Po dlouho trvající mediální přípravě proběhla v pondělí 19.10.2015 mnohými dlouho očekávaná podívaná, když vláda rozhodla o tzv. prolomení limitů těžby hnědého uhlí na Mostecku. Někomu se vybaví při té příležitosti lidová moudrost o nažraném vlku a celé koze, jiný má pocit opačný. Tedy, že koza již nežije, zatímco vlk je stále hladový. Na celé divadlo je možno pohlížet například ze strany tzv. energetické bezpečnosti, ale i ze strany zaměstnanosti, životního prostředí, politických preferencí jednotlivých politiků a jejich stran i z mnoha dalších. Zdá se, že hledisko obyvatel, kteří tam žijí a nad nimiž stále visí hrozba zbourání střechy nad hlavou, bývá bráno v potaz až jako poslední.

Zkusme se ale na celou záležitost podívat z hlediska občana, který to vše „chca, nechca“ je nucen sledovat v televizi, rozhlase či novinách. Co je mu do nějakých hornických či ekologických křiklounů, když on topí dřevem a tu trochu elektřiny, kterou spotřebuje jeho domácnost, zvládnou jeho solární panely. Já vím, takových není u nás zatím mnoho, ale těch, kterým je jedno, zda zůstanou či nezůstanou nějaké dávno dohodnuté limity, těch, obávám se, je většina. Pro ně i pro ostatní by mohlo a mělo být zajímavé hledisko mediální masáže, která se okolo této události odehrála, a která se pravidelně opakuje v různých podobách při mnoha jiných, zdánlivě zcela odlišných mediálně zajímavých událostech.

Nejprve argumenty proti prolomení:
- devastace krajiny
- bourání domů a přesídlování obyvatel
- dávné zbourání Libkovic, kde se dosud nezačalo těžit
- přirozené snižování zaměstnanosti odchodem do důchodu
- omezení spotřeby elektrické energie
- omezení vývozu elektrické energie
- omezení výroby elektrické energie z uhlí

A nyní argumenty pro prolomení limitů (co se stane, když se neprolomí):
- naroste nezaměstnanost
- nebude uhlí pro teplárny
- nebude čím topit v domácnostech
- energetická bezpečnost bude ohrožena

Abychom si mohli porovnat váhu jednotlivých argumentů, je dobře mimo obecné fráze, znát konkrétní čísla.

Nezaměstnanost je zde nepochybně vysoká. Úřad práce uvádí za září 2015 pro oba okresy, kterých se limity těžby týkají tyto hodnoty: Most 11,5%, Teplice 7,6%. Pro celý Ústecký kraj 9,1% a pro celou republiku 6%. Zatímco mostecká nezaměstnanost je nejvyšší v republice, 7,6% řadí teplický okres na 14. místo ze 77 okresů, hned za Brno-město a před Litoměřice. Pro zajímavost nejmenší nezaměstnanost 2,7% evidují v okrese Praha-východ. Přitom jak podíl, tak absolutní počet nezaměstnaných v obou severočeských okresech klesá jak meziročně, tak i oproti minulému měsíci. Neznám věkovou ani profesní strukturu pracovníků uvedených dolů, ale předpokládám, že na povrchových dolech bude vysoký podíl lidí, kteří jsou v současném období prosperity na trhu práce velmi žádáni. Postupný útlum skrývky a následné těžby, s jakým mohli majitelé obou dotčených lomů počítat, tedy pro dobrého zaměstnavatele poskytuje čas pro postupné snižování počtu pracovníků, mimo jiné i přirozeným odchodem do důchodu. Při takovém přístupu by neprolomení limitů mělo minimální vliv na nezaměstnanost v dané oblasti.

Nedostatek uhlí pro spotřebitele je pádný argument. Pro jeho váhu je dobré znát, jak se s hnědým uhlím hospodaří dle údajů za rok 2014:

Jakékoli argumenty o dopadech limitů na přímou spotřebu domácností, nebo na nedostatek tepla pro domácnosti se z pohledu uvedených poměrů jeví, jako velice laciné. Je vidět, že celý ten boj o limity se týká uhlí pro výrobu elektrické energie.

Energetická bezpečnost státu je nesporně důležitá složka celkové bezpečnosti obyvatel každé země. Z jak velké míry je závislá na spotřebě uhlí, je dáno existencí či neexistencí dlouhodobé energetické koncepce té které země. Pokud existuje, je její podoba limitována poměrem, jakým jsou brána v úvahu fyzikální a politická hlediska při její tvorbě i realizaci.

A tady se dostáváme k tomu poučení (výše zmíněnému hledisku), které by si mohl občan, i ten nezainteresovaný, z dané kauzy odnést. Ze struktury spotřeby uhlí i dopadů na zaměstnanost vyplývá, že jediným skutečným inkasistou benefitů, tím jediným, kdo na prolomení vydělá, jsou výrobci elektřiny z uhlí a majitelé dolů, které tyto výrobce zásobují. Ti samozřejmě někam demonstrovat nepůjdou. Od toho mají odborářské bosy a další zlobované veřejné činitele, od politiků po novináře. Pokud to takto přesně formuloval vicepremiér Babiš, jistě ví, o čem mluví. Bylo to v roce 2011, kdy vrátil prezident Poslanecké sněmovně zákon, týkající se přimíchávání paliv do pohonných hmot. Protože už nezbýval do konce funkčního období termín pro zvrácení prezidentského veta, byla svolána mimořádná schůze pro projednání přímé volby prezidenta. A na takovém jednání bylo pod tlakem demonstrujících zemědělců přehlasováno veto prezidenta a vrácený zákon přijat. Jestli na tom vydělal ten který konkrétní demonstrant víc, než majitel Agrofertu, posuďte sami.

Zbývá nám ještě jedna politická síla, která byla tentokrát ve hře a žádné body nezískala. Ekologičtí aktivisté a Strana zelených. Ekoteroristé, jak jsme mohli číst na transparentech demonstrantů. Není se co divit, že si takové označení u části veřejnosti vysloužili. Ne každý rozumí životnímu cyklu kůrovce, málokdo má jasno, zda horské louky kosit, nebo spásat a kým. Každý ale pochopí, že spalování fosilních paliv je nevratný proces, který produkuje kouř a prach. Naproti tomu výroba elektřiny termojadernou reakcí produkuje minimum odpadu, nezatěžuje životní prostředí a při současné míře techniky je riziko nějaké nehody nesrovnatelně menší než při těžbě uhlí, výrobě čehokoli, o automobilové dopravě ani nemluvě. A přesto právě ti, kterým demonstranti dali tu drsnou nálepku ekoteroristů, dlouhodobě brání nahrazení výroby elektrické energie z uhlí nesrovnatelně čistší výrobou v jaderných elektrárnách.

Je tu ještě výroba elektrické energie z tzv. obnovitelných zdrojů, zejména ve větrných a fotovoltaických elektrárnách. Taková výroba je limitována výkyvy počasí. Pokud nefouká, nebo nesvítí, musí tu být k dispozici zdroje (výrobní jednotky), které výpadek „přírodní“ elektřiny nahradí. V současné době a v nejbližší budoucnosti nám technické znalosti a fyzikální zákony poskytují pouze jedinou možnost jak nahradit takové výpadky. Tepelné elektrárny! A právě čím v takové tepelné elektrárně topit, je předmětem dlouholetého sporu. Uhlím, plynem, případně ropou nebo termojadernou reakcí? Pokud tedy například známý ekoaktivista Patočka vyčítá odborářům, že hájí zájmy uhlobaronů a ne obyčejných lidí možná by měl uvažovat, zda sám nepůsobí jako obhájce dodavatelů plynu, který vedle uhlí může jedině zastoupit elektřinu z jádra, při výkyvech počasí. Fyzikální zákony totiž budou platit i v případě, že si jakkoli zlobované evropské orgány odhlasují třeba i nulové emise čehokoli a stoprocentní podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny.