4.12.2016 | Svátek má Barbora






ENERGETIKA: Negativní důsledky aktivit Greenpeace

5.9.2014

Proč se v Německu a Polsku dále rozšiřuje těžba uhlí?

Dovolil bych si reagovat a doplnit příspěvek pana Březiny Řetěz “užitečných idiotů”, který vyšel ve čtvrtečním Neviditelném psu. Základní omyl v jeho úvahách vidím v tom, že Česká republika se opravdu nemůže spolehnout na uhlí. I v případě prolomení limitů ho už nemá dost a zásoby nebudou pro produkci elektřiny stačit. Dále pak pan Březina nebere v úvahu emise (a teď nemám na mysli emise oxidu uhličitého), které mají prokazatelně značně negativní dopady a bylo by rozumné je v regionu, tedy i v Německu a Polsku, omezovat. A jak ukazuje příklad Francie, Švédska a dalších států, lze vhodným a efektivním využitím kombinace jádra a obnovitelných zdrojů značné množství fosilních paliv v elektroenergetice ušetřit.

Jako doplnění bych si dovolil uvést reakci na akci Greenpeace, kterou pan Březina popisuje a kterou jsem napsal pro Britské listy, kde nedávno vyšla. V sobotu 23. srpna uspořádala organizace Greenpeace aktivistickou akci, kdy vytvořila lidský řetěz mezi obcemi Kerkwitz v Německu a Grabice v Polsku. Tyto obce spojuje spolu s dalšími 33 podobnými ohrožení zničením kvůli povrchové těžbě hnědého uhlí. Pod obcemi v německo-polském regionu Dolní Lužice leží totiž miliardy tun tohoto uhlí. Pozvánka na tuto akci byla publikována i v BL. Tuto akci intenzivně propagoval i Jan Rovenský, který je vedoucím energetické kampaně Greenpeace České republiky. Vyslovil při tom i tyto věty: „Možná máte pocit, že se vás těžba uhlí v Německu nebo v Polsku netýká, ale škody, které způsobuje znečištění z uhelných elektráren, ani klimatická změna, neznají žádné hranice. To samé bohužel platí o ovlivňování politiků a úředníků lobbisty těžebních společností.“

Co už však zapomněl dodat, je skutečnost, že stejně silně, ne-li více, než lobbisti těžebních společností, ovlivňují hlavně německé politiky také kampaně Greenpeace a dalších zelených protijaderných aktivistických skupin. A také, že současná vysoká a předpokládaná rostoucí spotřeba fosilních paliv v elektroenergetice v Německu i Polsku je do značné míry dána německou Energiewende a protijadernou kampaní Greenpeace.

Situace elektroenergetiky v Německu

V Německu se před více než čtrnácti lety nastoupila, právě i vlivem intenzivní kampaně Greenpeace, cesta k bezjaderné energetice. Odstavení prvních osmi jaderných bloků v jejím rámci vedlo k tomu, že i při intenzivních dotacích do větrných a fotovoltaických zdrojů se produkce elektřiny z fosilních elektráren v Německu nesnížila. Právě naopak. A situace se radikálně zhorší v nejbližších letech, kdy se začnou odstavovat velké jaderné bloky v průmyslovém Bavorsku, kde jádro zatím produkuje téměř 50 % elektřiny.

Původně se předpokládalo, že jistou část zmíněných v následujících letech odstavovaných bavorských jaderných bloků nahradí větrná elektřina ze severu Německa. Problémem však je, že linie vysokého napětí, které jsou pro přenos elektřiny nutné, se zatím ani nezačaly stavět. Stávající vedení v Německu i v sousedním Polsku i Česku jsou přetížená již nyní. Teprve v minulém roce se stanovila předběžná trasa prvního ze tří potřebných vedení ze severu na jih. A zvedl se proti ní takový odpor tisíců vlastníků okolních pozemků a obyvatel hlavně právě v Bavorsku, že bude velmi dlouho trvat, než se vyřeší jen potřebná povolení ke stavbě. Je tak jasné, že větrná elektřina k nahrazení jádra v Bavorsku ještě řadu let přispět nemůže. I když už se výkon větrných zdrojů blíží 40 GW a v ideálních podmínkách by mohl nahrazovat většinu německé potřeby. Nejen kvůli neexistujícím vedením vysokého napětí tak však začíná stále častěji nastávat situace, že se musí v ideálních větrných podmínkách část větrných elektráren odstavovat. Vede to ke snižování jejich efektivity a zvyšuje cenu elektřiny z nich. Proto se například severoněmecké spolkové země snaží prosadit podporu akumulačního elektrického vytápění, které by se zapínalo v době, kdy je větrno a využívalo velký přebytek větrné elektřiny v té době.

Nejen v Bavorsku tak budou muset odstavované jaderné zdroje nahradit zdroje fosilní. Původně se předpokládalo, že je nahradí hlavně plynové elektrárny. Produkce oxidu uhličitého je sice v plynových zdrojích významná, ale přece jen oproti uhelným zdrojům méně než poloviční. Ovšem současná cena plynu je taková, že cena elektřina z těchto zdrojů je v rámci nedotovaných zdrojů tou nejvyšší. Proto se Německo, aby alespoň částečně udrželo cenu elektřiny pro spotřebitele trochu snesitelnou, opět intenzivně vrací od plynu k uhlí. Podrobnější rozbor průběhu a dopadů německé Energiewende je zde, zde a zde.

Těžko se tak dá předpokládat, že Bavorsko finančně zvládne nahradit téměř 40 % produkce elektřiny, kterou ztratí v následujících třech letech v jaderných blocích, pomocí plynových zdrojů. Je tak jasné, že velká část se bude muset zajistit bloky uhelnými. A jsme u toho, proč se v Německu pokračuje v intenzivní těžbě hnědého uhlí, rozšiřování dolů a bourání vesnic kvůli těžbě.

Výsledek vítězného protijaderného tažení Greenpeace

V Německu se zavírají jaderné elektrárny, které mohly produkovat léta i desetiletí téměř bezemisní elektřinu. Jejich uhlíková stopa totiž byla vytvořena již při jejich výstavbě. Z velké části byly nahrazeny fosilními zdroji. Ještě intenzivněji bude tento proces pokračovat v následujících letech. V Rakousku nebyla, také do značné míry kvůli úspěšné kampani Greenpeace, spuštěna dostavěná jaderná elektrárna. Její produkci do značné míry nahradily i uhelné zdroje z Polska a Česka. V Polsku se nedokončila rozestavěná jaderná elektrárna a zastavila plánovaná náhrada uhelných zdrojů jadernými. Všechny tyto nepostavené jaderné zdroje suplují v této zemi zdroje uhelné.

Jediný stát v regionu, kde se organizaci Greenpeace nepodařilo dosáhnout jejích cílů, je Česká republika. Zde se sice v Temelíně podařilo prosadit snížení počtu bloků na polovinu, přesto se však dostavěly dva bloky po 1000 MW. To spolu se zvýšením výkonu v Dukovanech a novými obnovitelnými zdroji přispělo k tomu, že se snížila v Česku absolutní produkce elektřiny z fosilních zdrojů a relativní pak dokonce velice významně. Tím se výrazně naše republika odlišuje právě od Německa a Polska. Je pravda, že Česko velkou část produkované elektřiny vyváží. Ovšem česká jaderná elektřina vytlačuje uhelnou elektřinu z Polska a Německa. A jak správně poznamenává Jan Rovenský v uvedeném citátu, snížením spalování uhlí v Polsku a Německu se zlepšuje ekologická situace i u nás. Zprovoznění Temelína a zvyšování produkce v Dukovanech pomohlo uchránit velké množství uhlí, které se nemuselo vytěžit. I dodržení limitů a již poměrně dlouhé období, kdy se nemusí likvidovat další vesnice, nás odlišuje od Německa a Polska. A do jisté míry je to dáno právě i rozdílnými dopady kampaně Greenpeace u nás a u sousedů.

Jak to s těžbou uhlí v regionu bude pokračovat?

Ekologické organizace ve Švédsku stanovily jako hlavní prioritu v elektroenergetice ekologické aspekty a omezení využívání fosilních paliv. To vedlo k tomu, že se smířily se zrušením odchodu od jaderné energetiky. Dokonce souhlasí i s plány na stavbu nových jaderných bloků. Odměnou jim je, že ve švédské elektroenergetice se, stejně jako při produkci elektřiny ve Francii, Švýcarsku a třeba i v kanadské provincii Ontario, využívají fosilní paliva minimálně. Naopak Greenpeace má jako svoji hlavní prioritu prosazení zákazu jaderné energetiky. A této prioritě podřizuje vše. Ve státech, kde se tuto koncepci podařilo prosadit, jako jsou například Německo, Itálie či Dánsko, vidíme v elektroenergetice velmi intenzivní využívání fosilních zdrojů s příslušnými dopady na produkci emisí. Poslední více než čtvrtstoletí dodávají jaderné elektrárny v Evropě zhruba čtvrtinu elektřiny. Po rychlém nárůstu podílu jaderné elektřiny v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se ve zmiňované Francii, Švýcarsku, Švédsku a Belgii podařilo do značné míry vytlačit fosilní produkci elektřiny, nastala stagnace. Podmínky pro ústup od rozvoje jaderné energetiky v Evropě do značné míry vytvořila právě intenzivní kampaň Greenpeace.

I tak však v minulém roce (2013) se pomocí jádra v zemích Evropské unie vyprodukovalo pomocí jaderných zdrojů okolo 27 % elektřiny, pomocí klasických tepelných elektráren (uhlí a plyn) pak 50 %, vodní zdroje 12 %. Větrné zdroje vyprodukovaly pouze 8 % a na zbývající typy zdrojů včetně solárních připadla pouze 3 %. Představa, že v případě vítězství boje Greenpeace za zavření jaderných bloků může být dominantní část současných 27 % produkce nahrazeno jinými než fosilními zdroji, je nereálná. Pro radikálnější zvýšení produkce v hydroelektrárnách už začínají chybět vhodná místa a také z ekologických důvodů je již dnes problém velké vodní elektrárny stavět. I větrné a solární zdroje jsou silně závislé na geografických podmínkách. V současné době produkují dohromady méně než 10 % elektřiny v Evropské unii. Jak je vidět ze zmíněné situace v Německu, postavit vedení vysokého napětí, která by přenášela větrnou elektřinu ze severu a sluneční z jihu do míst spotřeby, bude značný problém. I když se to podaří, tak jen velmi těžko tyto zdroje nahradí zdroje jaderné. Využívání fosilních paliv pro produkci elektřiny se tak při úspěšném boji Greenpeace proti jádru jen těžko sníží, spíše naopak.

Připomeňme ještě, že největší podíl produkce jaderné elektřiny měla v roce 2013 Francie (73,6 %), Slovensko (54,7 %), Belgie (52,1 %), Švédsko (42,6 %) a Česko (35, 9 %). Francie a Švédsko produkují z fosilních paliv méně než 10 % elektřiny, Slovensko pak pouze 23 %. Naopak vysoký podíl fosilních zdrojů mají právě elektroenergetiky, které nevyužívají jaderné zdroje. Polsko produkuje z fosilních paliv přes 90 %, Itálie téměř 70 % a i Německo přes 60 %, i když to má pořád zhruba 15 % elektřiny z jádra.

Za zákaz jaderné energetiky bojuje Greenpeace i u nás, na Slovensku a v Polsku. U nás, nejen ve své „Energetické [R]evoluci”, prosazuje tato organizace rychlé odstavení bloků v Jaderné elektrárně Dukovany, které by tak musely skončit v následujících pár letech. Tedy v době, kdy se budou odstavovat i jaderné bloky v sousedním Bavorsku. V našem regionu by tak došlo ještě k dramatičtějšímu úbytku produkce i výkonu stabilních a regulovatelných zdrojů. A ty budou muset nahradit z největší části fosilní zdroje a ve velké míře právě zdroje uhelné.

Pokud by se podařilo Greenpeace prosadit i u nás rychlé odstavení Dukovan již nyní a později i Temelína, bude zákonitým dopadem této jejich energetické koncepce nutnost intenzivního využívání fosilních zdrojů a hlavně uhlí. Stejně jako v Německu a Polsku nyní se i u nás budou muset prolomit limity a bourat další vesnice. Jediný rozdíl je, že u nás jsou zásoby uhlí více vyčerpány a určitě i po prolomení limitů nebudou stačit.

Ekologické dopady nastavení priorit v energetice u Greenpeace

Je tak smutným paradoxem, že kvůli nastavení priorit ve své energetické koncepci a kampani, přispívá tato ekologií nejvíce se ohánějící organizace v případě svých úspěchů k intenzivní produkci elektřiny z fosilních paliv. Podle mého názoru je to do značné míry dáno tím, že členové Greenpeace jsou většinou experty na velice efektivní, efektní a dobře cílené aktivistické a propagační akce, jako je ta sobotní zmíněná na začátku. Naopak členů, kteří by se vyznali v přírodních a technických vědách a hlavně záležitostech týkajících se energetiky, je tam daleko méně. Všechny, kteří se pak různých aktivistických akcí zúčastňují a podporují různé aktivistické organizace, bych prosil, aby se s danou problematikou nejdříve podrobně seznámili a teprve potom zapojili do kampaní. Podrobná a i pro veřejnost srozumitelně napsaná encyklopedie české energetiky je třeba zde. Aby se nestalo, že pro záchranu své obce ohrožené těžbou podpoří organizaci, jejíž protijaderná kampaň povede zákonitě k nutnosti intenzivní těžby uhlí. Aby se nestalo, že Greenpeace a další protijaderné aktivity budou právě tím prvkem, který přispěje k tomu, že z Evropy bude ten fosilní skanzen, o kterém tak často mluví. Zatímco v Evropě výstavba jaderných bloků zamrzla, v jiných částech světa už začíná její renesance (podrobněji třeba zde).



Diskuse


O. Horák
16:32
5.9.2014

P. Selinger
12:06
5.9.2014

J. Jurax
13:39
5.9.2014

J. Kuka
16:14
5.9.2014

I. Brezina
8:08
5.9.2014

V. Wagner
10:40
5.9.2014

J. Jurax
2:26
5.9.2014

počet příspěvků: 25, poslední 15.9.2014 08:51









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.