25.5.2016 | Svátek má Viola






ESEJ: A co děti? Mají proč se bát?

28.3.2016

V našich sdělovacích prostředcích byl skrze výročí úmrtí faráře Josefa Toufara v únoru vzpomínán „číhošťský zázrak“, při kterém se v číhošťském kostele samovolně pohyboval kříž.

Naproti tomu připomínka výročí narození francouzského astronoma, popularizátora vědy a spiso­vatele Flammariona, narozeného 26. února roku 1842, který se o podobné jevy zajímal, našim žurnalistům zřejmě připadala málo atraktivní. Přírodozpytec Nicolas Camille Flammarion u nás bývá často označován za rozporuplnou osobnost pro jeho zájem o dodnes neobjasněné, výji­mečné či neobvyklé jevy, pro který je řadou skeptiků vysmíván. Z této smutné tradice nevybočil ani článek Jitky Splítkové, publikovaný v den výročí Flammarionova narození v rubrice věda na blogu iDnes, která tvrdí, že francouzský astronom Ca­mille Flammarion na sklonku života zešílel.

Flammarion není jediným astronomem, kterého představitelé tehdejší oficiální vědy (mainstreamu) odsuzovali pro jeho nepředpojaté vyšetřování neobvyklých, výjimečných jevů, na konci 19. a za­čátkem 20. století často spojovaných se spiritismem, značně rozšířeným nejenom ve Francii, ale prak­ticky po celé Evropě. Podobně byl pro svoji nepředpo­jatost ve své době jinými učenci napadán i německý astronom Johann Karl Friedrich Zöllner. A nutno zde podotknout, že druhé vlně spiri­tismu vůbec neodzvonilo, jak tvrdí někteří naši psychologové a psychiatři, neboť při­chází znovu do módy díky tabulce Ouija board, která se v mnoha zemích světa prodává v ob­cho­dech s hračkami a prostřednictvím největ­šího online obchodu Amazon. Co je však dů­ležitější, v případě dosud neob­jas­něných jevů Camille Flammarion nashromáždil význam­nou sbírku úkazů nazvanou Les mai­sons hantées, která roku 1924 vyšla v Čechách pod názvem Stra­šidelné domy. I když jeho popisy podivuhodných jevů byly skeptiky označovány za pouhé vý­mysly, žerty a triky, nepatřil Flammarion zrovna k těm, co se ne­chali jednoduše napálit vti­pálky a podvod­níky. O čemž svědčí fakt, že pod­vodům vědo­mým i ne­vě­domým věnoval dlouhou rozpravu o pa­desáti stránkách v díle nazvaném Neznámé síly přírodní. Přesto však zástupci vědeckého mainstreamu exis­tenci takovýchto neuvě­řitelných skutečností, tedy jejich objektivní realitu, dokládanou nejen věro­hodnými svědky z řad po­licistů, techniků, lékařů a právníků, ale i celou řadou význam­ných přírodo­vědců, mezi nimiž nechy­běli ani nositelé Nobe­lovy ceny, odmítali uznat.

Při rozsáhlých možnostech dnešní digitální techniky, kdy lze pořizovat videozáznam i mo­bilním telefonem, však exis­tuje již celá řada zvukových i obrazových záznamů fyzikál­ních jevů, kterými se přírodozpytec a stoupenec tehdejší rodící se „vědy metapsychické“ Flammarion zabýval. Te­prve po shlédnutí autentických záběrů takových úkazů pochopíme, proč vlastně tyto přírodní jevy laická veřejnost spojovala s nadpřirozenem a z hlediska vědeckého fundamentalismu byly (a dodnes vlastně jsou) akademic­kou obcí zhusta označovány za pouhé podvody. Díky záznamům z digitálních kamer, za­znamenávajícím samovolný pohyb v nepřítomnosti lidí, můžeme také lépe pochopit iracionální strach a stres dětí, které se s některým z těchto úkazů setkaly.

