"Tak, jak je to s tou renesancí jaderné energetiky, když se v Evropě nic nestaví?" zeptal se mě nedávno jeden kamarád. Odpověděl jsem mu něco v tom smyslu, že Evropa není pupkem světa, jaderná elektrárna není továrna na tříkolky, celý schvalovací proces a příprava výstavby nové elektrárny trvá několik let a že situace s případnou výstavbou je v Evropě s jejími přísnými předpisy zvláště komplikovaná.

Kamarádovi to stačilo a rychle jsme přešli na jiné téma hovoru. Nicméně argumentace typu "vždyť se v Evropě nic nestaví" se objevuje v poslední době v souvislosti jadernými elektrárnami poměrně často, někdy s nevyřčeným podtextem, že "jaderná renesance", chcete-li "jaderný boom", je spíše zbožným přáním jaderné lobby než realitou.

Zapátral jsem tedy ve svých složkách i na internetu a nyní jako výsledek tohoto snažení předkládám čtenářům Neviditelného psa stručný informační přehled o jaderných elektrárnách ve světě. Předesílám, že v tomto příspěvku nemám jiné ambice než uspořit čtenářům čas, který by případně potřebovali na shromažďování informací. Záleží tedy pouze na nich, jak s prezentovanými informacemi naloží, co z nich budou či nebudou chtít vyčíst - prostě názor si jistě udělá každý čtenář sám.

Chtěl bych se primárně zaměřit na Evropu, to však v našem globálním světě není možné, aniž bych se předem nezmínil i o dalších kontinentech. Pokud není v textu uveden jiný informační zdroj, vycházím z informací publikovaných na webu World Nuclear Association (viz zde).

Upozorňuji, že v následujícím textu bude následovat pro mnohé čtenáře velmi nezáživný seznam jednotlivých států s podrobnějšími údaji. Pokud čtenáři chtějí znát závěry autora, mohou nyní rychle nalistovat poslední dva odstavce textu.

Takže to vezmeme "letem světem", začneme v Asií a do Evropy se dostaneme přes USA a Japonsko.

Čína
Čínská vláda vyhlásila ambiciózní program navýšení instalovaného výkonu jaderných elektráren na 40 GWe do roku 2020. Vzhledem k ekonomickým, lidským a materiálním zdrojům Číny probíhá v této zemi paralelně několik velkých projektů. Čína v současné době provozuje 11 jaderných bloků o instalovaném výkonu 8587 MWe, ve výstavbě nebo v pokročilé fázi plánování se nachází celkem 20 bloků o celkovém výkonu 20 800 MWe. V plánech 11. pětiletky (2006-2010) je uvedeno dalších 17 bloků. Pouze pro dokreslení uvádím odkaz na jeden z nejnovějších projektů - projednávání kontraktu na výstavbu čtyř reaktorů AP1000 (tj. 4 x 1100 MWe) s americkou firmou Westinghouse (viz zde).

Indie
Rovněž indická vláda vyhlásila ambiciózní program navýšení instalovaného výkonu jaderných elektráren na 20 GWe do roku 2020. Strategickým cílem je získávat 25% elektřiny z jaderných zdrojů do roku 2050. Indie v současné době provozuje 17 jaderných bloků o instalovaném výkonu 3779 MWe, ve výstavbě se nachází 6 bloků o celkovém instalovaném výkonu 2976 MWe, plánováno je dalších 10 bloků.

USA
Spojené státy v současné době provozují 104 jaderných bloků, které pokrývají téměř 20% národní spotřeby. Jaderný program byl v USA u ledu téměř třicet let. V letošním roce však došlo k prudkému zlomu - národní regulátor NRC obdržel 5 žádostí o souhlas s případnou výstavbou 9 nových bloků. V roce 2008 se očekává 14 žádostí na 20 bloků a v roce 2009 2 žádosti na 3 nové bloky. Celkem se tedy jedná v rozmezí 2007-2009 o 21 žádostí na případnou výstavbu 32 nových jaderných bloků (odkaz na relevantní dokumenty NRC viz zde popř. v grafické formě zde).

