Jak nám sdělilo ministerstvo vnitra, chystá se zavést, jak zní výstižný titulek v LN, „Nová víza: na rok a pak domů“.

Já už za svůj život zažil hodně úředních hovadin a drzostí, jako příklad dejme tomu padesát let trvající buzeraci řidičů. A to, zda mají v auto lékárničce správné nůžky a neprošlé gumové rukavice atd. Tuto úřední, policistům tak milou buzeraci, nařízení pro nařízení a hlavně úžasný byznys výrobců lékárniček konečně zrušili. Sláva!

Ovšem ministerstvo vnitra ihned přešlo na vyšší úroveň. Vypadá to, že z něj budou mít - podle toho, co vám z praxe řeknou gastarbeitři u nás - cizinecká policie, úředníci vnitra jako takoví a všechny ty úřady, co vyřizují víza k nám, daleko větší kšeft a potěšení.

Nedovzdělaní televizáci a pologramotní novináři vykřikují, že doba se prý pohnula a najednou potřebujeme statisíce gastarbeitrů. Firmy to chtějí, a tak to musí vnitro ohlídat, aby se nám taky neusadily cizí gangy a nějaký „vnitřní nepřítel“. Jediný skutečný vnitřní a vnější nepřítel celé naší civilizace jsou vyznavači islámu.

Na divení, že najednou potřebujeme statisíce gastarbeitrů, bych upozornil novináře i ctěné čtenáře, že český průmysl a pomocné provozy jedou na jinou než jen místní pracovní sílu už někdy od let 1850-1860 (tehdy většinou z Rakouska-Uherska)! Slavným gastarbeitrem v plzeňské škodovce byl třeba bývalý jugoslávský president Tito. Poslední větší skupinu „gastarbeitrů“ po druhé světové válce, Italy, vyhnali ze Šumavy a z jižních Čech mezi léty 1948 až 1950! Bulharům sebrali zahradnictví a zavřeli hranice.

Jakmile se čs. hospodářství zmátořilo po bolševizaci, od cca roku 1960 začal být opět obrovský nedostatek pracovních sil. Nejprve se to řešilo Slováky. Od roku 1918, kdy neměli Slováci ani jednu střední školu a téměř žádné školené průmyslové dělníky, vyrostly dvě až tři generace středoškoláků a vyučených dělníků (v továrnách, co tam postavili Češi a které pracovaly podle českých předpisů i za Slovenského štátu), a tak bylo kde brát.

Dalším reservoárem byl realizovaný útok proti kočování Cikánů. Včetně rozbití jejich vozů a utracení koní. A vymáhání pracovní povinnosti i pro Cikány, což vytvořilo další pracovní sílu. A nebyli to jen uklízečky a kopáči. Jeřábnice v ČKD byly často Cikánky, dělaly také na pásech ve výrobě atd. Cikáni pracovali jako stavební dělníci a také, vážení, jako horníci. Jak dokumentuje onen slavný „jakoby dopis“ z dob Antonína Novotného:

Vážený pánko riaditěl! Serem taký robota a dávám výpovědník. Idzem baňovat do Ostravy! Tuná robíš od sĺnko vidíš do slnko nevidíš a zarobíš jako dáký blbý inžinier! Až zarobím, kúpim si frckaté sako a fajne zémnišbaganče...

Jenže ani tohle nedostatek pracovních sil nevyřešilo. Náboráři stávali u vrat vězení a lovili každého propuštěného, jen aby někdo v té fabrice vůbec dělal. Propuštění vězni museli nastoupit do „pracovního procesu“, protože jinak by je bolševici zase zavřeli.

Bylo to ale pořád kulový platný. Lidi nebyli! Tak k nám přišli Poláci a Polky. Textilky jely na ženskou polskou pracovní sílu, mladé Polky sháněly chlapy, za které by se mohly provdat, takže určitá zákoutí fabrik vypadala jako sexuální seznamovny. Mně to povídejte, já dělal mistra v TIBĚ. Polky u látek, Poláci na stavbách… A furt to nestačilo! Tak přišli Vietnamci. V tovární hale s vozíkem, který vážil 150 kilo, usilovně zápasil padesátikilový Vietnamec. Pak přišly do botáren Mongolky. A následoval největší omyl soudruhů plánovačů, nábor Kubánců. Následovalo jejich rychlé sbratření s našimi snědšími spoluobčany - a to se pak děly věci. O tom by se daly psát romány! Následovaly další dodávky Vietnamců, které ovšem jejich rodná strana, jakmile se něco naučili, zase stahovala zpět. Tak nám to bylo zase dlouhodobě pendrek platné.

Z těch dob však každý mistr ve fabrice a vedoucí nějaké továrny či stavby ví, že nějaká pracovní síla přijatá na rok je na hovno (dámy prominou, ale tak se tam mluví). Dotyčného musíte naučit, zaškolit, naučit ho českou pracovní kulturu, o které mi Ukrajinci, Bulhaři, Španělé a další říkali, že je to vlastně „německá pracovní kultura“. Než je to naučíte, včetně použití evropských záchodů a sprch, než je naučíte bezpečnostní předpisy, než zvládnou psychomotorickou koordinaci pracovního pohybu a pracovní návyky, to trvá déle než jeden rok. Teprve pak máte kvalitního pracovníka. Za bolševika to ještě jakž takž šlo, když se do nábytku tloukly šrouby kladivem.

