„Lidé ji hodnotí podle toho, jde-li cena elektřiny nahoru či dolů.“

První výrok patří čerstvému spolkovému ministrovi životního prostředí Norbertu Röttgenovi z vládní CDU, autorem druhého je šéf poslanecké skupiny sesterské bavorské CSU Hansi-Petru Friedrichovi. Oba mají pravdu a oba se mýlí.

V dnešní době skutečně nelze proti vůli obyvatelstva budovat jaderné bloky – ani jakékoli jiné, o silnicích, železnicích, sítích, továrnách apod. ani nemluvě. Otázka zní, nakolik je ona (ne)vůle obyvatel – v Německu se přijatelnost jaderné energetiky blíží 50 procentům – podložena věděním nebo jen snadno pochopitelnou nechutí, aby se kolem nich něco stavělo.

Na druhé straně zcela určitě si každý přeje, aby energie bylo dost a za přijatelnou cenu. Zda ji dlouhodobě zaručí atom, uhlí, vítr, slunce či ještě něco jiného, neumí dnes zodpovědně říci nikdo.

Oba pánové reprezentující dvě skupiny německých křesťanských politiků se však shodují, že bezpečné jaderné bloky potřebuje Německo jako most k obnovitelné energetice. Model je jednoduchý: Vláda umožní delší provoz (některých, zřejmě nejmladších) atomových zdrojů, než povoluje bezmála deset let stará dohoda o jejich likvidaci, a za to značnou, zatím blíže nespecifikovanou část neplánovaných zisků poskytnou provozovatelé na rozvoj obnovitelných zdrojů.

Stačí tedy jen několik desítek, možná stovek miliard, postavit za ně větrné a fotovoltaické parky (vodní elektrárny asi ne, lidé si je nepřejí) a za pár let jsme v bezemisní a udržitelné energetice. Jak bude asi fungovat?

Mluví se o decentralizovaných zdrojích, inteligentních sítích a podobných vymoženostech, které každopádně budou v příštích letech hrát v energetice významnou roli. A co spotřebitelé? Také se budou decentralizovat? Výrobci oceli na větrníky nebo taviči křemíku na panely zřídí malé provozy nezávislé na velkých energetických zdrojích? Železnice a tramvaje se do dob, než se naučíme elektřinu skladovat, pokaždé zastaví, když se zatáhne obloha nebo ustane vítr?

Obávám se, že bez velké energetiky, a tedy fosilních zdrojů se ještě dlouhá desetiletí neobejdeme. Jde jen o to, zda jimi dokážeme zatížit ovzduší a klima co nejméně.

Myslím ostatně, že oba němečtí pánové to vědí také.

Autor je členem výboru České nukleární společnosti