13.11.2018 | Svátek má Tibor


ESEJ: Obhajoba zdravého rozumu

15.10.2018

aneb Tragédie o několika dějstvích

První dějství (expozice): elity vs. zdravý rozum ve třech obrazech

(Obraz č. 1): „Historie se občas opakuje, to, co se děje dnes, je velmi podobné tomu, co se dělo při nástupu nacismu ve třicátých letech minulého století v Německu. A je tady jeden výrazný rozdíl. Místo hrubého násilí a uniforem tu patologickou manipulativní roli hrají nejrůznější sociální sítě. A naše moderní civilizace se tomu neumí bránit,“ prohlásil nedávno v médiích předseda Ústavního soudu Rychetský a ilustrativně tím vystihl typický despekt dnešního „západního“ pohledu elit na běžné občany a jejich údajnou neschopnost posoudit informace zdravým rozumem, a to včetně potřeby oněch „vyvolených“ stále více svírat svobodné společenské klima do kleští všudypřítomné cenzury a politické korektnosti.

(Obraz č. 2): Ve světě začínající cenzury upevňuje svou moc naše veřejnoprávní televize bažící po tom stát se jediným průvodcem světa informací. Kavčí hory proto přiživují „ohrožení“ plynoucí ze zdravého rozumu, aby více vytěžily pro svou roli „vychovatele“. „Hrozba nespočívá v tom, že k vám přijedou tanky, ale že se začne radikalizovat část vašeho vlastního obyvatelstva,“ tvrdil například v září na ČT bezpečnostní expert Foltýn patřící do oblíbeného názorového tábora České televize, neb ukazuje na údajná rizika dopadu mystických hybridních válek ze strany Ruska a stýská si nad (stále ještě) svobodným trhem myšlenek. „Stejně jako v minulosti jsme měli branné cvičení proti zbraním hromadného ničení, teď potřebujete ‚výcvik‘ v podobě vzdělávání v oblasti informační gramotnosti,“ uvádí onen expert své řešení, které již v ústech elitářů ztuctovatělo. Jeho slova jsou totiž jen jeden ze série „seminářů“ osvětové kampaně Česká televize, která v posledním roce sama podnikla turné po univerzitách, aby v tomto duchu vyzdvihla roli vzdělaných expertů z řad vědců proti zdravému rozumu, který údajně selhává v boji proti oné absurdní hybridní válce, tzv. projevům nenávisti, xenofobii atd.

(Obraz č. 3): Univerzitní posluchárny vyzývají studenty k tzv. „kritickému myšlení“ v intenci neomarxistických teorií a pojmů (tolerance, interkulturní dialog, boj proti předsudkům, genderová rovnost), jež je učiní bojeschopné proti tzv. pravicovému radikalismu, extremistům a nacismu. To jde ruku v ruce s agendou evropské vzdělávací politiky a jejími programovými dokumenty hovořícími o všespásné roli propojování vědeckých poznatků s reálným životem, které vymýtí „mýty a pověry“ zdravého rozumu a bude lépe usměrňovat kurz současné EU. Vzniká izolovaný svět intelektuálních elit, které mobilizují své síly a předkládají elitám své vědecké poznatky jako nástroj nátlaku proti „nevzdělané“ veřejnosti, která jim brání v dosažení kýženého pokroku. Jedním z těchto důsledků je pak vznik terénní univerzity v Olomouci, čili vysílání studentských „misionářů“ jezdících do regionů za nevzdělanou masou, která například nedávno zvolila prezidenta Zemana či poslala SPD do poslanecké sněmovny. Cílem tohoto tažení je pokárat a zcela změnit názor běžných občanů.

