Zastánci pravé obnovitelné víry prohlašují (viz Právo 18.3.), že stačí vhodně a hodně zainvestovat, jak učinili před dvaceti lety Dánové, a v energetice bude vystaráno. Dnes totiž v Dánsku získávají z větrníků plnou pětinu vyprodukované elektřiny, což je největší podíl na celém světě. Tak proč to nezkusit u nás?

Dánský příklad má však kromě toho, že jde o zemi, kde vítr vane pravidelně a v dostatečné síle, jeden velký háček, který autoři této dobré zprávy cudně zamlčeli.

Dánsko je propojeno s energetickými sítěmi svých sousedů – s Norskem, které vyrábí 98 % elektřiny ve vodních zdrojích, s Finskem, Švédskem a Německem, kde stabilitu dodávek elektřiny zajišťuje především 31 spolehlivě běžících jaderných bloků o celkovém instalovaném výkonu 31 tisíc megawattů. Takže když náhodou přestane foukat, nahradí dánský větrný výpadek více než tři tisíc megawattů velice snadno právě sousedé.

Ostatně představa o výtečném investování do obnovitelných zdrojů dostala zrovna v těchto dnech i v Česku povážlivou trhlinu. Nebo snad někdo opravdu věří, že stamiliardy korun, na které přijde české daňové poplatníky furiantská podpora fotovoltaiky, kterou před pár lety nenápadně a jistě zcela nezištně prosadili naši „průkopníci“ ekologické energetiky, jsou tou správnou investicí, jež zajistí našim dětem energetický blahobyt?

Čímž ani náhodou nechci říci, že vodním, větrným, solárním a dalším ekologickým a bezemisním zdrojům není třeba pomáhat. Jen se domnívám, že polopravdy o skvělé budoucnosti tzv. obnovitelné energetiky (bez využití fosilních paliv) jen škodí zatím stále ještě dobré pověsti obnovitelných zdrojů mezi většinou spotřebitelů.

Ve zkrácené formě uveřejněno v Právu 23.3.2010

autor je člen výboru České nukleární společnosti