Komentáře se vesměs soustřeďují na politické plány nastupující Trumpovy administrativy, ale největší dlouhodobý efekt se může projevit někde zcela jinde – v těžbě ropy a plynu.

Spojené státy americké byly kdysi největším producentem ropy na světě. Obzvlášť bohatá ložiska pro konvenční těžbu se nacházela v Texasu, který se díky těžbě ropy změnil z ospalého jižanského venkovského státu ve velmi živou, technologicky rozvinutou ekonomiku. Populace některých texaských měst se tehdy během jediné generace zpětinásobila.

Ropné pole v Corsicaně, Texas.

Texas nebyl jediným ropným státem americké federace. Těžilo se i v Oklahomě, Louisianě, Arkansasu a Kalifornii. Vrchol americké těžby nastal v roce 1970. Tou dobou se v Americe rozvíjelo ekologické hnutí, které postupně začalo vyžadovat přísnější podmínky těžby. Vznikla federální agentura pro životní prostředí (EPA), jež měla dalšímu znečišťování prostředí bránit. O tom, jak velký důraz tehdy veřejnost na ekologii kladla, svědčí skutečnost, že EPA navrhl a uvedl do života velmi konzervativní republikánský prezident Nixon.

Na mezinárodní scéně vyrostla mezitím americkým těžařům významná konkurence v podobě arabských států, Íránu a SSSR. Ropná ložiska v Perském zálivu byla známá od 30.let 20.století. Těžba v Zálivu byla efektivní, levnější než v Texasu. Dodnes je produkce ropy v Saúdské Arábii vůbec nejlevnější na světě (náklady na jeden barel jsou zhruba 9 dolarů), mimo jiné proto, že v pouštních emirátech si s ekologií nikdo příliš hlavu neláme. Rovněž platy a životní podmínky řadových dělníků nejsou v těchto končinách „nic moc“, což se na koncové ceně také pozná. Dominance zemí Zálivu se tak zdála být jistou věcí.

(Pro zvídavé čtenáře: výborný přehled toho, kolik stojí produkce jednoho barelu ropy v jednotlivých státech, najdete na Wall Street Journal. Najedete-li kurzorem na sloupečky, dokonce se vám rozpočítají na jednotlivé složky ceny, tj. investice, administrativa, daně atd. Čísla jsou z března 2016.)

*****************************

To, že určité druhy břidlic jsou bohaté na organické látky, se vědělo už v pravěku. V devatenáctém století se z těchto břidlic vyráběl kerosen, parafín a olej do lamp. K masové produkci ropy a plynu z břidlic však dlouho scházelo ekonomické odůvodnění. Těžba z břidlic je technicky náročná a ohrožuje životní prostředí. Po celá desetiletí platilo, že těžební náklady převyšují cenu, za kterou by se vytěžené palivo dalo prodat na trhu.

První politická změna, která znamenala budoucí rozvoj břidlicové ekonomiky, přišla začátkem 21.století. V roce 2003 bylo patrné, že na Blízkém východě hrozí delší období nestability.

Americká vláda, která měla v této nestabilitě dost citelný podíl v podobě invaze do Iráku, začala tou samou dobou podporovat průzkumnou a těžební činnost ve vnitrozemských zdrojích (břidlice, ropné písky atd.) Během následujících deseti let se ukázalo, že zásoby ropy ležící pod Amerikou jsou obrovské. Jejich úplný rozsah je stále ještě neznámý, ale aktuální odhady říkají, že to bude aspoň 264 miliard barelů. Samozřejmě, ne všechny tyto zdroje jsou ekonomicky životaschopné, ale to platí v každé zemi světa.

V prvním desetiletí 21.století se inženýři a technici snažili o to, aby těžbu ropy a plynu z netradičních zdrojů zlevnili. Trpělivou mravenčí prací, dolar od dolaru, se marginální cena snižovala. Zároveň docházelo na mezinárodní scéně k opačnému procesu – ceny ropy i plynu stoupaly a kolem roku 2008 dosáhly rekordní úrovně. Ropná království se vyhřívala na pomyslném sluníčku, nevěděla, co s penězi, a mohla si dovolit téměř vše, včetně kupování zahraničního vlivu. Ale osud už jim byl v patách. Kombinací vysokých tržních cen a vzrůstající efektivity těžby došlo k tomu, že se netradiční ložiska stala ziskovými. Investoři si toho všimli a začal boom. Produkce americké ropy a plynu začala prudce růst v roce 2009 a během pár let dosáhla nejvyšší úrovně za poslední čtvrtstoletí.

Vývoj produkce ropy ve Spojených státech v milionech barelů denně.

Reakce trhu byla o pár let zpožděná, ale když přišla, stálo to za to. Velký krach cen ropy nastal v roce 2014, kdy kromě růstu těžby v Americe zaúčinkoval i pokles poptávky v Číně. Během druhého pololetí roku 2014 se cena za barel propadla o 40 % a ropné státy se začaly poprvé obávat o svoji budoucnost.

Vývoj cen ropy.

Vývoj cen zemního plynu.

