Pačesova komise si dovolila udělat jediné – navrhnout, aby zamýšlené nové jaderné bloky byly posouzeny v procesu EIA, což je zelený instrument, který má objektivně posoudit, zda onen projekt je od boha, či ďábla a neubližuje čolkům, ni komárům. Neboli – tváří v tvář energetické krizi posuďme podle zelených pravidel škodlivost atomu! Proces podobný tomu, jako když z biskupství pošlou několik študiósů, aby posoudili, zda obviněná vědma skutečně uřkla krávy. Je zarážející, když se čeští zelení hystericky brání tomu, aby o něčem bylo rozhodnuto podle pravidel, která jejich evropští pobratimové kdysi prosadili a která Česko muselo implementovat do svého práva.

Dana Kuchtová uvažování o něčem takovém považuje za skandální porušení koaliční smlouvy. Když se o opatrné obejití dogmatu zdejší vláda pokoušela naposledy, přijely tanky. Naštěstí nemá paní Kuchtová kam psát. Nebo má, ale tam zase nemají dost tanků, pandury nic moc, hranice se dá teď už přejet po poli, jedině, že by nám vypnuli na dálnici brány … .

Matka Zelených Khmerů má elektřinu v zásuvce, na co nějaké elektrárny?

Máme za sebou dvacet let protiatomové hysterie, kterou rozpoutala černobylská havárie. Co na tom, že souběh příčin, který vedl k téhle katastrofě, se podobal téměř geniální sabotáži a na jiném typu reaktoru by se nemohl stát ani tak! Co na tom, že reaktory černobylského typu nestojí nikde mimo území bývalého SSSR. Co na tom, že v podmínkách propojených energetických soustav by černobylské „experimentování“ s doběhem turbín nikoho ani nenapadlo! Na atomové hysterii šly dělat politické body. Stabilita energetických soustav má životnost delší, než jedno volební období, proto byly v řadě zemí dobře vybudované energetické soustavy odepsány ve prospěch krátkodobého politického kalkulu. Dokud to dělalo Rakousko, byla to sranda. Když se přidalo Německo, začal průšvih, Evropě začala v relativně krátké době chybět elektrická energie – a nepomohly ani spektakulární lesy větrníků na místech možných i zcela nemožných. Dvacet let devastovala zelená politika naši (evropskou) energetickou bezpečnost. Přibližně stejně dlouho bude trvat, než se podaří tyto škody napravit. Pokud budou zelení škodit méně než obvykle! Do té doby bude mít každý vlastník levně fungující výkonné elektrárny soukromý Klondike.

Můžeme mluvit o energetickém mixu. Pokud se bez předsudků podíváme na rostoucí potřeby energie a zhoršující se dostupnost jejích zdrojů, pokud si uvědomíme, že relativně přijatelné zdroje – ropu a plyn kontrolují ve stále větší míře režimy velmi pochybné, že těžba uhlí je spojena s devastací krajiny a že o tekutá paliva se budeme muset stále více dělit s rychle rostoucími asijskými ekonomikami, zůstane elektřina z jádra tím nejlevnějším a také nejbezpečnějším zdrojem. A pokud se máme nechat strašit uhlíkovými emisemi, tak jde také o zdroj se suverénně nejmenšími emisemi CO2.

Teprve nad fundamentem jaderných elektráren nalezneme prostor pro elektrárny uhelné s jejich těžebními jámami i vodní, nad nimi drahé špičkové zdroje a kdesi bokem prostor pro nejrůznější experimenty, poloprovozy a unikátní lokální řešení, prostě pro celý energetický mix.

Další částí energetických potřeb je distribuce tepla do zástavby a pohonné hmoty pro vozidla. Zástavbu dnes vytápíme částečně z centrálních zdrojů na uhlí, v koncentrované zástavbě převažuje plyn a v rozptýlené, bohužel, stále hnědé uhlí. Lepší pohonné hmoty než zušlechtěné uhlovodíky zatím nikdo nevymyslel a ještě dlouho nevymyslí. Slyším výkřiky o vodíku. Vodík by mohl být eventuálním řešením, jen co se ho podaří dostatečně levně získávat z vody a nikoli ze zemního plynu jako dnes. To už je lepší jezdit rovnou na stlačený metan. Je to bezpečnější i levnější.

