské civilizace, podívejme se na dva obrázky ilustrující uvedené trendy. Jde ovšem o notoricky známá fakta.

HDP

Zdroj: https://infogr.am/Share-of-world-GDP-throughout-history

Obrázek znázorňuje podíl HDP vybraných zemí (včetně historických odhadů) vůči celosvětovému HDP. Na obrázku je Evropa zastoupena pouze Velkou Británií, Francií a Německem, pro ilustraci to ale postačuje. Z obrázku je patrné, že Čína se vrací na svou původní starou historickou pozici, poté co se jí podařilo osvojit rozhodující evropské inovace (kapitalismus, vědu a technologii). Návrat Číny na starší historické pozice je však omezen existencí USA, které jsou součástí evropských civilizačních vzorců. Propad Evropy na ekonomickou periferii by nutně neznamenal žádný kolaps, spíše lze předpokládat zejména relativní pokles životní úrovně. Rizikem by mohl být zájem Číny na teritoriální vojenské expanzi, popř. uchvácení světových zásob surovin na úkor slabších členů světového společenství.

Situaci však komplikuje demografický trend, viz následující obrázek:

popul

V Africe přibývá 50 miliónů obyvatel ročně. Africká ekonomika se nedokáže takovým nárůstem vyrovnat, životní úroveň stagnuje a někde klesá. Navíc se zatím potvrzuje nástup klimatických změn, které životní úroveň Afričanů dále sníží. A tak Afričané chtějí na sever, do Evropy. Hlavní důvod, proč tak neudělají, je, že nemají peníze na cestu, především pro pašeráky. Zde je třeba říci, že neplatí mýtus, že zlepšením materiální situace v Africe (i jinde) zabráníme imigraci do Evropy. Právě naopak! Afričané totiž získají peníze na cestu! Jestliže do Evropy dorazí 1 miliarda lidí jiné kultury a rasy (ano i rasy), bude jim tato Evropa patřit. Starou kulturu bude možné vidět (v lepším případě) v muzeích a naučných filmech, tak jak tam dnes vidíme artefakty civilizace starých Inků, Aztéků či Mayů. Imigrace i menšího množství Evropu oslabuje ekonomicky, neboť zvyšuje požadavky na sociální systém a bezpečnost.

Jak reaguje Evropa?

Především Evropa s pomocí administrativy Evropské unie snižuje svojí konkurenceschopnost. Zaváděním společné měny, dále pak s pomocí masivní regulace, zpolitizované ekologie a přerozdělovacích mechanizmů. Takzvanou harmonizací pravidel mezi jednotlivými státy EU (a přidruženými státy) je odstraňována nákladová konkurence v oblasti sociální, legislativní i daňové. Vytvořením společného trhu, tj. odstraněním základních obchodních bariér, evropské společenství svoji konkurenceschopnost zvýšilo, počínaje Maastrichtskými smlouvami a zejména uzavřením Lisabonské smlouvy dochází naopak k pokusu snížit intenzitu soutěže mezi jednotlivými členy EU. Metodou rozšiřování definice lidských práv je posilován sociální stát, který je jednou z hlavních příčin imigrace, nízké produktivity i demografického úpadku. EU i jednotlivé státy EU rezignovaly na obranu svých hranic a nejsou schopny použít odstrašující sílu při obraně těchto hranic. Právní systémy bobtnají a brání podnikatelským aktivitám a vlastně všem aktivitám. Aby byl udržen dosažený životní styl obyvatelstva, státy i jejich občané se stále více a více zadlužují. Zadlužování tak maskuje úpadek. Životní úroveň je udržována i za cenu poklesu porodnosti. Dosavadním výsledkem masové imigrace je systém, kdy produktivní (a původní) část obyvatel Evropy bude živit příchozí migranty. V pozadí tomu všemu dominuje ideologie „carpe diem“, odmítající odpovědnost za budoucnost, ať už v podobě plození dětí nebo akumulace bohatství.

Shrnuji výše napsané: zatímco Asie expanduje ekonomicky i demograficky a Afrika a Blízký východ demograficky, evropská civilizace imploduje ekonomicky a demograficky.

Popsané trendy a faktory vyústí ve zhoršený stav národů Evropy. Katastrofický scénář vypadá následovně: chudoba, asijský kolonialismus Evropy, masová zločinnost, etnické konflikty, rasová válka, islámská despocie až holocaust jinověrců, zánik civilizace (převáží jiné, importované, kulturní vzorce, změní se etnické složení). Samozřejmě, katastrofický scénář je pouze jednou variantou, ale nevím, jak jej zcela vyloučit.

Je možné se nějak katastrofickému scénáři vyhnout? Nebo jde o nevyhnutelný důsledek vývoje civilizace, kdysi mladé a nyní zestárlé a ochablé? Existuje paralela mezi stárnutím člověka a stárnutím civilizace? Představme si situaci, že uvěříme v nevyhnutelný úpadek evropské civilizace, jejíž jsme součástí. Představme si, že není možné zastavit migrační tok z Afriky a že naše hodnoty, vzorce chování a obraz světa dnešního a budoucího nebudeme určovat my. Jaký bude náš životní pocit? Jak to ovlivní již náš současný život? Zbude tu nějaký důvod pro vitalitu nebo budeme, jako američtí indiáni, kteří ztratili svojí civilizaci, pouze apaticky (a s pomocí drog) přežívat? Jaká bude mentalita člověka věřící v konec civilizace, jejíž je součástí?

