Nedávno byl V. Klaus kritizován, že se již nevěnuje ekonomii, ale jen ekologii. Odpověděl na to v NP a poukázal mimo jiné, že byl v USA, kde se setkal s předsedou centrální banky, a že také na pozvání Competitive Enterprise Institute přednesl přednášku na téma Shumpeter a jeho vize konce kapitalismu.

Zdá se, že jak často tomu bývá, na obou stranách je něco pravdy.

V té přednášce V. Klaus řekl mimo jiné: „Já jsem jen skromná hlava státu a ne vědec, který si může dovolit trávit dny a noce a pilně se hrabat v ekonomické literatuře.“

Asi proto věnoval většinu přednášky své osobě, o tom, jak studoval marxistickou ekonomii a jak v šedesátých letech četl Shumpetrovu knihu a Samuelsonovu učebnici, a o tom, jak když byl na akademii věd, se snažil popularizovat nemarxistickou ekonomii mezi veřejností. Když se konečně dostal k tématu přednášky, prohlásil „jak si to pamatuji“, Shumpeterův argument o zániku kapitalismu byl „že inovace budou věcí rutiny, pokrok bude mechanizován, problémy budou jednoduše vyřešeny rozumem a vědou, podnikatelství bude nahrazeno prostě kalkulací, motivace jednotlivce bude mizet, převládne kolektivistická mentalita stejně jako rostoucí důležitost týmové práce v moderních velkých korporacích a povede k postupné zastaralosti a nakonec zmizení rozhodujícího učastníka v kapitalismu, podnikatele.“ V. Klaus skončil závěrem že Shumpeter se zřejmě mýlil, protože kapitalismus stále existuje. To je pravda, ale snad by se dalo podívat na dnešní kapitalismus, obzvláště v západní Evropě, ve Švédsku, Norsku a podobně, a srovnat ho s kapitalismem, který znal a o kterém mluvil Shumpeter. Možná, že na té Shumpetrově předpovědi něco je. Nakonec se V. Klaus vrátil k svému preferovanému tématu, že nebezpečí pro kapitalismus dnes jsou státní regulace a ekologové v čele s Al Gorem.

Po přednášce Klaus v debatě kritizoval cap-and- trade program, který má omezit emise oxidu uhličitého. Jelikož V. Klaus věří, že zvyšování oxidu uhličitého v atmosféře bude mít minimální vliv na lidskou existenci, je plně konzistentní pokládat jakýkoliv program snížit emisi za zbytečně drahý. Ale způsob jeho kritiky byl dost divný. Snad aby ukázal znalost historie, mluvil o návrhu předloženém v třicátých letech O. Langem a A.P. Lernerem jak zajistit optimální mikroekonomickou alokační efektivitu v socialismu. Oba tehdy navrhovali, aby v socialismu stát určil ceny výrobků a státní podniky pak měly vyrábět tak, aby dosáhly co největšího zisku. Kdyby byl nedostatek toho výrobku, stát by cenu zvýšil a firmy by vyráběly více, a kdyby byl přebytek, stát by dovolenou cenu snížil. Samozřejmě nikdo v žádném socialistickém systému to nevyzkoušel, a tak nikdo nemá důkaz, do jaké míry by to vedlo k lepší struktuře výroby. Proto užívat to jako příklad, že státní zásahy do hospodářství, v tomto případě dokonce státního, dobře nefungují, není zrovna moc přesvědčivé. Cap-and- trade program je sice zásah vlády do soukromého hospodářství, ale uplně jiného druhu. V tomto případě vláda rozdá nebo prodá velkým firmám povolení k emisi určitého množství oxidu uhličitého, a pokud firma by chtěla vypouštět více, musela by si dodatečné povolení odkoupit od firem, které vypouštějí méně. Cena povolení by byla určena nabídkou a poptávkou na soukromém trhu. Takový program by dal firmám finanční incentivy snižovat emise. Jak drahý by takový program byl, záleží na tom, kolik povolení bude vláda rozdělovat a jaké možnosti firmy najdou zmenšit emise. Podobný systém zavedený v USA ovlivnit emise kysličníku siřičitého v elektrárnách zatím byl velmi úspěšný.

Lidové noviny referovaly o Klausově návštěvě v USA, o které jejich redaktorovi V. Klaus prý řekl: „Myslím že pro americké ekonomy a bankéře jistou hádankou zůstává silná pozice eura,“ a pak pokračoval, že podle něho existuje snadná odpověd, že nejde o sílu eura, ale o slabý dolar. „Ale takhle brutálně jsem to panu předsedovi americké centrální banky neřekl.“

Já samozřejmě nevím, s kterými ekonomy a bankéři V. Klaus mluvil, ale pokud rozuměl, že se mluví o výměném kurzu eura k dolaru, pak nemohu věřit, že by některý ekonom USA to popsal jako silná pozice eura. Každý ekonom a bankéř zde v USA mluví o slabé pozici dolaru. Každý ví, že cena amerického dolaru klesla vůči skoro všem světovým měnám jako následek dlouhotrvající negativní bilance zahraničníhio obchodu a snižování úrokové míry. Ovšem oni bankéři mohli třeba mluvit o silné pozici eura vůči nejen dolaru ale i ostatním měnám. V tom případě je dobře, že Klaus neřekl nikomu tak brutálně, že jde o slabý dolar. V tomto případě by to nedávalo moc smyslu.

Ve svém vysvětlení zájmu o ekonomii se V. Klaus zminuje, že Shumpetra s Keynesem považuje za vejvětší ekonomy první poloviny dvacátého století. To mě překvapilo a jeho hostitelům v USA by se to asi nelíbilo. J.M. Keynes u nich není moc oblíben. Proč si nevybral ekonomy jako třeba Hayek, von Mises, Frank Knight a Milton Friedman, kteří nevěří v státní zásahy do ekonomie.?

Pokud mě někdo chce nařknout že kritizuji výroky V. Klause, protože mám sympatie k socialismu či dokonce bolševikům, rád bych ho ujistil, že tomu tak není. V únoru 48 jsem se zúčastnil studentského průvodu. Z Karlova náměstí, odkud jsme vyšli, jsem dorazil jen na Malou Stranu, kde nás policajti rozehnali. Pak jsem opustil Československo, žil v Mnichově, kde jsem pracoval u RFE, a od roku 1955 žiji v USA. Vývoj v Praze dost sleduji a vždy jsem tvrdil, že Češi měli velké štěstí, že V. Klaus vedl hospodářské reformy po roce 1990. Tehdy byl on skoro jediný, kdo stále prohlašoval tržní hospodářství bez přívlastků za jedinou možnou cestu. Kdyby nebylo jeho, mohlo Československo tehdy skončit s nějakým socialismem s lidskou tváří pod vedením pana Šika či Komárka a dodnes byste možná stáli ve frontách na banány. Mnozí kritizují privatizaci po roce 1990 pro velké podvody, které se tehdy děly. Bezpochyby Klaus na tom nese určitou vinu. Jako student ekonomie měl vědět, že existuje určitá pozitivní korelace mezi hospodářským rozvojem a právním systémem země. Po roce 1990 možná nebylo tak těžké zavést nový právní systém podobný zemím západní Evropy, jak někteří navrhovali, bylo by ale velmi těžké ty zákony uplatňovat. K tomu byly potřeba stovky soudců, stovky státních zástupců a právníků, kteří by nejen nebyli úplatní, ale rozuměli by fungování hospodářského tržního systému. A takových tehdy mnoho nebylo. Sám V. Klaus ovšem mohl alespon trochu přispět k lepší právní atmosféře tím, že by se vyvaroval prohlášení, která vytvářela dojem, že neexistují špinavé peníze či že trh vyřeší všechno, a místo toho zdůrazňoval ve veřejných projevech nutnost poctivého jednání a nutnost stíhat podvodníky. Nevím, jak se tehdy mohlo privatizovat a zabránit většině podvodům. Odkládat privatizaci by vedlo k jinému rozkrádání podniků ve státním vlastnictví a zároveň k neefektivní výrobě.