Zde by pak každý, kdo má děti, měl zpozornět a následujícímu textu věnovat trochu času. U žád­ného z dětí totiž nelze vyloučit možnost, že ve svém pokojíku zahlédne nepochopitelně se pohybu­jící objekty. U dětí takovýto zážitek vyvolává nadměrný, iracionální a vývojově nepřiměřený strach, spojený s posttraumatickou stresovou poruchou, jako reakcí na extrémně stresující událost. Nako­nec i většina dospělých oči­tých svědků po pravdě přiznává, že je takovéto úkazy, obzvláště upro­střed noci, k smrti vyděsily. Pak by­chom ale neměli, i když jsme sami žádný takový úkaz na vlastní oči v dětském pokoji nezahlédli, nad očitým svědectvím svých dětí jen mávnout rukou. Není nic jednoduššího, než do pokoje, ve kterém má podle vylekaného dítěte k takovýmto jevům do­cházet, umístit jednoduché záznamové zařízení. Třeba malou kameru, kterou jsme si pořídili na scénky z dovolené, nebo videokameru pro outdoorové aktivity, nebo jen mobilní telefon s vestavěným fo­toaparátem, na který lze nahrávat video. Zde totiž platí, že pokud jsou dětmi hlášené jevy reálné, měly by se objevovat i v době, kdy v jejich okolí není příto­men žádný člověk. Přičemž se také uka­zuje, že tyto jevy nejsou vázány jenom na tmu, jak se dříve soudilo, tedy v lidských obydlích se vy­skytují i při rozsvíceném světle, nebo za bílého dne. Takto pak můžeme spolehlivě vyloučit mož­nost, že se objekty v místnosti nepohybují „samy od sebe“, nýbrž že jejich pohyb způsobuje náš potomek, když třeba tahá za nit či provázek, uvázaný ke hračce. Pokud však v místnosti bude v nepřítomnosti lidí opravdu zaznamenán samovolný pohyb hraček či zdej­šího vybavení, nebo tu dojde k jiným formám podivuhodných, zdánlivě nevysvětlitelných jevů, mají rodiče jistotu, že se nejedná o projevy dětské fantazie, ani o naivní dětský podvod, nýbrž o reálný úkaz.

I když údajně vzniklo i u nás již několik videozáznamů samovolného pohybu, bojí se autoři svoji nahrávku zveřejnit, aby nebyli vysmíváni a zesměšňováni. Při ověření existence zdánlivě nesku­tečných jevů autentickou nahrávkou však nebudou starostliví rodiče z Čech a Moravy první, ani poslední. Rodiče, kterým se samovolné pohyby a strašidelné zvuky, děsící nejen jejich děti, ale často i je samotné, podařilo zachytit digitální kamerou, najdeme po celém světě. Některé z jejich záznamů jsou zhruba od roku 2006 umisťovány na největší internetový server pro sdílení video­souborů, tedy na YouTube, kde jich tak najdeme celou řadu. Má to však háček: je třeba zde oddě­lit, jak se u nás říká, zrno od plev. Nejde ani tak o to, že díky amatérským filmařům jsou mnohé z nich nekvalitní. Ale spíše o to, že se takovéto soubory skrývají pod nevhodnými či zavá­dějícími názvy, mnohdy také bývají zavaleny horou esoterického či paranormálního balastu, navíc je mezi nahrávky na YouTube přimíchána i řada falzifikátů, tedy videošotů z dílen eskamotérů, vti­pálků a různých podvodníků, kteří si chtějí užít svých „pět minut slávy“. Jinak řečeno, ne všechny videošoty z YouTube zobrazují realitu. Ovšem na druhé straně nelze tvrdit, že všechny na YouTube prezen­tované autentické záznamy anomálních jevů jsou vesměs výsledkem triků a podvodů.

V nahrávkách nejde vždy o bouřlivé děje. Například pozorovaná panenka nebo panáček se mohou hýbat vyloženě pomalu. Ovšem i takovýto pohyb může některým lidem, obzvláště pak všímavým dětem, připadat děsivý. Neboť i málo nápadný pohyb vyvolává v malém divákovi pocit, že jeho hračka ožila. Odkaz na panenku, která samovolně hýbe rukou a otáčí hlavu zde. Podobně tomu bylo i s pohybem dřevě­ného vojáčka ZDE. Panenky na záběrech z Mexika se pohybují ZDE trochu razantněji. Přičemž je­jich pohyb neustal, ani když znepokojený otec vzal kameru do ruky, aby se jim přiblížil, jak je vidětZDE. Tak jako panenky se ovšem můžou pohybovat i jiné hračky, třeba zdánlivě ožívající krokodýl ZDE. Ten se pohyboval i v jinou dobu na jiném místě, jak dokládají na­snímané záběry ZDE. Ke složitějším či komplikovanějším pohybům pak zpravidla dochází u více tvárných či poddajných plyšáků, jako je tomu na záběrech zde.

Popravdě řečeno, zdánlivé ožívání objektů patří k nejneuvěřitelnějším úkazům. Drtivou většinu očitých svědků komplikovaného pohybu plyšové hračky je těžké pak přesvědčit, že s objektem nemanipu­luje žádná neviditelná bytost. Příkladem budiž ukázka pohybu plyšového medvídka, na­točená v Austrálii v roce 2011, nad kterou obyvatelům domu zůstává, jak se u nás říká, rozum stát. ZDE video. Přičemž nejde o zcela ojedinělý případ, jak je vidět na latinskoamerických záběrech z roku 2007, na kterých plyšový medvídek bílé barvy vyděsí tři muže, experimentující s tabulkou Ouija board. Samovolný pohyb bílého plyšáka na skříni je zřetelný i při horší kvalitě amatérského zá­znamu, viz odkaz na video ZDE. A do třetice všeho dobrého i zlého ještě jeden medvídek, tento­krát svého času populární Pú, nejznámější hrdina dětské literatury 20. století, který v plyšovém pro­vedení zdánlivě ožívá ZDE.

