aneb „Za kopci se ozvalo hřmění“

Když jsem odeslal první část této úvahy, zjistil jsem, že v pondělních LN vyšlo „Poslední slovo“ Ondřeje Neffa, kde konstatuje, že si umíme - tedy hlavně v umění - neustále stěžovat, jak to máme těžké jako národ a jak to mají těžké naši hrdinové, takže se zdá, že naším národním stylem je kvílení a vzpomínání na naše „veliké porážky“. Prdlajds! To je jen taková móda posledních desetiletí.

A kdybyste neměli těch českých hrdinů a válečníků dost, tak co ještě třeba Karel IV. u San Felice, Jan Žižka, co vyhrál prakticky všude, a polní maršál Josef Václav Radecký z Radče - bez něho by se svět točil jinak. A vy si můžete najít další naše hrdiny místo plakání, jak je na nás svět ošklivý.

První hlasité hřmění velké politické a civilizační bouřky, která nás v Evropě nevyhnutelně čeká a v které budeme muset ukázat svoji statečnost, jak pravil Samuel Huntington ve Střetu civilizací, ozvalo z Německa. Ta bouřka, co bude následovat, se neodehraje někde daleko od nás, ale přímo tady. A otřese celou naší tzv. západní civilizací, kterou já nejraději podle Rudyarda Kiplinga nazývám „civilizací bílého muže“.

Kousek za našimi hranicemi, v Chemnitz (česky Saská Kamenice), se ozvala tato válka, vlastně jen další přestřelka této války a první bitva o budoucnost Evropy, kde se vzbouřil lid. Předtím se jen tak naplano kdesi blýskalo, po atentátech a vraždách páchaných islamisty ve jménu Alláha byly sice nějaké ty „mírné“ demonstrace, ale dnes vyprovokovala islamistická vražda Evropana bouřku. Typické je, že zavražděný východní Němec je jen pokrevně Poloněmec. Matka Němka, otec Kubánec. To se pak blbě vykřikuje z tábora levice, že jsou demonstranti xenofobové a rasisté.

“Osis“, jak se posměšně nazývají východní Němci, první přesně pochopili, o co jde. A dali to hlasitě najevo. Východní Němci, v paměti ještě bolševickou tyranii, pochopili, že nejde jen o jednu islamistickou vraždu. Jde o nás všechny. Oni, stejně jako my a Maďaři a Poláci a další „východní národy“ jsme stále dosti svobodomyslní. Totalitu a nebezpečí cítíme na sto honů. Nejsme tak duševně zotročení jako političtí eunuši a nevolníci politické korektnosti a šílenství tzv. „liberální demokracie“. Abychom jako ovce opakovali proislámská hesla. Vynikajícím způsobem popsal situaci Jefim Fištejn v Echu24. Dochází tam k závěru, že naše společnost, jako mnoho jiných před ní, dospěla k touze po sebezničení. A cituje filosofa Émile Durkheima (1858-1917), který řekl: „Každá společnost v určitém historickém okamžiku projevuje zjevné nutkání k sebevraždě.“ Fištejn píše: „Francouzský filozof Jean Baudrillard nazval projevy společenského nutkání k zániku ´hyperrealitou´. Je to stav, v němž pospolitost ztrácí schopnost rozlišovat mezi skutečností a fikcí. Neklamnou známkou, že společnost upadá do hyperreality, je to, že produkuje obrovské množství ´simulakrů´ - napodobenin a náhražek reálných jevů a pojmů, které ovšem ničemu ve skutečnosti neodpovídají, jen skutečnost napodobují a nahrazují. Současná společnost vězí po krk v hyperrealitě.“