Ale to dneska nejde. Bez kvalitního pracovníka to můžete podnik zavřít. Podle kvality návrhů „odborných pracovníků ministerstva vnitra“ předpokládám, že továrnu viděli naposledy někdy před 50 lety anebo, ti mladší, jen ve filmu pro pamětníky. Jinak je taková hovadina vysvětlitelná jen tím, že si někdo připravuje nějaký další byznys jak odírat zahraniční pracovníky. Buď jsou ti úředníci úplně nekompetentní anebo… Takže vydávat pracovní víza jednorázově na rok a pak už nikdy žádný návrat a využití investované práce na zaškolení a vycvičení, je šílené vůči zaměstnavatelům, nechutné, arogantní, drzé a myslím že i morálně zločinné vůči těm, kteří sem mají snahu sem přijít pracovat.

Když přišel sameťák, nějakou dobu potřebu zahraniční pracovní síly kryli Ukrajinci, Bělorusové, Moldavané. A to tak, že vše běželo ve vzorné spolupráci organizované postsovětskou mafií ve spolupráci s našimi bezpečnostními složkami a diplomatickými úředníky. To není pomluva, to je veřejné tajemství u nás i ve státech, jejichž gastarbeitrů se to týká. Politici měli „složité úkoly“ jak se přisát na velké zahraniční firmy a jak získat teplá místa v různých dozorčích radách. Na průmysl a fabriky kašlali. Zápaďáci si to budou umět zařídit (neuměli) a na našince kašleme.

Jenže jak čas běžel, český průmysl se dostal do svého běžného tempa a potřebuje, jako už dlouhých 150 let, mnoho zahraničních pracovních sil. Za Rakouska-Uherska jsme představovali 30 až 40 % jeho průmyslu, SSSR nám dal za úkol vyzbrojit armády Varšavské smlouvy a zajistit pro RVHP co nejlepší zemědělskou techniku, chemii a nákladní auta. Takže opět nám zbyl větší průmysl, než nás tady fyzicky zbylo na práci . V idiotském nadšení a na „rady“ západních „partnerů“ jsme zrušili veliké slovenské zbrojovky. To samo pomohlo k rozdělení Československa, ale pak to vytvořilo reservoár dalších pracovních sil pro český průmysl. Jenže Slováci se ekonomicky „chytli“ a nejlepší techniky a dělníky dnes potřebují doma.

Chceme-li si zachovat vysokou kvalitu práce a výrobků a konečně se osvobodit od vydírání Německem, které si stahuje většinu zisku z našich výrobků, musíme mít dostatek kvalitních a pracovitých lidí. Obnovit vynikající značku Made in Czechoslovakia, jako například vojenský Czechoslovak Group (však se jej taky kdekdo snažil zničit). A prodávat naše výrobky pod našimi značkami a s plnou marží, a ne aby nám Západ - hlavně Němci, ale nejen oni - za naše výrobky dával almužny.

K tomu potřebujeme zahraniční dělníky. Osvědčí-li se, a bude se jim tady líbit, zůstanou a už v druhé generaci z nich budou Češi. Jako z prvorepublikových Bulharů, Ukrajinců, Bosňáků atd. a dnes už i mladé generace Vietnamců. A ti budou a jsou hrdí na to, že se stali Čechy. Bude nás víc, což potřebujeme. Osvěží to genofond a získáme nové vlastence. Vlastence z vlastního rozhodnutí. A ochotné tvrdě pracovat, aby se měli dobře. Když přišli většinou jen s holým zadkem a s pevným předsevzetím pracovat a pracovat stejně dobře nebo lépe než ti „staří Češi“. Aby je dohnali.

Ovšem už od roku 1989 se ministerstvo vnitra snaží zabránit všemi silami příchodu nových pracovních sil, které nutně potřebujeme. Nemluvím o muslimech, to až na výjimky nejsou ty pracovní síly, které bychom potřebovali, a spoluobčany, o které by bylo co stát. To už nám „vyspělá Evropa“ ukázala. Průmysl se rozjel. Je modernizovaný a výkonný. Má statisíce volných míst.

Ale v naší společnosti i v Evropské unii jsou mocné síly, kterým možný „český hospodářský zázrak“ vadí. Z důvodů obecně malicherných a přízemních, jako předvádí vedení odborářů, kteří ztrácí vliv a nechápou, co se kolem nich děje. Také mnozí úředníci vnitra a různých „zahraničních úřadů“ se bojí o své nezákonné zisky a zákonné dobře placené sesle. „Pokrokáři“ všech směrů se bojí, že by tihle lidé jako občané ČR nehlasovali pro ekologické hovadiny, nevoněla by jim představa, že homosexuál je nadčlověk a že každá nána může kohokoli udat, jak se jí zlíbí, že ji obtěžoval. Také tihle všichni „pokrokáři“, žijící z našich daní, dělají vše pro to, abychom nezažili žádný ekonomický úspěch. A naši „vyspělí západní sousedé“ se toho doslova děsí. Od nás kupují za jedno euro, zabalí do jiné krabice, nalepí značku a prodají za pět eur. Kdo jiný jinde na to má? Naposledy to tak praktikovali Angličani v Indii.

Takže je zde návrh nového zákona. Který, pokud ho stát schválí, spolehlivě zabrání ekonomickému úspěchu. Všichni kolem nás se budu mít dobře a s holými zadky a udřenýma rukama zůstaneme zase jen my, s takzvanou „nízkou produktivitou práce“.

Nedalo by se zjistit, kdo tuhle doslova diverzní akci vůči českému hospodářství vymyslel? A na základě Zákona č. 106/1999 Sb. „o svobodném přístupu k informacím“ ty osoby pěkně vyjmenovat?

To nevymyslelo ministerstvo. To není tvor a nemá mozek. To vymyslel někdo konkrétní a podmínky stanovil z nějakého konkrétního důvodu. Ten důvod by mne zajímal. Jde i o moje peníze. Pro ten návrh zákona by stálo za to dát někomu jednu přes držku.