Už na obálce je toho dost nestravitelného pro nekompromisní stoupence ortodoxního kapitalismu, že to může otřást jejich vírou založenou na nedostatečné znalosti minulosti. Tak se např. dočteme, že autor proráží díry v ortodoxii "Svět je placatý" Thomase Friedmana a jiných neo-liberálních ekonomů, kteří prohlašují, že jedině ničím nespoutaný (u nás bezpřívlastkový - J. T. ) kapitalismus a široce otevřený mezinárodní obchod může pozvednout národy zápasející s chudobou. Naopak autor ukazuje, že dnešní ekonomické supermocnosti - od Spojených států přes Velkou Británii až k jeho rodné Jižní Koreji - dosáhly prosperity nestydatým protekcionismem a vládními zásahy do průmyslu. Na rozdíl od typických ekonomů kteří konstruují modely, jak se budou podle jejich názoru ekonomiky chovat, Chang zkoumá minulost, jak to vlastně bylo, a demoluje při tom jeden za druhým pilíře mythologie volného obchodu. Jeden příklad: tvrdí se, že centrálně plánované ekonomiky dusí růst, ale mnoho rozvojových zemí mělo vyšší růst HDP, než byly přinuceny k deregulování svých ekonomik. Ti špatní samaritáni z titulu jsou Světová banka (WB), Mezinárodní měnový fond (IMF) a Světová organisace pro obchod (WTO). Chang tyto organisace nazývá "unholy trinity" neboli ďábelskou (nesvatou) trojicí, jejíž dnešní doporučení by bývala byla nepřijatelná pro USA, Velkou Británii, Japonsko, Německo, Francii a j. v době, kdy budovaly svůj průmysl. Changova argumentace je důkladně podložená realitou historie.

Komentátor Financial Times, Martin Wolf, autor knihy "Why Globalization Works" o ní napsal: "Každá orthodoxnost potřebuje efektivní kritiky. Ha-Joon Chang je pravděpodobně nejefektivnější kritik globalisace na světě. Nepopírá prospěch, který mají rozvojové země z integrace do světové ekonomiky. Ale na základě lekcí z historie argumentuje, že jim musí být dovoleno se integrovat za jejich vlastních podmínek (on their own terms). " Larry Elliot, ekonomický redaktor Guardianu, poznamenal, že "Špatní Samaritáni" jsou perfektní reakcí proti přívržencům jednotného modelu růstu a globalisace ("one-size-fits-all ").

Uvádím zde na ukázku zajímavé útržky místy upravené, t j. hlavně zkrácené, ale provokativní, aby vzbudily zájem čtenářů.

Str. 3: . . . Společnost SAMSUNG začala v roce 1938 jako vývozce ryb, zeleniny a ovoce 7 let před ukončením japonského koloniílního režimu. Do roku 1970 byly hlavním předmětem jejího podnikání rafinace cukru a textil, což zahájila v polovině padesátých let dvacátého století. Když vstoupila na pole výroby polovodičů získáním padesátiprocentního podílu ve společnosti Korea Semiconductors v roce 1974, nebral to nikdo vážně. Konec konců Samsung začal vyrábět přijímače pro barevnou televisi až od roku 1977. Když pak ohlásila v roce 1983 svůj úmysl utkat se s velkými firmami polovodičového průmyslu z USA a Japonska návrhem vlastních čipů, bylo jen málo lidí, kteří tomu věřili. . .

Str. 16: . . Německý ekonom Friedrich List kritisoval v roce 1841 Británii, že káže ostatním zemím volný obchod, když získala ekonomickou převahu pomocí vysokých cel a rozsáhlých subvencí. Žaluje Británii, že "odkopla žebřík" (kicking away the ladder), po kterém vystoupila k vrcholné světové posici: "Je to obecný chytrý způsob, když někdo dosáhne vrcholného postavení, že odkopne žebřík, po kterém vystoupil nahoru, aby zbavil ostatní možnosti se po něm dostat nahoru také. .

:. . . V dnešní době jsou v bohatých zemích určitě lidé, kteří kážou volný trh a volný obchod chudým zemím, aby ovládli velkou část jejich trhů a předešli vzniku možných konkurentů. . .