Můžeme něco dělat pro odvrácení kolapsu evropské civilizace? V následujícím texu nastíním možnou strategii odvrácení kolapsu.

Návrh strategie:

Cílem je úpadek zpomalit, neboť nelze jej zvrátit. Rychlý úpadek je ale kolaps, pomalý úpadek může vést k postupné regeneraci. Civilizační úpadek nelze zvrátit organizačními změnami (včetně legislativy), pomocí těchto opatření pouze můžeme proces úpadku zpomalit a dát systému čas na regeneraci, tj. komplexní změnu myšlení a chování. Systém se musí regenerovat evoluční cestou, kdy si lokální kultury a sady pravidel chování budou navzájem konkurovat.

Sazka na evoluci znamená, že nevíme, kam se dostaneme. Pokračovat v dosavadním trendu však znamená, že víme, kam se dostaneme. Asi málo z nás tam ale bude chtít.

Pokračování současného trendu, vláda současného mainstreamu, vede s jistotou ke kolapsu. Obyvatelé Evropy to cítí a proto hlasují proti establishmentu. Nechtějí pokračování současného stavu. Volají po resetu, restartu, zásadnímu a skutečnému hledání cesty.

Je třeba si uvědomit, že nelze ubránit všechny své „evropské“ hodnoty, neboť tak jak kdysi byly příčinou vzestupu, jsou nyní příčinou úpadku.

Organizační, politické (a tedy vědomé) kroky vhodné ke zpomalení civilizačního úpadku:

Změnit projekt sjednocené EU. Projekt sjednocené změny má za cíl zastavit změnu. Unifikace je opakem hledání nových možností. Projekt jednotné EU neřeší ani jednu z hrozeb. Problém je totiž souboj vzorců chování a nikoliv souboj říší. Integrace EU zřetelně všechny trendy prohlubuje (= snížení konkurenceschopnosti skrze euro a regulace, schengenský prostor je vhodný pro migraci, na demografii nemá EU vliv). Unifikace zabraňuje soutěži místních kultur, mimo jiné proto, že některé z nich může prohlásit odporující lidským právům a tudíž zakázané.

Bylo by vhodné pokusit se o podporu demografické expanze, tj. podpořit ty, kdo pracují a současně mají děti (na místě je řádové navýšení prostředků). Je možné modifikovat průběžný penzijní systém tak, aby děti mohly odvádět část svých příjmů na důchodový účet svých rodičů.

Bránit se nechtěné migraci, tj. zpřísnit azylové zákony, hranice Evropy (a hranice mezi státy) neváhat bránit odstrašujícím způsobem (s ohledem na aktuální situaci). Krátit finanční podporu migrantů (i azylantů), včetně redukce sociálního státu.

Snížit nákladovost systému. Zejména redukovat sociální stát. Odstranit nepřátelskou legislativu. Stanovit ústavní limity zadlužování státu i přímého přerozdělování. Zároveň však redukovat i sociální stát „pro bohaté“. Tím míním následující: bohatí lidé neplatí odpovídající poměrné částky za poskytované státní služby. Jde především o ochranu majetku (armáda, soudy, policie i další typy ochrany). Ideální by bylo nahrazení daní z příjmu daněmi z aktiv (aktivy nemyslím pouze nemovitosti), neboť tato aktiva jsou předmětem státní ochrany.

Redukce sociálního státu může být téměř neřešitelná v případě, že převáží počet příjemců služeb a dávek od státu nad počtem přispívajících. Ideální by byl třeba dvoukomorový parlament, kde jedna komora by byla volena pouze voliči dlouhodobě přispívajícímu do rozpočtu státu, resp. jejich příspěvek by dlouhodobě převažoval nad příjmem.

Pokusit se zajistit tzv. energetickou injekci, jak se o ní zmiňuje např. J.A.Tainter v „Kolaps složitých společností“. V úvahu připadá termonukleární syntéza nebo moderní jaderné reaktory. Myšlenka energetické injekce spočívá v tom, že dobu přežití složité společnosti může prodloužit objev nového typu energie. Dříve to bylo uhlí, později ropa a plyn, nyní by to mohla být termonukleární energie.

Výšeuvedené příklady jsou ovšem často poněkud futuristické a výběrové, ale chci tím naznačit, že extrémní situace potřebuje extrémní řešení. Vše může ale probíhat zcela jinak, když nastane situace, kterou bych nazval „technologický únik“. Technologický únik může významně ovlivnit výše uvedené předpovědi. Objev umělé obecné inteligence, robotizace, nanotechnologie, genetika, nová eugenika, vědy o mozku a přínosy dalších vědních a technologických disciplín přinesou dnes nepredikovatelné změny.

Protože něco jako technologický únik nastane téměř s jistotou, je výsledek a forma evropského úpadku ještě více spekulativní.