Druhé dějství (kolize): genocida zdravého rozumu

To jsou názorné úryvky poletující v atmosféře našeho veřejného dění mířící k totální devastaci zdravého rozumu. Všechny mají tendenci kopírovat chronické snahy evropských elit odvést pozornost od ústředních problémů evropské integrace k neexistujícím problémům (naši společnost netrápí rasismus a xenofobie, nýbrž multikulturní eugenické pokusy snažící se „vyšlechtit“ nového evropského člověka). Výše zmíněná averze ke kompetenci zdravého rozumu je dalším ukázkovým střípkem mozaiky uvažování (často nevolených) elit opojených silou monstra evropského diktátu, falešně předstírající snahu bojovat za naši bezpečnost. Je to naopak manipulativní tendence jdoucí proti běžně smýšlejícímu člověku, který se odmítá podvolit civilizačnímu nihilismu dle navržených not bruselské diktatury.

Celý tento kolorit progresivní levice zdravý rozum nemilosrdně pranýřuje, zesměšňuje a naříká si, že jeho dílem jsou voleny ony údajné populistické, xenofobní, tedy proti-mainstreamové strany odmítající despotismus evropské integrace. Údajný viník zdravý rozum totiž ostře zatahuje ruční brzdu byrokratické mašinérii EU a znemožňuje tak nástup světa utopie a chaosu. Dále udržuje živý vztah se světem tradičních hodnot. Léta totiž slouží jako nit táhnoucí se přímo „zdola“ ze světa běžných lidí a umožňuje mezigenerační porozumění a podtrhuje léty vybroušenou zkušenost. Tento diamant vzešlý z autentických mezilidských vztahů se brousí svévolně a nezkrotně podle vůle svých aktérů, a hlavně tváří v tvář realitě, ze které čerpá podněty. A to se elitám nelíbí.

Tři obrazy z prvního dějství signalizují, že potlačení projevu občanů není konečným stádiem, nýbrž pouze prvním krokem, který má připravit pole pro masivní indoktrinaci. Elity zřejmě neriskují moment, že umlčený zdravý rozum jednou přeci jen probublá na povrch a promění jejich krasojízdu v krach. Přituhující cenzurou, posilujícím aparátem různých komisí, médii, univerzitami, rostoucí armádou úředníků s jejich směrnicemi se nabízí fakt, že na našem kontinentě se elity vydaly na cestu k záměrné a systematicky organizované genocidě zdravého rozumu. Snaží se jej evidentně nahradit progresivismem nasáklým a politicky kontaminovaným (zdánlivě!) vědeckým věděním, které instaluje do hlav občanů loajalitu k EU a dělají z nich poddajné stádo ovcí. Díky elitám se do popředí dostává pokrokářská rádoby vědecká teorie toužící „osvíceně“ řídit naše životy, což zavání recidivou totality způsobené technokratickým řízením společnosti a posílením moci inženýrů lidských duší. To nesmíme v žádném případě dopustit.

Třetí dějství (krize): nástup kolchozů vědění

Podle jaké „kuchařky“ se máme dle elit řídit? Bohužel dle té, která upřednostňuje rádoby vědecké poznatky, jež jsou oproti zdravému rozumu ke svému okolí skutečně invazivní a agresivní. Místo poznání reality je cílem současné politikou okupované (nejen sociální!) vědy permanentní zpochybňování a šikanování bohaté lidské zkušenosti a zdravého rozumu. Vědecké poznatky zneužité v rukách pokrokářských elit usilují o vytvoření kartotéky plné vědeckých zákonů, které by posloužily jako navigační instrukce člověku k přemontování dosavadní společnosti podle scénáře pokrokářů.

Mohou za to zejména evropské elity, kterým se do žil dostal jed neomarxismu a zcela je pohltil. Neomarxisté záměrně ovládli intelektuální infrastrukturu (hlavně pomocí silnému vlivu Frankfurtské školy na veřejné dění v Německu, či tomu, že do vrcholných pozic, např. do mezinárodní sociologické asociace, se dostali neomarxisté, např. Wallerstein, Burawoy), kde primárně parazitují a napadají naše vědomí, psychologické a kognitivní aspekty ve snaze vnuknout lidem představu o novém společenském uspořádání a instalovat tyto vize co nejefektivněji v hlavách občanů jako danost. Potřebují totiž podnítit občany k revoluci, která by nás vedla vstříc „duhovým“ zítřkům.