Str. 47:. . . Ricardova teorie o komparativní výhodě je absolutně správná - ve svých úzkých hranicích Říká správně za předpokladu, že přijmeme-li současné technologické úrovně za dané, je lépe pro země se specialisovat ve věcech, kde jsou relativně lepší. Jeho teorie selhává, když nějaká země chce získat pokročilejší technologii, . . . t. j. chce dále rozvinout své hospodářství. K absorbování nových technologií je potřebí času a zkušenosti, takže technologicky zaostalí výrobci potřebují období ochrany před mezinárodní konkurencí než se to naučí. Ricardova teorie. . . je pro ty, kdo akceptují status quo, existující stav, ale nikoliv pro ty, kteří ho chtějí změnit. . .

Str. 67-69:. . . Volný obchod je dobro, to je doktrina v srdci neoliberální orthodoxnosti. . . Můžete zpochybňovat (nebo i odmítnout) jakýkoliv článek neoliberální agendy - otevřené kapitálové trhy,silné patenty nebo dokonce i privatisaci - a zůstat při tom v neoliberální církvi. Jestliže ovšem namítáte něco proti volnému obchodu, koledujete si o exkomunikaci. Na základě této víry vyvinuli Špatní Samaritání maximální úsilí, aby zatlačili rozvojové země do volného obchodu nebo aspoň do do volnějšího obchodu. . . . Bohužel se ukázalo, že v poslední čtvrtině dvacátého století se rozvojovým zemím vůbec nedařilo přes masovou liberalisaci obchodu ( nebo právě proto, říká autor v závorce). . . Volný obchod jednoduše nefunguje pro rozvojové země. . .

Str. 84:. . . Měli bychom regulovat cizí investice? Finsko bylo šest století švédskou a jedno století ruskou kolonií. Není proto překvapující, že se Finové po dosažení samostatnosti v roce 1918 snažili nepouštět cizince do podniků. Ve třicátých letech minulého století přijali serii zákonů, které oficiálně označovaly všechny podniky, které byly více než z dvaceti procent v zahraničním vlastnictví, za "nebezpečné". Proto na jejich vlastní přání měli málo zahraničních investic. V roce 1987 byl strop pro cizí investice zvýšen na 40 procent, ale všechny tyto investice musely být schváleny ministerstvem průmyslu a obchodu. K definitivní liberalisaci zahraničních investic došlo v roce 1993 v rámci přípravy na vstup do EU v roce 1995. Podle orthodoxních neoliberálů tento druh extrémní proticizinecké strategie, zvláště protože byla prováděna více než padesát let, by byl měl silně poškodit hospodářské vyhlídky Finska. Ale od poloviny devadesátých let bylo Finsko vychvalováno jako vzor úspěšné globální integrace. Jmenovitě výrobce mobilních telefonů NOKIA byl obrazně řečeno uveden do "Síně slávy globalisace" (Globalization Hall of Fame).

Str. 103 a další:Kapitola 5, "Člověk vykořisťuje člověka. Soukromý podnik dobrý, veřejný (státní ) špatný.
V rámci této kapitoly analysuje autor výhody a nevýhody obou druhů a uvádí údají číselné údaje a také, jak sám říká, dramatický příklad úspěšného veřejného (dnes už privatisovaného) výrobce oceli POSCO. (Uvádí i jiné příklady, kdy úspěšný podnik je vybudován státem a pak případně privatisován) . Koncem šedesátých let požádala Jižní Korea Světovou Banku o úvěr na stavbu své první ocelárny . Banka úvěr odmítla, protože podle ní nebyl realisovatelný, největší položky v korejském exportu byly totiž ryby, laciný textil, paruky a překližka. Mimo to neměla Korea vlastní zdroje železné rudy a koksovatelného uhlí. Byly ještě i jiné námitky, ale vrcholem bylo, že Korea chtěla provozovat ocelárnu jako státem vlastněný podnik. Že by perfektní recept pro katastrofu? Projekt byl posléze financován japonskými bankami a po deseti letech od zahájení výroby v roce 1973 se ocelárna stala jednou z nejefektivějších a nyní je co do velikosti třetí největší na světě.