To vše, jak chápe většina našinců, platí na všechny tzv. moderní postoje. Tedy na nesmyslný ekologismus fungující místo ekologie, genderismus místo vědy o pohlavích. Potvoření jazyka vymýšlením žen „strážnic“, blouznění o utlačované menšině žen. Kterých je v lidstvu více než polovina. Vymývání mozků tvrzením o úžasné vstřícnosti žen a jejich nadání pro „vcítění“ a lásce k „všeholidstvu“. Když každý soudný mozek ví, že není sice přátelštějšího tvora, než je žena, ale zároveň není ďábelštějšího stvoření. Jak praví staré německé úsloví: „Hříchu, tvé jméno je žena.“ Což třeba dokázalo hnutí MeToo, které je ukázkou nejhlubší zloby a hrůzy ženské duše. Dělat z žen bezpohlavní nedotknutelné bohyně je neuvěřitelné simulakrum, zbavovat je na základě své ideologie jejich nezaměnitelné úlohy a bojovat na jedné straně za zbožštění žen. A zároveň vítat a oslavovat islámskou ideologii, podle které je žena méně než třeba velbloud. To je doslova šílené. Této ideologii ale holdují statisíce „pokrokových“ žen. Nechápou, že simulakrum není realitou, ale idealitou, která nemá nic společného s realitou.

Pomatení ve vztazích mezi muži a ženami, kdy jsou úcta a obdiv k ženě vnímány jako skrytá forma erotické agrese jakéhokoli muže, ukazuje, že jsme na cestě k pádu naší civilizace.

Jefim Fištejn dále říká: „Civilizaci, jež vznikla na ideovém základě, už pár desetiletí říkáme judeo-křesťanská. A právě ta nyní chutě podléhá svodům sebedestrukce. Nesoudím tak podle změny etnických či rasových poměrů, ale podle toho, jak ruče jsou naše judeo-křesťanské hodnoty a ideály nahrazovány simulakry. Což je jen vyprázdněný obraz reality, pouhá forma bez obsahu, ikona, nápodoba -magorismus. Jak snadno se otevírají brány západní axiologie (souboru zvykových představ o tom, co je dobré a co špatné, co se smí a co už ne) a jak se šťastným hýkotem vtlačuje dav do bezbranného města trojského koně plného simulakrů.“

Jak se jedna civilizace podobá druhé, můžeme vidět třeba na konci úpadku Byzantské říše. Když Konstantinopol, prakticky už bez obránců, kteří ztratili víru sami v sebe, nakonec padl do rukou Osmanů. Tehdejší „pokrokoví“ byzantští pomatenci, dávní předchůdci našich NGO a bojovníků proti „oteplování“, se česky nazývali „jurodiví“. Ti dokazovali své povznesení nad lidi a Boha (ideu) například kálením v chrámech. Ochromená civilizace jim to už tolerovala. Ostatně myslím si, že když se jedni z „pokrokových umělců“ vykáleli „na protest“ na podlahu v Národní galerii, šlo o stejné magory jako ty z doby Byzance. Pamatujme si je: Marek Meduna, Petr Motejzík (členové skupiny Rafani) a dále Ondřej Brody, Jiří Franta a Václav Magid, student Umprum.

Naštěstí po pádu každé civilizace zůstane někde, většinou na okraji říše, její pozůstatek a pomůže vytvořit civilizaci novou. Není tedy vše ztraceno. Vypadá to, že na jedné straně „říše bílého muže“, v USA, se bouří právě ten „venkov“. Nezasažený nádorem na mozku civilizace zvaným „liberální demokracie“. A dokázal dostat na místo presidenta Trumpa. Také ta Bruselem přehlížená východní Evropa dosazuje do čela svých států muže nepostižené moderní idiocií. To, co napíšu teď, zvedne ze židlí hodně čtenářů. Ale Putin je jedním z vůdců světa, kterého nemusíme milovat, můžeme se ho i poněkud bát, ale jasné je, že je věrný křesťanským tradicím a pevně se připravuje na novou válku proti islámu. Kterou vede islám proti nám. Ta nejen že přijde, ta už více než tisíc let probíhá a nyní se zvedá její další vlna. A my jsme v posledním století svým idiotstvím – komunistický Východ i kapitalistický Západ – zajistili, aby se jim to co nejvíce povedlo. Učili jsme je, jak používat zbraně i ideologii, a posílali jsme jim peníze a hlavně naši medicínu. Aby tam „demografická revoluce“ proběhla co nejrychleji. A bouřlivěji než jako kdykoliv předtím v dějinách.

A měli bychom si toho obzvláště my Češi všímat. Pokud je jasné že v Belgii, Francii a v mnoha dalších částech Evropy budou za dvě generace původní Evropané v menšině, vzpomeňme si na naše vlastní dějiny. Po porážce a vyvraždění v třicetileté válce se počet Čechů snížil až o 30 % a rakouské katolictví je ožebračilo. Jenže už o sto let později začali Češi žít a nikoli jen živořit. Také díky Josefovi II. Pak jsme v 19. století prostě české Němce „přerodili“. Od poloviny 19. století zhýčkaní a sytí a duševně líní čeští Němci měli dvě až čtyři děti. Češi měli od 17. do začátku 20. století běžně deset dětí. Plno českých Němců se navíc stalo „českými nacionalisty“.Matka Josefa Dobrovského byla pravděpodobně Němka, Josef Jungmann byl Čech s německým jménem, Vojta Náprstek byl původním německým jménem Adalbert Fingerhut, Miroslav Tyrš byl vlastně Friedrich Emmanuel Tirsch, Jindřich Fügner narozen jako Heinrich Anton Fügner, Magdalena Dobromila Rettigová se narodila jako Artmann(ová) a teprve později se naučila česky atd.. Lze tedy očekávat, že nejenže bude počet muslimů v Evropě stoupat, ale že přibyde počet konvertitů k islámu. Už v roce 2011 bylo zjištěno, že jen na území Spojeného království je 100 000 konvertitů k islámu, z nichž 66 % představují ženy. Které „vyrobí“ další muslimy.

Podle vědeckých studií ve 20. století stoupl počet muslimů z 200 milionů v roce 1900 na 551 milionů v roce 1970! Na počátku 21. století dosáhla populace muslimů přibližně 1,6 miliardy. Pew Research Center předpovídá, že v roce 2050 vzroste počet muslimů na 2,8 miliardy a budou tvořit přibližně 1/3 světové populace.
Přitom jako kobylky vyžírají svoje vlastní původní země a ničí vodní zdroje. Islám jim však neumožňuje, aby se sami změnili. Politický islám je založen na agresi, loupení a zabíjení nevěřících: žádná věda, žádná filosofie, žádný úspěch prací. A díky mediím vidí islám před sebou bohatou a slabou Evropu.

Ptáme-li se tedy „co rozhodne o tom, zda bude budoucnost Evropy islámská či nikoliv“, musíme se ptát, kdo to rozhodne. Odpověď bouřících se obyvatel Chemnitz je skutečně biblická: „Kdo, když ne my, kdy, když ne teď!“ A je úplně jedno, že se toto rčení přičítá německé Rote Armee Fraktion, protože pochází pravděpodobněji od židovského učence Hillela HaGadola žijícího v Kristově době.

Lze očekávat, že umírající politicky korektní Evropa bude vystavena logickému tlaku vzrůstající muslimské populace. Dnešní muslimské „no-go“ zóny se postupně promění v malé chalífáty, tedy oblasti, kde bude vládnout hlava ummy, tedy muslimské obce. V zárodečném stadiu už fungují chalífáty v částech Paříže, v Marseille, v Lyonu, v Bruselu, v Londýně a Birminghamu, ve Stockholmu a Göteborgu. Itálie na tom není o moc lépe.

Pro nás je nejnebezpečnější islám v Německu, kde již žije několik milionů muslimů a k nim přibyly cca 2 miliony většinou agresivních imigrantů pozvaných Merkelovou.

Muslimové tedy získají logicky postupně v určité části Evropy moc. Jakmile ji získají, jistě ihned mezi nimi vypuknou konflikty, a to ozbrojené, jako tomu je již ve Švédsku. Do sebe navzájem se pustí sunnité, šíité, Kurdové, Turci, Iráčané a Íránci, Jemenci a Saúdové atd. atd. Ovšem skoro všichni budou s výkřiky „Alláhu akbar“ s chutí vraždit „křižáky“. Tedy Evropany a židy. Vnitřní nábožensko-občanskou válku v Evropě muslimů proti jiným muslimům a všech muslimů proti starým Evropanům považují odborníci za nevyhnutelnou.