Díky EU dostali zelenou k tomu přeměnit univerzity a vědecká zařízení na kolchozy vědění, kde bychom jen těžko hledali svobodný trh myšlenek. Současná věda je totiž na rozdíl od zdravého rozumu kolonizovaná politickou objednávkou, kdy se do sterilních laboratoří a kanceláří odtržených od reálného světa prostřednictvím grantů dostávají politická zadání od elit, jejichž výsledek je předem očekávatelný. Financování těchto pochybných výzkumů je možné právě díky „ropovodu“ dotací od Evropské unie na předem vybrané projekty, které jsou v souladu s jejich trendy a potřebami. Skrze tyto granty na témata legitimizující představy neomarxistů o utlačeném moderním proletariátu (migranti, gayové, feministky), který má dle pokrokářů onen správný revoluční potenciál k tomu převrátit naše společenské pořádky vzhůru nohama. Pod taktovkou neomarxistů věda zdegenerovala a za svůj úděl přijala výlučně falešnou osvícenskou formu lidského osvobození z pout tradičních struktur. Závěry vědců musí potvrzovat představy elit o té „správné“ realitě.

Upřednostnila Marxovo pojetí toho, že vědění nemá svět pouze vykládat, ale má ho měnit – relativizací tradičních hodnot a identit tentokrát v duchu lidskoprávní agendy. K dosažení tohoto cíle proto vyprovokovává pokroková část akademické obce zasnoubená s myšlenkou rovnosti, kosmopolitismu a agresivního konstruktivistismu mezi občany konflikt a svár, tedy vzpouru proti tradičnímu světu. A to tak, že občanům podstrkává právě výsledky výzkumů, které mohou sloužit jako zdroj konfliktu, neboť v nich příhodně vycházejí „poznatky“, které podněcují nenávist v rodinách, vzpouru proti autoritám a podporují otevřené dveře nelegální masové migraci. V touze po mrzačení naší přirozenosti přinášejí vědci stále novější, a přesto stále pochybná zjištění o údajných společenských nerovnostech – od nerovnosti platů mužů a žen až po údajné nerovné postavení menšin v naší společnosti. Elity podporující současnou vědu nás vystavují zcela zdroji chaosu.

Musíme si ale přiznat, že na vině není věda. Vinen je člověk, který i z nejabsurdnějších vědeckých studií dokáže vytvořit zrůdný nástroj v rukou elit. Moloch kolchozů vědění díky tomu chrlí jeden výzkum za druhým. Vědci jsou v nich na pozicích pouze malých konformních byrokratů, kteří horlivě plní plány Bruselu a následně si odškrtávají čárky za publikace bez ohledu na to, že ničí reálný svět. Žijí ve svých vědeckých laboratořích a je jim zcela lhostejné, jaké má jejich bádání dopad na svět tam venku. Sami se pak stávají kurátory, či pastýři dohlížející spatra na naše „správné“ názory.

Elity a vědci zcela záměrně přeceňují schopnost výzkumů, neboť nechtějí přijít o své lukrativní postavení kazatele „pravdy a morálky“. Přitom jejich „zbraň“– sociologický výzkum – nikdy nebyla víc než spekulace postavená na subjektivním přístupu k získaným datům (sebraných z rozhovorů či dotazníků), protože výsledky jsou markantně ovlivněny tím, že právě tito vědci jsou těmi, kdo čte data těchto výzkumů. Jejich nástrojem zkoumání není dalekohled, teploměr (klimatickým alarmistům ani ten nebrání vysuzovat nesprávné závěry), ale pouze jejich vlastní náhled na věc, který je navíc zatemněn ideologickými brýlemi. Zde platí dvojnásob, že přání je otcem myšlenky. Chtějí vidět xenofoba? Pak nepochybujte že jej v datech kdykoli uvidí. Zdravý rozum naproti tomu uvidí realitu, protože za své omyly nese následky, akademik ne.

