Hodně se poslední dobou mluví o daních. Slyšíme, že daně mohou být spravedlivé, nebo nespravedlivé. Podívejme se podrobněji, jak vypadají argumenty.

Především se mluví o tzv. rovné dani, zejména pak o stejné sazbě u daně z příjmu pro fyzické osoby. Stejné procento pro všechny je spravedlivé! Upřímně řečeno, je to zvláštní posedlost stejným procentem, proč by vůbec stejné procento mělo být spravedlivé? Proč např. není spravedlivá stejná absolutní daň pro všechny? Jeden člověk, jedna stejná peněžní dávka. Proč by někdo měl platit vyšší absolutní daň jenom proto, že má vyšší příjem? Z pohledu procentního by ovšem šlo o daň degresivní.

Dá se ale argumentovat i opačně, ve prospěch progresivní daně. Např. lze říci, že platba daně může znamenat různou újmu pro různé příjmové kategorie. Člověk s nízkým příjmem tak odevzdává státu peníze, které potřebuje třeba na jídlo, oblečení, nájem, bohatší pak si nemůže koupit třeba dražší hodinky nebo luxusnější dovolenou. Co je bolestivější újma? I když někdo může tvrdit, že jde o subjektivní záležitost i subjektivní ocenění, většina lidí preferuje třeba lepší bydlení nebo kvalitní potraviny pro své děti před drahými hodinkami nebo automobilem lepší značky. Ve prospěch progresivity by šlo argumentovat i sofistikovaněji. Lidské vlastnosti jsou v populaci rozděleny podle tzv. normálního rozdělení (známá Gaussova křivka), ale příjmy (a majetek už vůbec ne) takto rozděleny nejsou. Čteme občas i v našem tisku, že na průměrný plat u nás nedosáhnou dvě třetiny lidí, v případě normálního rozdělení by to musela být polovina (medián mzdového rozdělení by se rovnal průměrné mzdě). Znamená to, že nejsme odměňováni podle svých schopností ale jinak? Nebylo by spravedlivé tento rozdíl napravit vhodným rozložením sazeb daní z příjmu tak, aby čisté, zdaněné příjmy měly normální rozdělení? Upozorňuji, že tato korekce netvrdí, že nemohou existovat velmi vysoké čisté příjmy.

Zdá se, že nelze stanovit nějaké kritérium pro spravedlnost daní, aby ho uznávali všichni. Spíše se zdá, že většina lidí má tendenci požadovat za spravedlivé nízké daně pro sebe a vyšší daně pro druhé. Daň placená z vlastní kapsy zdá se být nespravedlivá.

A proč vůbec danit příjmy? Uvažujme následující situaci: stát nám poskytuje určité služby, ty nejzákladnější jsou zaměřeny na obranu zdraví a majetku: policie, soudnictví, armáda. Kdo nejvíce využívá těchto služeb? Tvrdím, čím větší má kdo majetek, tím větší by měl být i jeho příspěvek na tento typ služeb, chrání totiž jeho majetek. Majetkové daně jsou ale u nás velmi nízké a plánuje se další jejich snížení. Majetkem nemyslím ale pouze nemovitost, ale také třeba továrnu, pole nebo i hotovost. Možná u nás dochází k státem řízenému přerozdělování od nemajetných k majetným, kteří neplatí za služby státu v dostatečné výši.

Tomu, aby stále propukala diskuse, jaký systém daní je spravedlivější, se asi nevyhneme.

Napadá mne ještě jedna možnost jak nalézt spravedlivé daně, respektive daňové sazby. Za obecně spravedlivé se považuje dodržování smluv. Např. když se někdo zaváže zaplatit někomu za vykonanou práci a poté nezaplatí, je takové počínání hodnoceno jako nespravedlivé. Stoupenec demokracie pak uzavírá s ostatními stoupenci demokracie smlouvu, že zákony odhlasované většinou jsou platné pro všechny stoupence demokracie. Jestliže tedy byly daňové zákony odhlasovány v demokratickém procesu, jsou spravedlivé, resp. je spravedlivé jejich dodržování a vynucování. To by ovšem znamenalo, že spravedlivé daně jsou ty, co právě jsou. Alespoň pro stoupence demokracie.