Str. 164:. . . Špinavé peníze z korupce. Autor rozlišuje takové peníze podle toho, zda zůstávají ve vlastní zemi, nebo zda byly vyvedeny do ciziny. V prvním případě mohou přispět v určitém případě k rozvoji země, ve druhém jsou ztraceny.

Str. 219: . . . Rovné podmínky pro soutěž. V boxu jsou soutěžící rozděleni do velmi jemně se lišících vahových kategorií, zápasy soupeřů z různých kategorií jsou považovány za "unfair" a jsou nepřípustné, měli bychom akceptovat "rovnou" soutěž třeba mezi USA a Hondurasem? Globální ekonomická soutěž je hra nerovných kráčů. . .

Když jsem tu knížku zhltnul, šel jsem se podívat do zrcadla, zda nemám trochu šikmé oči a zda snad nejsem také ekonom vzhledem k velké shodě v našich názorech. Asi hlavně proto, že kníha pana Changa je vlastně jen málo o ekonomii, ale hodně o managementu, jak se dnes občas říká i selskému rozumu a obecně o lidské povaze, která se v průběhu dějin v podstatě nezměnila. Ještě jeden citát ze str. 61:. . . Již "etablované" země nechtějí více konkurence založené na nacionalistických politikách, kterých dříve samy s úspěchem používaly. Dokonce nejnovější člen klubu bohatých zemí, moje rodná Korea, není výjimkou z tohoto schematu. Přestože byla kdysi jednou z nejvíce protekcionistických zemí na světě, obhajuje nyní redukce v průmyslových clech, jestliže ještě ne úplně volný obchod ve WTO. Přestože byla kdysi centrem pirátského kopírování, rozčiluje se nyní nad pirátskými CD kopiemi korejské pop - muziky a DVD kopiemi korejských filmů. Ještě horší je, že ti korejští zastánci volného trhu jsou často titíž lidé, kteří ne tak dávno vlastně navrhli a realisovali intervenční a protekcionistickou politiku ve svých dřívějších zaměstnáních. Většina z nich se pravděpodobně naučila ekonomii volného trhu z pirátsky kopírovaných amerických ekonomických učebnic, při poslouchání pirátsky okopírované rock and roll muzice a díváním se ve volném čase na pirátské kopie holywoodských filmů. .

Knihu pana Changa naléhavě doporučuji především nějakému nakladatelství, aby co nejrychleji vydalo český překlad, a také všem, kdo si lámou hlavu s dnešní situací ČR. Jak říká její podtitul, je to vlastně (velmi zajímavá a čtivá) knížka o ekonomické historii s doloženými fakty bez záplavy grafů a výpočtů, apelující na zdravý rozum čtenáře, která ovšem právě českého čtenáře moc nepotěší. . Korea se zhruba za 30-40 let vypracovala z nuly na světovou špičku, Českolovensko po válce asi jedenáctý nejprůmyslovější stát na světě se za 40 let socialismu dopracovalo na přibližně 45. místo, aby si pak v polistopadovém období vybudovalo posici evropského Mexika, ze které nebude vůbec jednoduché se dostat. Ale všechno probíhalo v pohodě a to je pro nás Čechy ta hlavní věc, není-liž pravda.

Závěrem bych podotkl, že shora uvedený fakt. o menším růstu HDP u zemí které deregulovaly své ekonomiky a také ochranářství rodícího se průmyslu a pod. najdete také např. u Davida Helda v jeho recensi Wolfovy knihy "Why Globalization Works" (česky v Britských listech 27. 1. 2005), Changova kniha je hlubší, jak už vyplývá z rozsahu a nepřistupuje k věci z poltického hlediska jako Held i když závěry jsou podobné. A také bych rád opakoval svúj stručný komentář ke globalisaci, který si mohli čtenáři NP přečíst pod nějakým článkem poměrně nedávno, že mi totiž globalisace připadá jako bumerang vržený Amerikou do světa, který se vrací, aby ji zasáhl.