Limity věrohodnosti sociologického výzkumu ovšem vědci neřeší a z dotazníků a rozhovorů vyvozují nepřiměřeně velkolepé závěry a s chutí z nich spřádají bič na normální občany. Současná věda totiž nemá sebemenší ambici reálně popisovat a pojmenovávat stěžejní aspekty sociální reality, ale vytvářet složité vědecké konstrukce, z nich pak útočit na každodennost občanů a vnucovat uniformitu myšlení. To je něco, co svět zdravého rozumu zásadně odmítá. Zdravý rozum je proti tomu spíše záchranným lanem a pevnou půdou pod nohama než obecným návodem pro život. Je pudem sebezáchovy a souborem pravidel než daným světonázorem, který by tlačil člověka ke stádnímu myšlení tak jako vědecké řízení společnosti.

Čtvrté dějství (peripetie): Od frenologie po multikulturalismus

Než nám tito falešní scénáristé našich životů naroubují do hlav vědecké myšlení a zdecimují náš zdravý rozum, ať si celá ta „pokroková“ mašinérie uvědomí, co riskuje.

Zapomínají snad evropské elity, že největší omyly historie byly vždy v duchu atmosféry děl velkých filozofů, kteří jimi navržený kosmos nadřadili nad tím reálným? Velká francouzská revoluce by nebyla nic bez „vědeckého“ učení Voltaira, Rousseaua, bolševická revoluce bez Marxe, Hitler bez Chamberlaina a Gobineaua. A uvědomují si evropské elity také cenu, kterou lidstvo již zaplatilo za opojení vědeckou „pravdou“, kterou nesytí realita, ale emocionalita a bažení po moci? Krutost některých pokrokových vědců a encyklopedistů v éře osvícenství byla využita elitami k cestě za mocí, kdy například během francouzské revoluce umíraly statisíce normálních lidí vzdorujících elitám (např. ve Vendé), Marxovo rodové bytí stálo život desítky milionů Rusů a ve jménu vědy se konkrétně v oboru frenologie, který sehrál významnou roli pro existenci tzv. rasové teorie, alibisticky zaštitovali nacisté ke genocidě židů a porovnání kvality lidské rasy.

Jaký je pak rozdíl od jiných zhoubných myšlenek, když představitel Frankfurtské školy, neomarxista Habermas, který po zničení Světového obchodního centra v roce 2001 prohlásil, že terorismus je jen porucha ve vzájemné komunikaci? Kdo jiný to může říct než člověk odtržený do reality vidící občany pouze jako laciné figurky.K tomu přičtěme, že tento muž je také propagátorem ideologie multikulturalismu, která v Německu zapříčinila smrt mnoha jeho spoluobčanů.

Snaha řídit se vědeckými poučkami je přežitek, intelektuální snobství. Achillovou patou vědy vždy byla právě její mocenská zalíbenost a existence intelektuální pýchy. Věda v rukou politiky byla a je zneužívaná výhradně k mocenským záměrům. Pro tyto „vyvolené“ elity nikdy nebylo vědění skutečnou hodnotou, ale pouze mocenským nástrojem. Kdyby pro ně mělo nějakou hodnotu, nikdy by osvícenské elity během francouzské revoluce nesťaly hlavu největšímu učenci té doby Lavoisierovi, zakladateli moderní chemie. Jeho smrt byla pro celé lidstvo velká ztráta, nikoli však pro ony hlasatele „pokroku“.

Touha zřídit vědecké řízení společnosti je snaha nahradit hlas voliče společenskými zákony odvozenými z výzkumů, neboť ty jsou majetkem pouze oné úzké skupiny „vyvolených“. Ve světě bez zdravého rozumu si jen ona, tato úzká skupina intelektuálů nárokuje určovat tempo a chod společnosti bez běžných lidí. Zdravý rozum je proti tomu inkluzivní, vědecký rozum je exkluzivní. A o to jde v této hře na vědecké vědění především. Nelžeme si pak výroky, že atmosférunacismu měla na svědomí primárně síla uniforem, ale přiznejme, že to bylo právě opojení zdánlivě vědeckou teorií, která posloužila jako výtah k ovládnutí společnosti. Nebyl to v žádném případě občan a jeho zdravý rozum, byl to naopak ten, kdo se svou ideou o dokonalé realitě nad jiné nadřazoval, šířil ji na úkor svobody druhých a kdo se v touze dovést svou abstraktní myšlenku do stavu reality snažil všechny nepohodlné opoziční názory umlčet.

Páté dějství (katastrofa): posilme hlas tradičního světa

Nesmí být sporu o tom, že je lepší věřit zkušenostem svých předků, jejich zdravému rozumu než zkresleným vědeckým výsledkům, které více než realitu obsahují představu elit o realitě. Rodičům jde o to, aby neublížili dítěti, jejich cílem je chránit jednotlivé členy rodiny. Pro ochranu člena rodiny využívají všechny své dovednosti a znalosti. Kdežto vědci jsou sluhy pánů elit, politiků, kterým záleží pouze na jejich moci.

A že zdravý rozum používá v sebeobraně proti neomarxistům špatné informační zdroje, například když občané sdílí na sociálních sítích zjevné hoaxy? Uvědomme si, že zdravý rozum se jen těžko může elitám bránit. Nepochybně bojuje o svou pravdu a intuitivně cítí zdroj ohrožení. Nicméně neumí najít cestu (viz sdílení evidentních nepravd na sociálních sítích) jak sám do diskuze vstoupit a ani mu to není umožněno. Tradiční svět nepromlouvá hlasem zdravého rozumu tak hlasitě a z tak pevných pozic jako hlas progresivní levice. Nemá cit pro výraznější verbalizaci svých pocitů a neumí podat schopnější vlastní sebeprezentaci, neboť sám pro sebe nachází příklady jen z praktického života a zkušeností, je výrazně slabším v soupeření s jazykově vytříbenou agresivnější vědou, která i největší nesmysl umí podat verbálně seriózně.

Nicméně zatímco výsledky výzkumu podávají křivá svědectví o naší xenofobii, diskriminaci apod., tak zdravý rozum lépe absorbuje realitu a vysuzuje přesnější závěry. Zdravý rozum sytí jeho praktická zkušenost. Například elitami hystericky napadané předsudky jsou naopak jeho racionálním obranným mechanismem, který může vyvrátit opět pouze až samotná praxe. Do té doby drží stabilitu a nepodléhá prchavým svodům a lacinému zjednodušování. Je to hlavně tím, že zdravý rozum je otevřený dýchat a absorbovat podněty z praxe, vědecká pravda je konzervovaná rouškou politické korektnosti a dogmatismu.

Ambicí konzervativce by mělo být zvednutí clony těchto mystifikací, které progresivisté na zdravý rozum nanášejí, a to dříve, než zlikvidují národ a rodinu, tedy ostrůvky, kde se zdravý rozum nachází, a zamění je za laboratorní pokusy sociálních inženýrů, které nám budou s přibývající cenzurou stále více podsouvány. Je načase stopnout ten kolovrat, kdy je pouze nahrazováno jedno totalitní myšlení jiným. Začněme podávat relevantní svědectví o kladných efektech zdravého rozumu a ubraňme tradiční svět před další katastrofou způsobenou intelektuálním fanatismem, který se bude pyšně chvástat, že našel tu jedinečnou a správnou teorii pro naše životy. Ale hlavně pospěšme, než bude definitivně utažena oprátka nevinnému.

Petr Hlávka


Diskuse


P. Kubáč
16:36
15.10.2018

L. Zemek
12:58
15.10.2018

J. Brunner
21:52
15.10.2018

V. Student
12:38
15.10.2018

M. Těhanová
11:51
15.10.2018

Z. Lapil
17:41
15.10.2018

A. Alda
11:48
15.10.2018

V. Student
11:26
15.10.2018

V. Kříž
9:26
15.10.2018

M. Drašner
9:06
15.10.2018

K. Tejkal
16:11
15.10.2018

počet příspěvků: 18, poslední 15.10.2018 10:30









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.