Na záběrech ZDE je vidět, jak se v noci pohybovaly nerůznější objekty a sama od sebe se tu zapí­nala a vypínala televize. Leckdy však bývají v dětském pokoji zaznamenány děje mnohem „hřmotnější“. Celou řadu tako­výchto podivných úkazů zaznamenal Ken Goldstein z australského Townsville. Zde ukázka jed­noho případu, kdy byl děj nahráván celkem čtyřmi kamerami z různých úhlů. V Goldsteinově byd­lišti totiž vyvrcholily dlouhou dobu pozorované jevy v řadu nejen neuvěřitelných, ale i mimo­řádně bouřlivých úkazů. Od pohybující se skříně, přes poskakující pohovku, povalenou knihovnou, ale i poblázněnou ledničku, přičemž se tento úkaz i jindy opakoval. Záběry „poblázněné“ led­ničky roz­hodně stojí za shlédnutí, video ZDE. Po řadě po­divných udá­lostí kolem jeho vozu se Kenu Goldsteinovi dokonce jako vůbec prv­nímu podařilo prostřednictvím tří ka­mer z různých úhlů pohledu (což dokládá fakt, že ve voze ani jeho blízkém okolí nebyl žádný člo­věk) zachytit to, co dosud bylo považováno za výmysl řidičů, kteří dříve takovýto jev popisovali. Tak jako se spon­tánně, jaksi samy od sebe, v jeho bydlišti otevíraly a zavíraly dveře skříně, dvířka kuchyňské linky, pračky nebo lednice, samy se tentokrát otevíraly a zavíraly dveře jeho automobilu, zaparkovaného před domem.

Přírodovědci, shro­mažďu­jící na konci 19. a začátkem 20. století první poznatky o takovýchto neob­vyklých (anomálních) jevech, nám zanechali důležitý odkaz, na který by­chom neměli zapomínat. Při vyšetřování těchto jevů totiž docházeli k závěru, že všechny jevy, které probíhají na planetě Zemi a potažmo v lidském bydlišti, jsou jevy přírodní. A pokud mají neobvyklé jevy přirozenou (pří­rodní) povahu, nejsou to jevy nadpřirozené a nemohou být projevem nadpřirozených sil. Jestliže pak v neživé pří­rodě dochází ke zdánlivě nepochopitelnému, samovolnému pohybu ob­jektů, je tento pohyb vždy výsledkem určitých fyzikálních dějů či procesů. A tedy s nadpřirozenem, s ďáblem či jinými tzv. nečistými si­lami, samovolný či spontánní pohyb nemá nic společného. Zrovna tak ovšem platí, že existenci přírodních jevů, i když se vy­skytují třeba jen vzácně, nelze zatajit, ututlat či sprovodit ze světa, jehož jsou součástí. Přičemž sama existence jevů či úkazů není závislá na jejich objasňování, na jejich interpretaci.

Jestliže tedy rodiče vylekaných dětí nemají pro kamerou zaznamenané úkazy vysvětlení, nezna­mená to ještě, že by hned museli volat do bytu exorcisty, lovce duchů, nebo snad pana faráře, aby jim vykropil byt svěcenou vodou. Ve skutečnosti se totiž při jakémkoliv námi pozorovaném pohybu jedná vždy o fyzikální jev. A všechny fyzikální jevy vždy vyvolávají fyzikální síly, kterým jsou pří­tomna všelijaká fyzikální pole. Tako­váto pole lze detekovat či měřit různými aparaturami. Laická veřejnost si zpravidla neuvědomuje, že různá elektrická, magnetická či elektromagnetická pole, nečekaně se objevující v obytném pro­storu, mohou být lidskému organismu škodlivá. Ovšem náš stát (legislativa) na tyto případy pa­matuje. A tak má každý občan České republiky možnost, v rámci státního zdravotního dozoru, po­žádat příslušnou krajskou hygienickou stanici o zjištění stavu v domácnosti, sužované fyzikálními jevy. Tedy požádat o měření (a následný návrh odrušení) fyzi­kálních polí, která za zdánlivě nevysvětlitelnými jevy můžou specialisté hledat.

