29.3.2024 | Svátek má Taťána


EVROPA: Eurozóna a Řecko

30.8.2011

Další fáze riskantního dobrodružství

Sobotní (27.8.2011) De Telegraaf přInesl zprávu o nových požadavcích řeckého ministra financí Venizelose na druhý záchranný balíček či balík, který dali dohromady předsedové vlád EU 21.července.

Řekové nyní žádají , aby se minimálně 90 procent finančních institucí, které vlastní řecké státní dluhopisy, podílelo na privátním příspěvku Řecku. Těch 90 procent, dosud jen cílová hodnota, je nyní presentováno jako minimální požadavek. Podle agentury Reuters se hodlá momentálně zůčastnit 60 až 70 procen zmíněných institucí. Zbytek se má do 9. září rozhodnout, zda se zúčastní nebo ne. Požadavek řecké vlády se týká institucí, které vlastní řecké státní půjčky se splatností do roku 2014 a 2020. Podle řeckého prohlášení musí být podpůrný "balík" vyměněn za půjčky se splatností 15 a 30 let a diskontem 21 procent hodnoty obligací a musí se zúčastnit aspoň těch 90 procent, jinak jim to není nic platné. Na schůzi eurozony byla dohodnuta minimální výměna ve výši 37 miliard eur a odepsání hodnoty obligací ve výši 21 procent. Podle analytiků je 21 procent příliš málo, banky prý budou muset odepsat polovinu, má-li se Řekům pomoci. Jen tak mimochodem: Finové trvají na řecké zástavě ke krytí jejich podílu na evropské finanční pomoci Řecku. Jsou ochotni diskutovat jen o formě té zástavy.To může zpozdit realisaci druhého balíku a vyvolat další napětí v EU. Pozadím celé věci je fakt, že podle Venizelose se řecká ekonomie "scvrkla" o více než 4,5 procenta a pokladní schodek je vyšší než předpokládaný schodek 7,6 procent.

Tak to bychom měli. Na finančním trhu snad nikdo nevěří, že by tento způsob "pomoci" mohl vést k úspěchu. Eurozona se tak octla ve "standardní situaci", kdy těžce zadlužený dlužník může více méně vydírat nerozvážného věřitele, chce-li tento dostat nazpátek aspoň část půjčky. Můžeme také sázet, zda si Řekové v určitém okamžiku nespočítají, že je nějaký ten bankrot nevyjde nakonec laciněji případně s pomocí jiného státu než dlouholetá křížová cesta, na jejímž konci bude jejich stát stejně víceméně v troskách. Jedno je jisté, zaplatí to občané eurozemí v nových vlastních finančních a politických problémech a krizích.

Hraje dvojice Sarkozy-Merkelová o svou politickou existenci? Nebo o důkladnou reorganisaci celé EU či dokonce o její rozpad? Začne se někdo shánět po odpovědnosti těch, kteří přijímali do EU země, které na to de facto neměly nárok? Těch otázek by bylo jistě víc, nejlepší dojít si do nějaké sázkové kanceláře a podívat se, na co se sází a v jakém kursu.