Esej „Fúze civilizací – argumenty globálního optimismu“ profesorů Mahbubaniho a Summerse (Fúze civilizací, bude zase dobře?, Neviditelný pes 30.7.) provokuje jak „sluníčkáře“, tak „katastrofisty“. Ty první uráží nepokryté vyzdvihování zásluh Západu (kultury bílého muže) jako jediného a ve výsledku kladného tahouna globálního pokroku lidstva, ty druhé rozčiluje názor, že se lidstvu nyní daří nejlépe v historii a přes všechny reálné hrozby se mu bude dařit ještě lépe. Cituji, co se do předešlého článku nevešlo:

„Pochod rozumu, zahájený na Západě osvícenstvím, se šíří světem, vede ke vzniku pragmatických, problémy řešících kultur ve všech regionech a umožňuje si všude představit ustavení stabilního, trvale udržitelného a na pravidlech založeného systému. Kromě toho jsou zde všechny důvody věřit, že život v několika příštích dekádách může být pro lidstvo dokonce lepší než v těch právě uplynulých – tak dlouho, dokud Západ neztratí důvěru ve své základní hodnoty a neustoupí ze své globální pozice. Proto největším nebezpečím vyplývajícím ze současného pesimismu je, že by se mohl stát sebenaplňujícím proroctvím vedoucím ke strachu a stažení se, namísto pokusu znovuoživit stávající globální systém.

Současná éra počíná transformací Západu během renesance, osvícenství a průmyslové revoluce. Žádný jiný civilizační okruh si nemůže připisovat zásluhy o zrození moderní doby. Nebylo to činěno s nějakým laskavým záměrem pozvednutí lidstva obecně; tuto cestu provázela spousta problémů a prudký postup západní síly po celé zeměkouli měl i strašlivé následky pro řadu kultur i oblastí. Přesto bylo konečným výsledkem celosvětové rozšíření moderního náhledu, řešícího problémy spolehnutím se na vědu a racionalitu, výrazně ku prospěchu celé planetární populace.“

Na tento profesorský článek reaguje ve Foreign Policy v článku (Kon)fúze civilizací například Summersův kolega z Harvardovy univerzity Stephen M. Walt. Kolegové se podle něj při svém pohledu skrz poloprázdnou - poloplnou sklenici příliš zhoupli optimistickým směrem. Jejich argumentu, že globální nárůst střední střídy zklidní mezinárodní pnutí a může zamezit válčení, Walt oponuje prohlášením, že dramatické zvýšení počtu příslušníků střední třídy v letech 1850 až 1914 také nezabránilo ponoření kontinentu do dvou světových válek. Politicky korektně pak zmiňuje jako největší hrozbu dalšího pokroku nacionalismus a uzavírání se před migrací, o zločinech islamistů mlčí, ale přesto by byl rád, i když by si na to nevsadil, pokud by se v budoucnu představa kolegů ukázala jako správná.

To zcela jinou představu o vývoji světa má další profesor, maďarský filosof a ekonom László Bogár a uvádím ji zde nikoli jako reakci na výše citovanou esej, ale jako její antitezi.

Ve svém článku Zbídačování chudých pokračuje (Lidové noviny, Česká pozice 31.7.), László Bogár argumentuje proti zavádění všeobecného základního příjmu, UBI (Univerzal Basic Income). Západní modernita v současnosti prochází krizí a UBI je podle něho tématem proto, že většina obyvatel světa živoří v nedůstojných podmínkách, cituji:

„Na jedné straně se hromadí majetek nepředstavitelné hodnoty a na druhé jeho negativní otisk neboli astronomický „objem dluhu“ a svět bídy a nedostatku nedůstojných člověka... Jelikož toho všeho vládci světa dosáhli zčásti otevřeným násilím a zčásti jako dnes různými formani skrytého násilí, bylo by tento proces možné v souladu se současným výkladem práva prohlásit za „neplatný“, což nevyhnutelně nastane. To by mohl být počátek nové éry, kdy začne takto nashromážděný gigantický světový kapitál léčit „existenční rány“, které v uplynulých 500 letech způsobil.“

