Ze školních let jsem si uchoval vzpomínku na svéráznou postavu školníka, který se vyznačoval hloupostí, okázale projevovanou hrdostí na členství ve vládnoucí straně a neuvěřitelnou panovačností, s kterou zatlačoval do pozadí ředitele školy. Občas k nám promlouval prostřednictvím školního rozhlasu o opatřeních ke zlepšení pořádku. Promluvy zahajoval slovy "já a pan ředitel jsme rozhodli…".

Vzpomínka se mi vybavila, když jsem v Reportérech ČT ze dne 3. března 2014 vyslechl odpověď hradního "mluvky" Jiřího Ovčáčka na redakční dotaz, zda se na Hrad dostaly informace, které mají usvědčovat Alenu Vitáskovou, předsedkyni Energetického regulačního úřadu, z utajované podnikatelské činnosti. Odpověď zněla: "Informace vámi zmiňované nemá Kancelář prezidenta republiky k disposici, a proto se k nim nebudeme vyjadřovat." Překvapila mě, protože Jiří Ovčáček je oficiálně tiskovým mluvčím pana prezidenta, čili pouze jeho "ústy", takže bych očekával výrok "pan prezident se nebude vyjadřovat". Z gramatického výkladu věty ale vyplývá dojem, že je na Hradě patrně více osob, jež by měly být případnými příjemci informací a zejména rozhodují o tom, jak se s nimi naloží. Netuším, kdo se skrývá za záhadným "my": zda jen pan prezident a jeho mluvčí, nebo také vrátní… A přemýšlím, proč úlohu mluvčího pana prezidenta nemůže zvládnout kancléř.

Nicméně podivná odpověď má svou dobrou stránku: prozradila, že pan prezident si zachovává nadhled a nesleduje pilně veřejnoprávní bulvár. Jinak by totiž musel být v obraze. Díky jeho přístupu k médiím do výšin Hradu nedošplíchla nová vlna špíny, kterou na Alenu Vitáskovou vyslala média.

Alena Vitásková je v postavení "holky na zabití". Nestačilo, že měla drzost protlačit se davem ctižádostivých mužských uchazečů do křesla předsedkyně mocného Energetického regulačního úřadu. Sotva se trochu v úřadě rozkoukala, začala ohrožovat desítky majitelů fotovoltaických elektráren přezkumem čistoty rozhodnutí o přidělení licencí na jejich provozování a navíc začala podávat trestní oznámení. To si neměla dovolit. Zaútočila na velkou skupinu dravých zámožných podnikatelů, kterou tím určitě nepotěšila. Odezva na sebe nenechala dlouho čekat: její odstranění z čela úřadu se stalo příkazem doby.

Přišlo trestní oznámení související s podezřelým udělením licence o silvestrovské noci elektrárnám patřícím rodinnému klanu Zemků. Sama s tím nemá přímo nic společného. K nekalostem došlo v době, kdy ani netušila, že se stane předsedkyní Energetického regulačního úřadu. Tehdejší předseda Josef Fiřt zůstal stranou zájmu policie a žalobce, ač věděl od počátku, že byly uděleny licence, jejichž vydání si nepřál, a nezahájil ihned řízení o jejich odnětí, ač to mohl a asi i měl udělat. Teď se místo něj do toho pustila Alena Vitásková.

Okolnost, že stíhání bylo zahájeno právě v době, kdy Alena Vitásková začala ohrožovat majitele elektráren, je výmluvná: trestní řízení by mělo odčerpat čas a energii, které věnuje přezkumu licencí, a v krajním případě by z vězení určitě dále neškodila.

Trestní stíhání trvá již téměř rok, obžaloba byla podána v září 2013. Čekání na zahájení soudního projednávání se nesnesitelně vleče. Být v nejistém postavení obviněného je stresující prožitek sám o sobě. Veřejně činným osobám jej koření zlomyslná pozornost zprostituovaného bulváru soukromého i veřejnoprávního. Alena Vitásková je jí vystavena již rok a konec trápení je v nedohlednu.

Zásadní vyjasnění do jejího osudu může vnést pouze soud. Ať rozhodne jakkoli, život v nejistotě skončí. Soud je ale zahlcený staršími kauzami, proto nespěchá (nebo jí páni soudci chtějí dopřát, aby si nejistoty užila do sytosti?). Od převzetí věci dne 19. září 2013 se dosud nepropracoval k nařízení hlavního líčení.

Mezitím si bulvár včetně veřejnoprávního našel novou hračku v podobě odhalení utajované "podnikatelské činnosti" Aleny Vitáskové, neslučitelné s jejím postavením předsedkyně Energetického regulačního úřadu. S naprostou jistotou šíří do světa tvrzení, že ovládá dvě firmy, jež prodala před nástupem do úřadu. Podnikání je složitá, soustavná činnost, cílevědomě směřující k dosažení zisku. Tvůrci mediální kampaně se pokoušejí popřít pravdivost axiomatu "z lejna bič neupleteš" a snaží se bičovat Alenu Vitáskovou obviněním opírajícím se o několik e-mailů vytažených z trestního spisu.

Ve Švejkolandu je možné využít k naplnění nekalých úmyslů i legislativní činnost. Díky tomu máme nejen známý zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi nebo vyhlášku, jejímž prostřednictvím se dostali k pohádkovým příjmům majitelé fotovoltaických elektráren uvedených do provozu do 31. prosince 2010. Nyní se politické strany rozbíhají na ústavní omezení pravomocí prezidenta. Političtí pidižvíci nehodlají nechat si líbit jeho příliš samostatný výklad ústavních pravidel, jímž rozšiřuje svůj mocenský prostor. Chtějí zavřít zpět do láhve džina vypuštěného zákonodárci v minulém funkčním období Poslanecké sněmovny a nadšeně uvítaného voliči vysokou účastí při přímé volbě prezidenta republiky.

A také na Alenu Vitáskovou se dostalo: půjdou-li věci podle legislativního návrhu poslance Milana Urbana, známého výletníka do Toskánska, postavení nezávislého ředitele Energetického regulačního úřadu nahradí pětičlenná rada jmenovaná vládou. Je to chytrý nápad zabíjející tři mouchy jednou ranou: majitelé elektráren se zbaví drzé holky, která jim chce brát licence, vládní politické strany získají pět teplých míst pro lidi, kteří dokáží být vděční, a vláda nasadí uzdu úřadu, který byl na ní dosud nezávislý.

V této zapeklité situaci se Alena Vitásková občas neudrží a ozve se řízným mediálním vystoupením. Ani to se nelíbí. Patrně by bylo vhodnější, kdyby se držela zásady "sedávej panenko, v koutě, budeš-li hodná, zůstaneš tam" a tiše se krčila ve strachu, odkud přiletí příští kus lejna. Inu, neměla si začínat…