V tom okamžiku je rozdělení Evropy nezbytné. Na jedné straně linie zůstanou státy bez muslimů (anebo s tam uměle implantovanými muslimy jako bývalá NDR), dále většinou ještě státy křesťanské (otázka je, kam spadne Itálie). Linie bude pravděpodobně kopírovat starou kulturně politickou evropskou severojižní osu. Ta začíná ve Finsku, vede přes pobaltské státy, pak celkem reálně kopíruje komunistickou „železnou oponu“, až po bývalou Jugoslávii. Historicky k této skupině patří také Ukrajina, Bělorusko a dole Bulharsko. Jak říkají Poláci – od moře (Baltského) k moři (Středozemnímu). A důležitý byl vždycky ve válkách s islámem také Krym.

Otázkou zůstává, kam se přikloní Bavorsko, nejasný je osud a postavení Rakouska a České republiky. Neboť stále platí Bismarckovo heslo: „Kdo ovládá Čechy, je pánem Evropy.“ Je jasné, že na nás, náš průmysl a známou přizpůsobivost a výkonnost budou mít islamisté zálusk.

Jistě se ptáte, kdo by toto křesťanské společenství vojensky ochraňoval. Musela by to být velká síla. Nejprve bychom potřebovali vycvičenou a dobře vyzbrojenou armádu a „národní gardu“ o stavu cca 100.000 vojáků. Jako v USA anebo ve Švýcarsku. Polákům je to jasné. Chtějí mít ve své armádě 100.000 profesionálů, doma 10.000 reservistů a také Američany. A dělají vše pro to, aby je tam měli. Proti Rusům, proti Němcům, ale také proti muslimům.

Mít za spojence Rusko? Hrůza! Ovšem degenerovaná západní Evropa už nemá sílu sama se bránit a řídí ji pomatenci. Moc se nám to nelíbí, ale ukazuje se, že Rusko na islám a na rozpadlé státy platí. Jakmile se Rusové pustili do somálských pirátů a do Islámského státu v Sýrii (včetně takzvaných demokratických povstalců, což je dnes banda alkajdistů), věděli, co činí. K nevěřícnému údivu „pokrokářů“, vítačů a všech NGO rozmetali somálské piráty a vyhráli válku v Sýrii. Zdánlivě nevyhratelnou.

Metody mají drsné. Žádné rukavičky. Na piráty si prostě předem nalodili na všechny svoje dopravní lodě vojáky a zbraně. Na kecy o námořních předpisech se vykašlali a piráty rozstříleli. Žádné zajetí, žádné soudy, žádné lidskoprávní divadlo. A když chytili nějaké ty teroristy na Blízkém východě, kteří vraždili Rusy, vykastrovali je. A poslali nazpátek. To dělají tradičně. Vykastrování je pro muslima horší než smrt. Nesmí do ráje.

Skutečnost je taková, že potřebujeme vlastní zkušenou armádu a silné spojence. Ber kde ber. Dnešní bláboly ministerstva vnitra o nebezpečí domobran - místo aby stát využil lidí, kteří chtějí bojovat – ukazuje, nakolik morová rána rozpadu civilizace zasáhla i nás. Možná nás první výstřely vzpoury hned za našimi hranicemi probudí.

Dnes už představa, že nám brzo budu pomáhat hlídat naše hranice s islámským Německem spolu s naší armádou také Američané společně s Rusy, přestává být tak fantastická. Ostatně, oběma to spolu v Sýrii celkem dobře šlo? Ne?!

A naši už s nimi byli. Třeba generál Pavel, bývalý komunistický důstojník, nakonec působil jako předseda vojenského výboru NATO. S Američany a Rusy jsme stáli na jedné straně ve dvou světových válkách. A dneska jsme s nimi v Afghánistánu, Iráku, na Sinaji a leckde jinde, že. Za první světové války nám to pomohlo vytvořit Československo, za druhé nás toto spojenectví zachránilo před vyhlazením národa.

Možná si to zkusíme zopakovat znovu, až povede válku v západní Evropě Islámský stát. Ale snad už bez Mnichova.

Takže vlastně nic nového, že?!