Přestože domácnosti jsou už zadlužené částkou přes bilion korun a obdobně jsou na tom i české firmy, plánují sociální demokraté další zvyšování daní. Navrhovaná progresivní zdanění, majetková přiznání a až třicetiprocentní daň z příjmu pro velké firmy, hodlají stratégové z ČSSD doplnit zvýšením daní u malých firem z 19 na 21% , a podle Evropské sociální demokracie (PES) pak ČSSD plánuje zavedení daně z finančních transakcí na úrovni Evropské unie, případně i celosvětově. Tato daň by údajně měla sloužit jako polštář pro případné problémy finančního sektoru. (Který ale v Česku žádné velké problémy nemá.) Pilíře daňové politiky z dílny ČSSD pak neobsahují žádná, ale vůbec žádná strukturální a úsporná opatření na straně státu.

Hlavním mottem ČSSD tak není růst životní úrovně občanů, ale tzv. daňová kvóta. Budoucí daňová kvóta prý musí být podle ČSSD na úrovni 36 procent. Daňová kvóta je mezinárodní srovnávací ukazatel pro podíl vybraných daní a cel příslušného státu na jeho hrubém domácím produktu (HDP) v běžných cenách. Plánovaných 36% ale Česká republika podle Eurostatu dosahovala již v roce 2004 (Zdroj: ministerstvo financí ČR) a konkurence schopnost České republiky se snižovala. Navíc přesnější je „složená daňová kvóta“, která má vyšší vypovídací schopnost, neboť vyjadřuje podíl všech daní a cel a také příspěvků na sociální zabezpečení vůči HDP.

Již v březnu tohoto roku uvedl ministr financí Kalousek, že česká daňová kvóta je 35% a složená 37% a plánované daňové změny Nečasovy vlády mají být fiskálně neutrální, a neměly by proto zvýšit ani snížit deficit státního rozpočtu. Složená daňová kvóta by mohla podle Kalouska dosáhnout mírného snížení.

Vnucuje se otázka, proč tedy hodlají v ČSSD zvyšovat daně, když daňová kvóta i složená daňová kvóta je pro Českou republiku spíše vysoká než optimální. Nic na tomto faktu nemění skutečnost, že jiné zdroje udávají, že současná daňová kvóta je 34%, nikoliv Kalouskem uváděných 35%. Výpočet k pololetí jistě odráží jak doznívající krizi, tak i další faktory, které byly jako podpůrné pro překonání krize krátkodobě zavedeny.

Plánované zvýšení daní velkých firem na 30% nese v sobě riziko jejich odlivu a riziko zvýšení nezaměstnanosti. Zajímavější by bylo zvyšování výnosů do státního rozpočtu z bankovní činnosti resp. z transakcí, a rozhodně by stálo za úvahu samostatné zdanění vysokých bankovních poplatků. Ty přinášejí českým bankám cela extrémní zisk přes 40 miliard korun ročně, a to je v Evropě neobvyklý unikát. Prostor pro daňový výnos je to zřejmý.

Rovněž přezaměstnanost státního aparátu dosahuje socialistického rozměru a tak místo úvah na další zatěžování živnostníků až o 20% u sociálního a zdravotního pojištění, lepší by byla úvaha v oblasti úspor zbytečných výdajů na straně státu. A nejde jen o počty a platy lidí. Pokud výběr daňového doplatku stojí nákladově více, než přinese samotná uložená daň i s penále a pokutou, pak efektivnost řady státních úkonů je ekonomicky záporná. Navíc škody, které stát páchá, a které stojí státní kasu odškodné, neplatí ti, kteří je skutečně způsobili. Ani tady ČSSD neslibuje nějaké zlepšení, a místo toho připravuje znemožnění odpočtu DPH u luxusních vozů. U jednou se ČSSD v době Vladimíra Špidly o to pokusila, a všechny světové firmy si s tímto nesmyslem poradily. A stát stejně nakonec neměl nic.

Pokud sociálními demokraty plánovaná majetková přiznání nezačnou u policistů, státních zástupců a soudců, pak se korupce nevymýtí. Tuto poučku nám, vedle mnoha dalších, naposledy sdělili experti z řad amerických vyšetřovatelů. Bez majetkové kontroly těch, kteří korupci mají rozkrývat a potírat, se nic nezlepší. Jenomže ČSSD se zaměřuje pouze na podnikatele. A o prověrce příjmů politiků, kteří pohádkově zbohatli, také v jejich dokumentu nic nenalezneme. Nezbývá než se podivovat, kde se bere těch statisticky změřených 21% voličů, co jsou ochotni takový program akceptovat a ČSSD volit. Nic dobrého je za to nečeká. A nás s nimi.