Dále Bogár tvrdí, že hromaděním tohoto kapitálu, počínaje 15. a 16. stoletím, dospěla Evropa málem k sebezáhubě a nedošlo k tomu pouze proto, „že Západ nekompromisně šíří tento sebestravující a ničivý způsob organizace do celého světa, plení a drancuje ostatní civilizace.“

Globální finanční mocenský systém rozbil „sakrální způsob existence“ člověka a tím způsobil, „že dnešní svět se nachází v kritickém bodě duševního, morálního a duchovního úpadku a postupného sestupu, jenž trvá již 500 let.“

Bogár považuje globální finanční systém (jak zmínil i ve svém lednovém televizním vystoupení k silvestrovským muslimským násilnickým útokům na ženy v Kolíně nad Rýnem) za „ne-existující globální mocnost, jejímž cílem je likvidace všeho, co je stále ještě lidské a má důstojnost“; tato „mocnost“ chce mimo jiné zlikvidovat bílého Evropana organizováním současné migrační vlny „pumpováním globální špíny“ s pomocí „minimálně 10 miliard dolarů a několika tisíc přísně tajných agentů“ a zavléci jej, stejně jako se mu to podařilo před čtyřmi sty lety, do další třicetileté války. Komu tohle není jasné, je podle Bogára „absolutní idiot“. Jinde zas tento záměr přičítá Spojeným státům, které se následkem nadějné spolupráce mezi Evropou, Ruskem a Čínou „staly pro Evropu v řadě oblastí zbytečné a bezvýznamné, To ohrožuje zájmy Washingtonu, který se proto rozhodl pro krajní řešení a chce proti Evropě použít etnickou zbraň.“

Vraťme se ale zpět ke zbídačování chudých, jejichž intelektový potenciál maďarský levicový filosof nijak nepřeceňuje, cituji:

„Existuje ještě jeden motiv (k zavedení UBI), o kterém se sice otevřeně příliš nemluví, ale o to je důležitější. Je smutným faktem, že třídy chudých nejsou schopné reálně interpretovat svět, lze jimi neomezeně manipulovat a přimět, aby si koupily i to, co nezlepšuje, nýbrž ničí jejich zdraví, přestože na to jejich příjem nestačí – „pokud chybí jen trochu“, jsou tu přece půjčky, čímž je lze vlákat i do smrtelné monetární pasti.“

Následující odstavce jsem četl opakovaně a přiznávám, že jsem se v nich poněkud ztrácel, cituji:

„Nyní stále rychleji ubývají pracovní síly potřebné k fungování globálního hospodářství, což analytici popisují jako nahrazování lidí stroji. Stroj je však ve skutečnosti koncentrací sakrálních duchovních energií lidského společenství a jako nástroj na výrobu nástrojů je ztělesněním lidského ducha, jenž pramení z usilovné píle pomalého experimentování během trpělivě, s něhou a pokorou vykonávané rolnické práce a ve kterém se shromažďují univerzální dovednosti, moudrost a láskyplná energie společenství.

Loupeživá původní akumulace kapitálu si však i tuto energii „privatizuje“ a obrací ji proti těm, kteří ji vytvořili. Pokud by v tomto procesu zůstala zachována původní sakralita, na které by byla založena i organizace existence, pak by takto „osvobozená pracovní síla“ mohla jak v minulosti, tak v současnosti představovat více volného času na péči o duši i o tělesné a duševní zdraví. V rámci desakralizace však existence dospěla od úpadku k nynějšímu volnému pádu, na jehož konci je materiální, fyzická, duševní, morální a duchovní sebezáhuba.“

Tolik, podle některých přední, maďarský myslitel. Česká pozice v Lidových novinách tiskne jeho články pravidelně, podobných úvah i formulací jsou plné, a nelze vyloučit, že si je přečtou i Mahbubani se Summersem a svůj optimismus napříště omezí.

Pokud laskavý čtenář dočetl až sem a hodlá mě tepat za sympatie k jedněm nebo druhým profesorům, vycházím mu vstříc citátem:

„To normálním lidem bylo jasné od počátku... jen ti chytří asi tomu nerozumí.“
(napsala paní Stránská z Ostrova jako komentář na Novinkách, na své veřejné facebookové stránce jej uvedl Michal Horáček)