Proč zahajujeme výstavbu nových jaderných zdrojů v Dukovanech?

Představitelé státu oznámili, že se stát bude zabývat výhradně stavbou nového bloku v Dukovanech. Není potřeba důkladných odborných znalostí, abychom pochopili, že v současné době je mnohem výhodnější zahájit výstavbu nových jaderných bloku v Temelíně a až následně pokračovat v Dukovanech.

Je nutné si krátce připomenout historii výstavby jaderných bloků u nás. Původní koncepční řešení ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století navržené zkušenými projektanty pro lokality Dukovany a Temelín předpokládalo výstavbu 4 bloků 440 MW v Dukovanech a 4 bloků 1000 MW v Temelíně. Následně byly v osmdesátých letech postaveny všechny 4 bloky v Dukovanech ale pouze 2 bloky v Temelíně, protože výstavba zbývajících dvou byla na začátku devadesátých let minulého století zastavena, a to hlavně z politických důvodů.

Z této historie je zřejmé, že v Temelíně jde vlastně o dostavbu elektrárny, kdežto v Dukovanech mluvíme o náhradě stávajících bloků za nové po ukončení jejich provozu. Přitom se v současné době stále více hovoří o maximálním možném prodloužení provozu současných bloků v Dukovanech. Již se nepředpokládá jejich odstavení v letech 2035-2037, ale plánuje se jejich další možný provoz do let 2045-47 i dále, tímto se termín jejich náhrady za nové oddaluje.

Na rozdíl od Dukovan se v Temelíně výstavba, resp. dostavba nových bloků připravuje již téměř 10 let, a proto je Temelín i z hlediska povolovacího řízení mnohem dále. Investor již obdržel pro výstavbu nových bloků kladné stanovisko ke studii EIA, má již také potřebné povolení k umístění stavby od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Pro bloky v Dukovanech se tato povolení teprve připravují a při současné mediální a lobbistické síle ekologistických organizací a předpokládanému odporu rakouského souseda nelze vyloučit výrazné zdržení.

Bohužel příprava výstavby v Temelíně byla narušena v roce 2014 nerozhodnutím vlády o vítězi tendru a výběrové řízení na dodavatele bylo zastaveno. Vezmeme-li vážně současnou deklarovanou snahu vlády o nový impuls k pokračování přípravy výstavby nových jaderných bloků, měli by se odpovědní lidé oprostit od různých politických snah zalíbit se v regionu a vrátit se k pragmatickému a skutečně strategickému plánování, které dlouhodobá energetická bezpečnost našeho státu vyžaduje.

Co se změnilo za těch pět let od vypsání tendru pro Temelín? Jediný argument pro stavbu v Dukovanech je skutečnost, že dukovanský region o výstavbu politicky usiluje, zatímco temelínský region je z hlediska politického lobbingu výrazně serióznější a méně agresivní. Sociologický důvod je evidentní: výstavba Temelína v devadesátých letech pomohla celému Jihočeskému kraji překonat ekonomickou transformaci. Na subdodávkách v Temelíně vznikly stovky a tisíce firem, které druhotně zaměstnaly desetitisíce lidí. Stamiliardová stavba Temelína pomohla vybudovat podnikatelské zázemí i infrastrukturu, která pomohla učinit region bohatým. Dukovanský region naopak převzal elektrárnu jako významnou fungující továrnu se všemi sociologickými a infrastrukturnímu nedostatky v regionu, které výstavba v socialismu znamenala. Výstavba elektrárny by tak pro region Dukovan byla stejným rozvojovým impulsem jako výstavba Temelína před třiceti lety.

Z pohledu nutnosti výstavby nových bloků je tedy logické zahájit nejdříve výstavbu/dostavbu nových jaderných bloků v Temelíně, kde se již tak dlouho připravuje. Mezitím dále připravujme lokalitu Dukovany na výstavbu dalších jaderných bloků jako náhradu za ty současné, ale jejich výstavbu začněme, až bude více jasné, kdy se ty stávající odstaví.

Není cílem tohoto textu usilovat o změnu rozhodnutí vlády. Podpora rozvoje jádra sice velmi pravděpodobně nebude v jižních Čechách o nic nižší, než na Vysočině a jižní Moravě, ale případnými rozbroji a konflikty bychom jako stát, či přesněji Češi, mohli ztratit daleko víc. Cílem mého textu je ukázat, že deklarované manažerské vedení státu je zatíženo chybnými rozhodnutími, která udělala vláda Bohuslava Sobotky s cílem vyhovět jednomu regionu a pokusit se tím zvednout své klesající preference. A jak to občas bývá, první polovina plánu se podařila, druhá ne.

Autor je senátor, v letech 1980-1990 pracoval v oddělení přípravy lokalizace a výstavby jaderných zdrojů v Energoprojektu Praha