24.4.2024 | Svátek má Jiří


ENERGETIKA: Co vyvážet?

10.11.2018

Prý jsme montovnou Evropy. Hlavně německou. No a? Jsme snad všichni Einsteini? Mnozí přece nejsou schopni nebo nemají chuť být konstruktéry, manažery, opravovat velesložité stroje anebo pracovat s přesností na setiny milimetru či léčit lidi.

Prostě je spousta těch, kteří ať už duševně, nebo tělesně na určitou práci nestačí a zaměstnání v montovně Škoda nebo skladu Amazon jim vyhovuje. Stát si přijde na své daně a lidé na své peníze. Jiná věc je, že nic není navěky a že Škoda nebo Amazon se mohou přestěhovat dál na

východ nebo kamkoliv jinam. Co potom? Vždy je dobré mít vývozních artiklů více než méně. Nezdá se pravděpodobné, že někdy budeme mít vlastní nafty a plynu dost. Vždy budem nuceni tyto a jiné komodity dovážet a platit za ně devizami.

Světové trhy nejsou nekonečně rozsáhlé, ať už se týká druhů a nebo množství. Do mnoha odvětví jsme se nikdy nedostali - důvody jsou a byly různé, moc vybírat si nemůžeme.

Právě proto by bylo trestuhodné přenechat trh s energií ostatním. Oproti jiným středoevropským státům spočívá naše výhoda v tom, že naši lidé nejsou hysteričtí a mají zdravý, rozumný přistup k jaderné energii. Další naší výhodou je, že se nacházíme právě uprostřed mezi mnoha odběrateli, kteří budou, dříve nebo později, všichni mít nedostatek energie.

Mít jadernou elektrárnu zde, v srdci Evropy, je lepší než mít ropné nebo plynové pole na Blízkém východě nebo někde ještě dále. Odpadá doprava na tisíce kilometrů daleko, nebezpečí teroristických útoků je menší a také jsme důvěryhodnější než Putinovo Rusko. Blábol o tom, že cena energie není jistá, je opravdu jenom blábol.

I kdyby všechno dopadlo nepříznivěji, než se dá předpokládat, proti tomu, co zbůhdarma vyhazujeme za obnovitelné energie, je stavba jaderné elektrárny pakatel. Zvládáme-li vyhazovat miliardy na větrníky, zvládneme i tuto investici. Mimochodem: subvencovat elektrické vytápění domácností by rozhodně nebylo to nejhorší (v případě, že by nebyl jiný odběr elektřiny).

Kromě toho světový kapitál jen prahne po možnostech investic. Ku příkladu Katar neví co s penězi a je podílníkem hned v několika německých automobilkách. Proč by se nemohl podílet na české jaderné elektrárně? Mimo to existují i dodavatelé JE, kteří jsou ochotni nechat si cenu elektrárny platit ve formě podílů z výroby elektřiny. Pak je tu i MMF. Někteří říkají, že je to spolek zločinců, ale kdo není? Jeho ochotu k financování je nutno prověřit. Svého času chtěli od nich za tímtéž účelem půjčku Turci. Nedostali ji, tak se dohodli s Rusy.

Jako jinde, tak i u nás existuje mnoho „jaderných odborníků“ - odpůrců jádra. Ve svatém

nadšení potírání energie získávané jaderným štěpením je jim každý argument dobrý. Pokusím se vyvrátit jen něktolik málo jejich scestných argumentů.

Jaderné elektrárny jsou extrémně nebezpečné. Pomineme-li jaderné maléry v Sovětském svazu, o kterých jsme tak jako tak dodnes informováni zcela nedostatečně, zbývá celosvětově, za přibližně šedesátileté údobí využívání jaderné energie, ani ne desítka nehod těchto zařízení.

Tomu odpovídají i ztráty na životech, které celosvětově obnášejí jen několik málo desítek obětí - znovu: v rozmezí šedesáti let.

Od objevu jaderného štěpení a jeho užívání pro výrobu energie jsou to zanedbatelné hodnoty, které ani zdaleka nedosahují počty obětí při jiných způsobech výroby energie. Největšími jadernými katastrofami doposud byly výbuchy jaderných pum v Hirošimě a v Nagasaki. To, doufám, dnes nikdo nehodlá diskutovat.

Proto jsou starosti a uměle vyvolané problémy při pojišťování provozu těchto zařízení naprosto irelevantní. Člověk se jen musí divit, že ještě neexistuje vzájemná pojišťovna výrobců jaderné energie.

Obdobné platí o uskladňování radioaktivního odpadu, vyhořelých palivových článků. Hledat dnes úložiště v České republice je zločinné vyhazování peněz. Úložišť odpadu a možností jeho zpracování, je už dnes víc než dost. Nikdo není povinnen mít své vlastní úložiště a nevyvážet svůj odpad do jiných států. To mi jednou potvrdila i naše vrchní jaderná náčelnice paní Drábová.

Další oblíbenou námitkou proti stavbě JE je dlouhá a předem nekalkulovatelná doba plánování a výstavby až do připojení na síť. Jedná se, z převážné části, o uměle vytvořený problém. Agentura pro jadernou energii „IAEA byla založena v roce 1957 s cílem... urychlit a rozšířit využití atomové energie pro mír, zdraví a prosperitu celého světa.“ Jak vidno, bylo původním cílem urychlit a rozšířit... Co z tohoto chvályhodného úmyslu zbylo do dnešniho dne, neumím posoudit.

Pro zajímavost přikládám link na jadernou elektrárnu v americkém státě Maine, která byla postavena a uvedena do provozu za čtyři roky (viz). Reaktor byl v provozu 24 let a skončil v důsledku stále nových a nových bezpečnostních předpisů.

Sami jsme sice malý stát, ale není nikde řečeno, že stavět musíme sami. Kooperace s Polskem někde na na Ostravsku - Karvinsku by jistě prospěla ovzduší obou států a přání 50 milionů obyvatel má také hned jinou váhu. Kromě příjemné čistoty ovzduší se nabízí i pozvolný přechod na topení elektrickou energií. Zkušenosti s ním jsou rozhodně větší než s elektromobily. Jak říká pan senátor Kubera: „Nabíjet mobil je jednodušší než nabíjet elektroauto.“

Variant je mnoho, jen chuť podnikat je potřeba. Problém energetické jistoty republiky je bezesporu závažný a jako dělaný pro celostátní referendum. Vysvětlit lidem, že energii potřebujem, to snad pochopí každý.