Možnosti využití biomasy jsou, bohužel, naprosto okrajové. Nejschůdnějším a nejlevnějším způsobem je pálit přebytečné obilí. Přímo, bez drahého přepracování na líh. Při pohledu na světovou potravinovou situaci se mi zdá, že přebytečné obilí není a ještě dlouho nebude. Také se dá topit odpadním dřevem. Dneska odpadní dřevo neexistuje, dřevozpracující průmysl chroustá snad i jehličí, podpora topení dřevem znamená zdražování nábytku. Kromě toho, zelené nápady na drancování biomasy by vedly k devastaci půdy rychleji, než to dokázalo vyspělé a plánovité socialistické velkozemědělství.

Takže, základem nadále zůstává plyn, kterému může konkurovat buď kvalitní uhlí, především ve společných kotelnách, anebo – elektřina. Pravdu mají kritici jaderných zdrojů, že jsou obtížně řiditelné a pokud se pustí, tak jedou a jedou. Právě proto se dá čekat, že (až budou odstraněny napáchané škody) bude na energetickém trhu králem ten, kdo udá elektřinu v sedlech. Akumulační vytápění, které nevyžaduje budování dalších přípojek a rozvodů v rozptýlené zástavbě a současně nevypouští mraky štiplavého kouře, vypadá jako dobrý nápad.

Nepochybně mohou existovat velkovýrobny tepla, které současně budou vyrábět elektřinu. Na co pojedou, si netroufnu odhadnout. Kombinovaná výroba má ovšem problém v tom, že musí dodávat okamžitý výkon do obou sítí. Optimalizovat lze jedno, druhé nebo něco mezi. Vždycky však zůstává otázka, co s částí výkonu, kterou v tuhle chvíli nikdo nechce, kam ji napytlovat? Především u velkých zdrojů tak bude řešením nikoli budování dlouhatánských horkovodů, ale technologie, které pyrolýzou mohou například štěpit vodu a vzniklý vodík buď uskladňovat nebo používat k výrobě umělých uhlovodíků podle toho, co se v budoucnu prosadí. Ale zase jsme u velkých stacionárních zdrojů atomových elektráren.

O racionální obranu zelené víry se pokusil Vojtěch Korecký, programový ředitel hnutí Duha v Lidových novinách. Bohužel, z hlediska argumentace dopadl hůře než matka Dana. Věcná argumentace a zaslepená ideologie nejdou dohromady.

Energetika? Atom není hlavní téma – ale je. Nabízíte program úspor a porovnáváte nás se sousedními zeměmi. V něčem pravdu máte, v něčem nemáte, tahle země má přece jenom stále ještě jinou skladbu tvorby HDP než „stará patnáctka“, ale prostor na smysluplné úspory tady je pořád. A jde dokonce o zdroj nevyčerpatelný. Prochází jak investičními programy firem, tak rozpočtovými rozvahami chalupníků i družstevníků tím intenzivněji, čím je energie dražší. A ještě dlouho se levné energie nedočkáme. Problém je někde jinde.

Dneska neexistuje český energetický trh. Trh s elektřinou je evropský a s ostatními surovinovými zdroji celosvětový. Skutečně nemá smysl hodnotit Česko. I kdyby Česko snížilo energetické náklady v průmyslu na nulu, v evropské potřebě elektřiny to je plivnutí do moře. A Evropa dnes trpí absolutním nedostatkem elektřiny, která je vyvolána nedostatkem instalovaného výkonu na základních zdrojích, nikoli nedokončenou restrukturalizací průmyslu a laxním zatelpováním domů.