Jako první zareagovala na vývoj situace Saúdská Arábie, a to velmi závažným krokem: snížila prodejní ceny a v říjnu 2014 začala zaplavovat trh levnou ropou. Nešlo o nic menšího, než o vyhlášení těžařské války. Cílem Saúdů bylo stlačit cenu ropy tak nízko, až přivedou ropné společnosti v Americe k platební neschopnosti. Americké těžební společnosti musejí splácet peníze bankám a investorům. Nebudou-li toho schopny, zkrachují a přestanou tak ohrožovat blahobyt Rijádu.

První část plánu vyšla. Cena ropy se propadla do hlubin, všude nastal přebytek. Rafinerie byly plné, zásobní nádrže přetékaly, nadbytečná ropa se dokonce skladovala v tankerech zakotvených na moři, protože už ji prostě nebylo kam dát. Světu, který se sotva vzpamatoval z velké finanční krize, to spíš prospělo: nižší cena energií se obvykle projeví na rychlejším růstu HDP.

Jenže mezi producenty ropy tím byla zároveň odstartována smrtící cenová spirála směrem dolů. Států těžících ropu je hodně. Vesměs si zvykly na to, pokrývat svoje státní výdaje právě z tržeb za ropu. Pokud ceny náhle poklesnou, vznikne výpadek příjmů, který není snadné nahradit z jiných zdrojů. Nejsnazší je zvýšit svoji vlastní těžbu ropy, aby se aspoň té levnější ropy prodalo víc, a tím se výpadek vykompenzoval. Větší nabídka ropy na trhu ale znamená další propad cen a další diplomatické konflikty mezi ropnými mocnostmi. A těch bylo už předtím dost; například Íránská islámská republika se se Saúdy navzájem nenávidějí z etnických, sektářských i mocensko-konkurenčních důvodů tak silně, že o nějaké trvalé spolupráci nemůže být řeč, peníze-nepeníze. Saúdi tedy museli doufat, že Američany přivedou ke krachu brzy, dříve, než vypotřebují svoje vlastní finanční zásoby a diplomatický kapitál.

To se ale nestalo. Těžba ropy a plynu v Americe sice poklesla, ale firmy v Texasu či Horní Dakotě se nezhroutily. Pod nemilosrdným tlakem zvenčí byly donuceny šetřit a inovovat. Mobilizovaly nejlepší mozky ve snaze najít úspornější a efektivnější metody těžby. A úspěch se dostavil. Během roku a půl poklesla hranice rentability těžby z břidlic na hodnoty, kterým by ještě v roce 2013 nikdo nevěřil: z cca 80 dolarů na barel někam ke 35 dolarům, v závislosti na tom, o které ropné pole se jedná. Nikde přitom není psáno, že toto jsou konečná čísla. Efektivita těžby z břidlic může ještě nějakou dobu růst.

Místo zničení svých protivníků si tak Saúdi vypěstovali velmi nebezpečného nepřítele: štíhlé a otužilé firmy, které přežily velký šok, naučily se při něm krizovému řízení a budou se chtít pomstít, nebo minimálně finančně zahojit. Současná cena ropy, tj. kolem 50 dolarů za barel, je pro Saúdskou Arábii zničující. Tato země si totiž pro své občany vytvořila ten nejdražší sociální stát světa a k udržení stávající životní úrovně by potřebovala prodávat ropu poměrně draho, kolem 106 dolarů za barel. A těchto hodnot ropa v nejbližších letech nejspíš nedosáhne, o to už se Texas, Horní Dakota a další ropné státy USA postarají.

Donald J. Trump je velkým přítelem amerického těžařského průmyslu.

Konečnou ranou zasazenou saúdské strategii bylo vítězství Donalda Trumpa ve volbách. Trump už před volbami jasně prohlásil, že vyjde americkému těžebnímu průmyslu vstříc, a to uvolněním regulací a legislativy, stavbou důležitých ropovodů a možná i daňovými úlevami. Jeho cílem je zejména vznik nových pracovních míst pro „modré límečky“, které mu svými hlasy pomohly k úřadu, ale rovněž energetická nezávislost USA na cizích mocnostech. (Viz volební program.) A po volbách svůj závazek potvrdil.

Těžiště moci na energetickém poli se tak nenápadně, ale nejspíš nezvratně přesunulo od států Perského zálivu jinam. Už v březnu 2016 se stalo něco dříve nemyslitelného: Kuvajt a Spojené arabské emiráty začaly dovážet pro vlastní spotřebu břidličný zemní plyn ze Spojených států, protože je levnější než těžba jejich místních zásob. Před pár dny pak bylo oficiálně potvrzeno, že Amerika se – poprvé ve své historii – stala čistým vývozcem zemního plynu.

Inu, máme rok 2016 a staré konstanty světa mizí jedna za druhou.

*****************************
*****************************

Hudební epilog

Přirozeným kandidátem není nikdo jiný než Metallica. Ach, ty časy, kdy jsem ji poslouchal z rozvrzaného kazetového magnetofonu.

.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora