Západ by měl odpovědět na čínskou agresivitu. Jinak může ztratit svůj náskok

Trumpova logika ohledně zahraničního obchodu je zčásti mylná a ekonomicky neopodstatněná, zčásti do jisté míry oprávněná. Nejprve ale k Trumpovým mylným představám.

Již od Adama Smithe (1723–1790) a Davida Ricarda (1772–1823) se teorie absolutních a komparativních výhod v mezinárodním obchodu stala součástí kánonu moderní ekonomie a základem liberální obchodní politiky. Teorie ukazuje, že svobodný obchod je správný a jakákoli ochranářská opatření se nakonec obracejí proti těm, koho měla chránit. Praxe pak tuto teorii podporuje řadou příkladů ze starší i nedávné doby.

Logika akciového trhu

Například hospodářská krize po vzniku nezávislého Československa byla z velké části způsobena rozpadem dříve jednotného rakousko-uherského trhu. Irsko zaznamenalo podobnou zkušenost po vyhlášení nezávislosti v roce 1921. Trvalo mnoho desítek let, než Irsko překonalo neblahé dědictví ochranářské obchodní politiky.

Pokud jde o asijské země, Japonsko zaznamenalo masivní hospodářský růst poté, co americké námořnictvo pod hrozbou násilí přinutilo vládu otevřít přístavy obchodním lodím. A i když tento krok byl z japonského hlediska nedobrovolný, pro tamní ekonomiku a společnost šlo o počátek modernizace a dlouhodobého hospodářského růstu. Jen málo zemí na světě zaznamenalo tak rychlý pokrok. Mezi ně patří i současná Čína, která se otevřela světovému obchodu (dobrovolně) v průběhu 80. let minulého století. Od roku 1987 do roku 2017 vzrostl objem čínské ekonomiky v běžném dolarovém vyjádření téměř 45krát!

V roce 2017 Spojené státy americké dovezly z Číny zboží v hodnotě 436 miliard dolarů. V první řadě šlo o počítače, telekomunikační techniku a elektroniku všeho druhu. Do Číny naopak USA vyvezly zboží celkem za 133 miliard dolarů. Čtyři největší položky – letadla, sója, automobily a integrované obvody – tvoří třetinu amerického exportu do Číny.

Objem amerického dovozu z Číny představuje 2,2 procenta hrubého domácího produktu USA. Jinými slovy, jde o makroekonomicky významnou částku. Ještě větší význam má dovoz z Číny, když si uvědomíme, o jaké konkrétní položky se jedná. Jen namátkou: všechna zařízení s názvem iPhone, iPad, MacBook... a mnohá další. Není to jen společnost Apple, která by se bez čínských výrobních základen neobešla. Anebo jen velmi těžko.

Tatáž částka (tj. 436 miliard dolarů) představovala pro Čínu v roce 2017 celkem 3,6 procenta jejího HDP. Vývoz do USA je tedy pro Čínu rovněž makroekonomicky významný.

Na druhé straně, pokud by došlo k obchodní válce toho nejhoršího druhu – tedy k úplné blokádě –, je velmi obtížné odhadnout, kterou z obou stran by její důsledky postihly více. Výpadek 3,6 procenta HDP na straně exportů by čínská ekonomika přežila, byť s obtížemi. