Argumenty nedávných odborářských demonstrací proti reformám jsou známé – státní peníze utíkají po desítkách miliard na předražené dálnice, na podezřelé státní zakázky, na korupci všeho druhu, vedení soustavně prodělečných státních institucí si rozděluje přemrštěné odměny, které mnohokrát převyšují nejen průměrnou mzdu, ale i odměny nejvyšších ústavních činitelů. Také že vláda odmítá zvýšit daně bohatým, trvá na rovné dani z příjmu a umí jen škrtat v sociálních výdajích. Důchodová reforma je další problémová kapitola.

Toto všechno je pravda a lid obecný to cítí jako křivdu a vláda má preference prachbídné, když koaliční hádky jsou asi to menší zlo, co je jí vyčítáno. Vládu prý odmítá 65 % lidí, ale já, třebaže důchodce, patřím mezi tu menšinu - i když s výhradami. Těm, co vládu zavrhují, zřejmě dluhy nevadí a nechtějí se vzdát toho, nač si zvykli. Neznám zemi, kde by lidé chválili vládu, která musí šetřit, a těžko se lidé vzdávají toho, nač je dřívější vlády lehce nalákaly.

Levice si přihřívá polívčičku, naznačuje, že volby byl omyl způsobený strašením Řeckem, a dělá ramena, jak ona by hospodařila, kdyby vládla (a kdyby to uměla). Co sama za dvě volební období nedokázala, aby si nepohněvala jednoduché voliče, to požaduje dnes. Strašení nebyl omyl, rychlost zadlužování zvláště v době krize je dostatečným varováním.

Podobnost s Řeckem je velká, tamní demonstranti jsou agresivnější a také tvrdí: "My jsme nic nezavinili!" U nich je zřejmé, že nejvíc profitovali ze státního socializmu státní zaměstnanci, kterých je celá třetina ekonomicky aktivních lidí (asi dvakrát víc než u nás), a pak také důchodci, kteří by za rozumného hospodaření nemohli odcházet do penze tak brzy. Větší část obyvatel, tedy zaměstnanci soukromého sektoru, kde jsou platy třetinové proti státním, a drobní podnikatelé, kteří také se musí ohánět, se právem cítí podvedena.

Úsporná opatření vždycky postihnou chudší vrstvy, kterých je většina, a bohužel také tam to nejvíc na úsporách vynese. Když se vrátíme do našich luhů, vláda nerozumně odmítá návrh ČSSD (a nyní i VV) na zvýšení daně z příjmu, který převyšuje sto tisíc měsíčně, s tím, že to vynese jen málo. Snad něco do deseti miliard za rok, protože takových příjemců je jen malé procento. Podle mne je lepší málo než nic, alespoň by to bylo vstřícné gesto, které navíc tato vrstva nijak zvlášť nepocítí.

Ukazuje se, že zavedení rovné daně z příjmu fyzických osob bylo přinejmenším předčasné. Možná kdyby nepřišla krize, prošlo by to hladce, jenže ona zásluhou nenažranců z „wolstrýtu“ přišla a s ní propad výroby a tím i příjmů státu. Jen pro oživení, kde mají rovnou daň: Rusko, Albánie, Bosna, Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Gruzie, Makedonie, Černá hora, Rumunsko, Srbsko, Slovensko, Ukrajina. Tedy většinou země s transformující se ekonomikou (a tehdy s velkým podílem šedé ekonomiky), kde nebyl na úrovni výběrčí systém, a proto byl tenkrát ten argument Tlustého při jejím zavádění: Výběr tam nepoklesl!

Také mám obavy, že zavedení standardu a nadstandardu v nemocnicích vytvoří v každé z nich malou obdobu někdejšího Sanopsu se všemi dopady na sociální řevnivost. Prý to ale přinese jen asi půl miliardy ročně. Tak 10 miliard na daních od vysokopříjmových nestojí za to a půl miliardy stojí za takový humbuk?

Úlevy nejbohatším naštvávají ostatní, a to v době, kdy by měli souhlasit s úspornými škrty. Jenže když potřebujeme ušetřit v rozpočtu 120 miliard a u bohatších to vynese jen malý zlomek, co pak? Dálnice nejsou drahé od loňska, korupce také nezačala vloni, státní věrchuška si přisypává nejméně od poloviny let devadesátých. Už akce „Čisté ruce“ vyzněla do ztracena a za vlád ČSSD se s tím nepohnulo. Teď jim máme věřit, že to dokážou? Nedokážou nic, jen budou dál vršit dluhy, stejně jako to dělali, i když krize nebyla.

Zatím žádné politické uskupení nedokázalo zabránit zmíněným únikům státních peněz a ani není v dohledu politická sestava, která by to dokázala. Takové politiky ani ekonomy zatím najít neumíme, tak bohužel nelze utrácet víc, než umíme nahospodařit.

Státní dluh už teď dosahuje 1,41 bilionu a jen splácení úroků ukrojí každý rok z rozpočtu možná víc jak 70 miliard, aniž by z dluhu byla splacená jediná koruna. Žádná rodina nemůže soustavně utrácet víc, než dokážou rodiče vydělat, a se státem je to stejné. Také je na místě připomenout, že 2/3 rozpočtu tvoří výdaje na důchody, zdravotnictví a školství, kde se toho příliš ušetřit nedá.

Vláda si zaslouží uznání za statečnost, kterou si ale podřezává větev. Činí však to, k čemu dostala mandát ve volbách před rokem. Dělá však chybu, že se nesnaží o něco spravedlivěji rozložit škrty, aby byla cítit alespoň snaha, protože spravedlivé reformy neexistují! Kdo je zelený závistí, ten je pak naštvaný dvojnásob a nerozlišuje, jestli je někdo bohatý oprávněně.

Když odmítneme reformy protože nejsou spravedlivé, každý rok se navýší dluh státu nejméně o sto miliard a také bude narůstat dluhová služba o 5 miliard každý rok, což za čas pocítíme všichni. Samozřejmě, že vláda nesmí rezignovat na hledání úspor i v těch výše zmíněných oblastech, ale po dosavadních zkušenostech si iluze nedělám.