Vždy se najde někdo neznalý všech detailů a souvislostí, kdo takovéto úkazy, připomínající mu se­riál Akta X, označí za zhola nemožné. Jenže samovolný pohyb objektů v posledních letech byl za­znamenáván i televizními kamerami během živého vysílání. Jako když se ve vysílání ranních zpráv honduraského televizního kanálu Teleceiba z ničehož nic, sama od sebe, v přímém přenosu za­čala před moderátorem posouvat po konferenčním stolku sklenice. O této události v prosinci loň­ského roku jako první v Evropě informovaly britské servery, ale psalo se o tom i u nás. K článkům je připojeno video, tedy záznam odvysílané honduraské relace.

Zrovna tak dávají zapravdu Flammarionovým zprávám o podivuhodných jevech ve „strašidelných“ domech dnes zprávy přicházející od policie z různých zemí, včetně samotné Francie. Jako v březnu 2013 z francouzské vesničky Albaret-Sainte-Marie, kde se začaly spontánně, jaksi samy od sebe, otevírat dveře skříní, knihovna se tu bez jakéhokoliv lid­ského přičinění sama obrátila vzhůru nohama a jakási neviditelná síla pohnula velkou lednicí, aby ji následně povalila na zem (podobné úkazy byly u nás zaznamenány roku 2006 v Bobrové), přičemž tu také bez zjevných pří­čin z příborníku vylétly všechny nože. A samozřejmě i ve Francii byly v bytech a domech pořízeny různé záznamy podivuhodných jevů, následně sdílených na YouTube, jako tento zde .

I u nás se ve skutečnosti vyskytovaly a s největší pravděpodobností se ještě vyskytovat budou, přestože většina z nás už na strašidla nevěří, „strašidelné domy“, o které se přírodozpy­tec Nicolas Camille Flammarion zajímal. Sama od sebe se některým lidem u nás rozsvěcela a zha­sínala světla, docházelo k samovolnému zapínání a vypíná elektrospotřebičů, otevíraly se a zase zavíraly v příbytcích dveře, i když tam nebyl žádný průvan. Zrovna tak byli již za první republiky u nás někteří lidé ve svých domech vyděšeni tím, že se jim samy od sebe pohybovaly židle, nebo jiný ná­bytek, če­muž se akademická obec jen smála. Tak jako se tehdy smála lidem, když popisovali, jak jim skáče hrnec na plotně. Jenže i o tom byly pořízeny videozáznamy, natočené v nepřítomnosti lidí, kde hrnce skáčou na moderním plynovém sporáku, jako je tomu zde.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že spontánně vznikající přírodní jevy nelze na povel zopakovat. Vznikají totiž náhle, nezávisle na našem přání či naší vůli, jen za určitých podmínek v daném pro­středí. To ale neznamená, že se nemůžou nečekaně objevit na různých místech. Setkávat se s nimi tak mohou i lidé právě koketující se spiritismem, jako třeba zde (na stopáži od 1:45 do 3:00). Nejenže je pak úkazy vyděsí, ale navíc je i utvrdí v jejich víře v duchy. A co je na tom nej­smutnější, tyto osobní prožitky a zkušenosti utvrzují řadu očitých svědků spolu s okruhem jejich přátel a známých v tom, že jim akademická obec soustavně lže. Neboť vědecký mainstream už celá desetiletí tvrdí, že takovéto jevy, které ve vědeckých, impaktovaných časopisech nenajdeme, vůbec neexistují. A tak se značná část laické veřejnosti, především díky sociálním sítím, odvrací od moderní vědy, která sice umí vyslat člověka na Měsíc, nebo detekovat gravitační vlny, ale laické poznatky o některých na Zemi pozorovaných přírodních jevech vysvětlit neumí.

Avšak věda jako taková si kritiku nezaslouží. Existenci zdánlivě nepochopitelných jevů totiž ve skutečnosti nepopírá sama věda, nýbrž jen jednotliví vědci z řad fundamentalistů. Ti by si měli uvědomit, že dokud ne­bude v případě zdánlivě nevysvětlitelných anomálních jevů, laickou veřej­ností dnes zaznamenáva­ných zvukem i obrazem, zahájen řádný vědecký výzkum, při kterém týmy odborníků nasbírají po­třebná data, nedokáže vědecká obec takovéto jevy interpretovat. A v očích čím dál tím širší veřejnosti bude ztrácet svůj kredit.

Převzato z KarelWagner.blog.idnes.cz se souhlasem autora



Diskuse


J. Brunner
19:04
28.3.2016

K. Wágner
21:20
28.3.2016

M. Červeňák
5:14
28.3.2016

K. Wágner
9:56
28.3.2016

počet příspěvků: 4, poslední 28.3.2016 09:20









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.