Víte, kde se v České republice nachází pohromadě nejvíce oficiálně uznaných potenciálních korupčníků? Nebude tomu věřit, ale podle novely zákona o veřejných zakázkách zřejmě na burze cenných papírů. Resp. jedná se o firmy, jejichž akcie na majitele jsou na burze veřejně obchodovány. Jedná se tak například o Komerční banku, a.s., Československou obchodní banku, a.s., Hypoteční banku, a.s., Česká spořitelnu, a.s., ČEZ, a.s., Telefonicu O2 Czech Republic, a.s. a další a další.

Pokud máte pocit, že jsem se musel nutně zbláznit, pak nejste tak daleko od pravdy. Jen s tím rozdílem, že jsem se nezbláznil já, ale pravděpodobně naši zákonodárci. Ti totiž na počátku léta v předvolebním šílenství schválili novelu zákona o veřejných zakázkách. Byla to tehdy velká sláva. Prý tato novela zatočí s korupcí a politici a představitelé nejrůznějších občanských sdružení (tzv. bojujících s korupcí) měli zase jednou důvod naparovat se před televizními kamerami. V paměti mně utkvěl p. Kramár z organizace Oživení (prý český odborník na korupci), který v rozhovoru na ČT 24 zasvěceně vykládal o pozitivních přínosech zákona. Už tehdy jsem měl pocit, že jsme asi každý četli něco jiného (tedy pokud to ten pán vůbec četl).

Jak se postupně blíží začátek účinnosti zákona, který je stanoven na 15. 9. 2010, pomalu vzrůstá úroveň všeobecné hysterie z toho, co vlastně bylo schváleno. To, že ta tzv. protikorupční opatření jsou zcela nesmyslná a bezzubá, je totiž jen jedna půlka pravda. Jedno z antikorupčních opatření je totiž zákaz účasti v tendrech o veřejné zakázky firmám, které mají vydané akcie na majitele. Nechci se plést, ale to je de facto většina společností (pokud ne všechny), jejichž akcie jsou veřejně obchodovatelné na burze. Slovy novely zákona o veřejných zakázkách: „co firma s akciemi na majitele, to potenciální korupčník“, a proto je nutné mu zakázat účastnit se soutěží o veřejné zakázky.

Proč k celé téhle patálii došlo? Důvod je jednoduchý. Někdo si prostě spletl akcie zaknihované a nezaknihované s akciemi na jméno a majitele. Cílem tohoto opatření měla být možnost veřejné kontroly nad tím, kdo akcie dané firmy skutečně vlastní. To samozřejmě lze snadno zjistit u akcií zaknihovaných a je celkem lhostejné, zda jsou vydány na jméno či majitele. Naproti tomu existuje jen velmi omezená možnost zjistit skutečného majitele akcií vydaných na jméno, pokud nejsou zaknihované a jsou uloženy v listinné podobě někde v trezoru.

Význam tohoto opatření je tedy nulový, pokud ne zrovna záporný. Mimochodem, celkem mě pobavila věta ve společném stanovisku Ministerstva pro místní rozvoj a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k aplikaci novely. Doslova je zde napsáno: „Zadavatel bude při posuzování zkoumat, zda-li dodavatel takový seznam předložil, není již však povinností zadavatele zkoumat pravdivost takového seznamu.“ Jinými slovy i oficiální autority říkají: „budete kontrolovat přítomnost nového papíru, ale všichni víme, že praktický význam je roven nule“. Já neříkám, že by obě shora uvedené instituce neměly úplnou pravdu, ale ta upřímnost mě poněkud zaskočila.

A to už vůbec nemluvím o tom, jak snadno lze toto ustanovení zákona obejít. Již dnes řada menších akciových společností s neveřejně obchodovatelnými akciemi na majitele obratem změnily své akcie na akcie na jméno. Nad tím by zřejmě bojovník proti korupci zajásal. Problém je v tom, že jméno nezní na konkrétní fyzickou dohledatelnou osobu, ale na jinou zahraniční akciovou společnost, která má opět své akcie na majitele.

Výsledek této úpravy zákona bych přirovnal k přesypání uhlí z plného uhláku do prázdného. Ve svém výsledku se nezměnilo vůbec nic, ale vznikl u toho rámus. A o ten asi jde. Mimochodem, rámus asi bude ještě pokračovat, protože sněmovna namísto rychlé (a pokud možno tiché) novelizace novely zákona nápravu nezjednala. Zákonný paskvil tak skutečně bude od 15. 9. 2010 platit.

Upřímně řečeno, chtěl bych například vidět kyselé obličeje vedení ČEZ, kterému právě někdo z jejich právníků oznámil, že od 15. 9. 2010 již v rámci veřejných zakázek neprodají ani kilowatt. Stejně tak jsem zvědav na výsledky zadávacích řízení na bankovní úvěry, když většina bank, které se těchto tendrů účastní, mají své akcie taktéž na majitele a nikoliv na jméno. Navíc lze očekávat, že ani zahraniční firmy si tohle nenechají líbit.

Závěrem bych měl jeden námět pro bojovníky proti korupci. Když už si schvalujeme podobně hloupé novely zákona o veřejných zakázkách, co kdybychom zakázali účast ve veřejných tendrech všem firmám, které mají ve svém názvu „K“ jako „Korupce“? Je to sice také absurdní pitomost, ale kvalitativně zcela srovnatelná se současným stavem.