Japonsko
Japonsko v současné době provozuje 55 jaderných bloků o instalovaném výkonu 47 577 MWe, ve výstavbě jsou 2 bloky o instalovaném výkonu 2285 MWe, plánováno je 12 bloků o instalovaném výkonu 16 045 MWe.

A nyní se tedy můžeme vrátit do Evropy.

EU - obecný politický postoj k jaderné energetice
V poslední době lze pozorovat zcela zřetelný příklon vrcholných orgánů EU k jaderné energetice. V českých sdělovacích prostředcích se objevilo několik zpráv na toto téma (např. viz zde nebo zde).

Finsko
Finsko provozuje 4 jaderné bloky o celkovém instalovaném výkonu 2696 MWe, které pokrývají téměř 27% národní spotřeby. V současné době je v plném proudu výstavba Olkiluoto 3 (EPR 1600). Poslední informace ze stavby lze získat zde, informace o technickém řešení bloku lze získat zde. Uvedení do provozu je plánováno na konec roku 2011, přičemž tento termín by již měl zohledňovat dosavadní skluz nabraný v průběhu výstavby.

Francie
Francie provozuje 59 jaderných bloků o celkovém instalovaném výkonu 63 363 MWe a pokrývá z nich 78% národní spotřeby. Vzhledem k masivní produkci elektřiny v jaderných elektrárnách je velmi významným vývozcem elektřiny. Příjmy z tohoto odvětví činí ročně více než 3 miliardy Euro. Provozovatel elektráren Electricité de France (EdF) nadále očekává udržení exportního trendu ve výši 65-70 TWh/rok. V současné době je v počáteční fázi výstavba bloku Flamanville 3 (EPR 1600). Podrobnosti o projektu lze získat zde. Uvedení do provozu je plánováno na rok 2012.

Slovensko
Slovensko provozuje 5 jaderných bloků o celkovém instalovaném výkonu 2064 MWe a pokrývá z nich cca 50% národní spotřeby.
Italská společnost Enel, která je většinovým vlastníkem Slovenských elektráren, oznámila v dubnu 2007 záměr dostavět 3. a 4. blok jaderné elektrárny Mochovce. První stavební práce na 3. bloku by měly být zahájeny již letos na podzim, předpokládaný termín dokončení je v roce 2012. Předpokládané investiční náklady činí cca 1,4 mld. EUR.
Slovenská vláda rovněž uvažuje o výstavbě nového bloku v lokalitě Jaslovské Bohunice (viz např. zde).

Rusko
Rusko v současné době provozuje 31 jaderných bloků o instalovaném výkonu 21 743 MWe, ve výstavbě se nachází celkem 7 bloků o celkovém výkonu 4790 MWe, plánováno je dalších 8 bloků.

Velká Británie
Velká Británie provozuje 19 jaderných bloků o celkovém instalovaném výkonu 11 035 MWe a pokrývá z nich 19% národní spotřeby.
Ve Velké Británii v současné době probíhá veřejné projednávání návrhu vládní energetické politiky, která předpokládá novou výstavbu jaderných elektráren. Diskuze nemá zatím konkrétní závěry. Nicméně prostor na britském trhu začínají sondovat jak národní, tak i zahraniční investoři. Viz např. The Guardian z 15.10.2007 (odkaz zde).

Bulharsko
Bulharsko provozuje 2 jaderné bloky o celkovém instalovaném výkonu 1906 MWe.
Bulharská vláda uvažuje o výstavbě dvou nových jaderných bloků v lokalitě Belene. Nové bloky mají nahradit čtyři reaktory VVER v lokalitě Kozloduj. Bloky 1 a 2 byly již odstaveny již v roce 2002, bloky 3 a 4 byly natrvalo odstaveny až poslední den před vstupem do Evropské unie - tj. 31. prosince 2006. Odstavení zastaralých reaktorů předcházelo oficiální rozhodnutí bulharské vlády (Rady ministrů) z 21. prosince 2006 a země tak splnila svůj závazek, kterým byl podmíněn vstup Bulharska do EU. Investiční náklady mají dosáhnout až pěti miliard EUR, s uvedením do provozu se počítá v roce 2014.
Nezávaznou nabídku na koupi menšinového podílu v nové jaderné elektrárně podal i ČEZ (odkaz viz zde).

Rumunsko
Rumunsko nyní provozuje 2 jaderné bloky typu Candu 6 o celkovém instalovaném výkonu 1310 MWe. Druhý blok elektrárny Cernavoda by měl přejít do komerčního provozu v říjnu 2007.
Rumunská vláda uvažuje o výstavbě třetího a čtvrtého jaderného bloku 720 MWe v lokalitě Cernavoda v ceně cca 2,2 miliardy EUR. Orientační scénář předpokládá uvedení bloků do provozu v roce 2014, resp. 2015 po cca 64měsíční výstavbě. Zájem o vypsaný tendr projevil i ČEZ (viz zde).

Slovinsko a Chorvatsko
Tyto dva státy společně vlastní jaderný blok 696 MWe v lokalitě Krško, který byl prvním západním reaktorem (Westinghouse) v tehdejší východní Evropě.
Slovinská i chorvatská vláda uvažují o výstavbě nových bloků, nicméně žádné konkrétní rozhodnutí nebylo doposud učiněno.

Španělsko
Španělsko provozuje 8 jaderných bloků o celkovém instalovaném výkonu 7442 MWe.
Ve Španělsku bylo v roce 1994 potvrzeno státní moratorium na novou výstavbu jaderných elektráren, o jeho případné změně se příliš nehovoří. Provoz existujících elektráren, včetně případného prodlužování životnosti a zvyšování výkonu, není prozatím zpochybňován.

Itálie
V Itálii platí státní moratorium z r. 1988 na využívání jaderné energie na území Itálie, které vychází z výsledků referenda z listopadu 1987 iniciovaného černobylskou havárií. Dvě funkční jaderné elektrárny byly odstaveny v 90. letech. V roce 2004 byl schválen nový energetický zákon, který umožnil účast italských firem na jaderných projektech v zahraničí a dovoz elektřiny od těchto výrobců. V roce 2005 podepsal Enel a Electricité de France dohodu o poskytnutí výkonu 200 MWe z nové francouzské elektrárny Flamanville 3 (EPR 1600) a případně dalších 1000 MWe z dalších pěti elektráren tohoto typu.

Švédsko
Švédsko v současné provozuje 10 jaderných bloků o celkovém instalovaném výkonu 9086 MWe a pokrývá z nich zhruba 50% národní spotřeby.
Jasná většina voličů v referendu o jaderné energetice v roce 1980 se vyjádřila pro variantu pokračování provozu stávajících a rozestavěných elektráren do skončení jejich životnosti. Parlament následně rozhodl o zákazu výstavby nových bloků s cílem ukončit provoz tehdy 12 bloků do roku 2010, pokud je bude možné realisticky nahradit jinými energetickými zdroji.

Německo
Novelizací Atomového zákona v roce 2002 byla oficiálně zahájena politika odstoupení od jaderné energetiky. Stávající německá vláda v této politice nadále pokračuje. Situací v Německu se podrobně zabýval můj příspěvek v NP z 26.10.2007 (viz zde).

Rakousko
Politika Rakouska s jeho aktivistickými protijadernými postoji je všeobecně známá.

Česká republika
Českým čtenářům asi nemá cenu připomínat programové prohlášení stávající koaliční vlády a názor Strany zelených na problematiku dalšího rozvoje jaderné energetiky v ČR.

Ačkoliv výše uvedený výčet zdaleka není kompletní, dovolím si konstatovat, že jaderný průmysl se začíná zvedat po odpočítávání po černobylském úderu na solar plexus, a to především v Asii a výhledově i v USA.

Znamená to tedy, že i v Evropě se v nejbližších letech rozeběhne mohutný program výstavby jaderných elektráren? Dle mého názoru nikoliv, avšak z naprosto jiného důvodu, než si představují naši i zahraniční ekologisté. Vzhledem k mohutnému rozmachu jaderné energetiky v Asii se může stát, že pro Evropu už bude "vyprodáno", počítaje v to i Českou republiku. Kapacity jaderného průmyslu totiž nejsou nafukovací, např. reaktorové nádoby a velké turbíny je schopno vyrábět pouze několik málo výrobců na světě.