Korecký sám přiznává že množství emisí na jadernou kilowatu je na úrovni větru či biomasy. Nevěřím tomu, protože považuji údaje o náročnosti větrů a biomas za hrubě podhodnocené, jak v oblasti komplexních pořizovacích nákladů, tak v oblasti potřeby záložních a doplňkových zdrojů nutných k průmyslovému využití takto vyrobené elektřiny. Ale nešť, jaderná energie je i podle něj ekologickým zdrojem, což je podstatné.

Alternativa šestnácti set megawatů na ruský plyn, jehož ekologie je podle jeho vlastních měřítek horší, cenově vychází také podstatně hůře a navíc naši závislost na ruských a arabských zdrojích významně prohlubuje. Budiž, jedenáct procent energetické spotřeby sem-tam, muška zlatá, přepočteno na celoevropskou energetiku úplné nic (jenomže podobné rady mají podobní Korečtí všude). Není-li náhrada chybějících jaderných bloků ničím podstatným, stěží může být podstatnou věcí jejich dostavba – a kupecké počty i uvedené ekologistické argumenty hovoří pro jádro.

Proč je výroba elektřiny ve velkých a spolehlivých elektrárnách špatná, Korecký neuvádí. Elektřina má takové specifikum, že ve chvíli, kdy ji někdo vyrobí, ji někdo druhý zase musí spotřebovat. Ať přímo. nebo zakonzervováním třeba v přečerpávací elektrárně. To je logistická úloha jako hrom. Proto se energetické soustavy draze propojují. Koerckému vadí, že českou elektřinu bude vyrábět ČEZ, a zřejmě tedy považuje elektřinu vyrobenou někým jiným za jinou, vyšší hodnotu. Fajn, pro někoho může být ČEZ velkým satanem, jenom si dovolím upozornit, že nejde o elektřinu českou, ale o elektřinu, která je pro evropský trh vyráběna v Česku, což je významný rozdíl. Pokud se podíváte na velikost jiných elektrárenských firem mezi Brestem a Brestem, ani velikost ČEZu už tak nepřijde.

Mimochodem, pokud ČEZ dokáže produkovat vysoké zisky pro majitele, tedy stát, mohou jeho daňové a dividendové příjmy velmi výrazně napomoci řešit tlak na státní rozpočet, který vyvolá důchodová reforma. Pokud budeme elektřinu dovážet, bude to z jedné kapsy do druhé (co nezaplatím na daních, zaplatím ČEZu a ještě něco navíc, nejspíš do Ruska), pokud dokážeme udržet a posílit pozici exportéra, přidají nám na důchod země, kde stavbu elektráren zablokují zelení magoři. A znovu, vysoké ceny na trhu elektřiny budou trvat nejméně dvacet let, možná déle!

Tvrzení, že stavba jaderných elektráren vázne kvůli nezájmu investorů, nikoli kvůli bičované hysterii, považuji za lživé. Jako ryze komerční podnik bez spolupráce s vládou nejde postavit žádnou strategicky důležitou stavbu – ať jde o elektrárnu, dálnici nebo třeba další startovací dráhu na letišti. Ostatně, vymýšlení obstrukcí a vybírání výpalného, pardon, „dobrovolných“ příspěvků pro o.p.s., je přece jednou ze základních metod, kterak si zajistit zelené živobytí, i to je politika, která strategické stavby provází. Ani tak výnosné stavby, jakými byly v devatenáctém století železnice nebo třeba Suezský průplav, se nestavěly ryze komerčně, jak si kdo vzpomněl, už v dobách grunderských do toho stát mluvil a hodně.

Je prostě potřeba, aby zelení dostali šanci svoje názory prezentovat a hlavně obhajovat v otevřené diskusi. Například představu z volebního programu, jak budou vodík na pohon vozidel vyrábět elektrolýzou z přebytků z elektráren na biomasu. Na jednu stranu v konfrontaci s odborníky, kteří o energetice něco vědí, na druhou stranu s peněženkami lidí, kterým zelené běsnění zdražuje dopravu, jídlo, bydlení a pomalu i to od „f“.