Než se v této zemi pro něco nadchneme, chvíli to trvá. Ovšem pak už svoji víru neopustíme, i kdyby čert na koze jezdil. Hezkou ukázku toho, jak jsme leckdy papežštější než papež, skýtá postoj většiny tuzemské populace i politické reprezentace k jádru. Chystaná Státní energetická koncepce by z České republiky do padesáti let ráda učinila evropskou atomovou velmoc, jež by byla na jádru závislá přinejmenším z osmdesáti procent. Tato cesta se může jevit jako moderní a efektivní pouze společnosti, která má za civilizačním západem nějaké to desetiletí zpoždění. Část vědecké obce nám sice říká, že během několika let bude možné překonat rizika atomové energetiky, jiná část vědecké obce však stejně optimisticky tvrdí, že během několika let vypilujeme využití alternativních zdrojů do takové míry, že na ty dosavadní bude možné zapomenout.

Odhlédněme od ideologického sporu zelených s nezelenými i od pocitů bezpečí jedněch a životního ohrožení druhých a držme se faktů. Po fukušimské tragédii starý kontinent vztah k jádru přehodnocuje. Sousední Německo mu dalo červenou. Sotva by k tomuto kroku přistoupilo bez náležité – zejména ekonomické a energetické – rozvahy. Francouzská vláda si nechává propočítat možnosti snížení podílu jaderné elektřiny ze 74 na 50 % i úplného zbavení se elektřiny z jádra od roku 2050. Studie poradenské společnosti Ernst & Young nedávno uvedla, že do deseti let firmy s velkou spotřebou zřejmě přejdou na solární energii. Ta prý nebude dotovaná, ale bude už mezi lety 2016 až 2019 levnější než energie konvenční. Legendární Pačesova komise spočítala, že bude-li mít takzvaná zelená energetika prostor pro stabilní růst, může pohodlně pokrývat až dvě třetiny domácí poptávky. Podle ní konečnou spotřebu energie můžeme snížit až o 40 %. To by suma sumárum znamenalo, že bychom se obešli bez prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí, bez nových reaktorů a třeba i bez reaktorů stávajících. Ekonomy v čase krize zas mohou varovat náklady na jeden atomový reaktor. Odhady uvádějí 100 až 180 miliard korun. Ptejme se proto, kdo by na rozvoji jaderného byznysu vydělal. Někteří soudí, že společnost ČEZ, jež by mohla českou energii vyvážet do zahraničí. Další zmiňují mocné a lobbisticky velmi aktivní koncerny, které jaderné elektrárny stavějí. Zisk občanů je ve hvězdách.

Jistěže nemá smysl se jádra bezhlavě vzdávat. Stále ostatně platí rčení – „Dvakrát měř, jednou řež“. Jen nejsem zcela přesvědčen o tom, že se jím řídí také autoři rodící se Státní energetické koncepce.

Psáno pro ČRo1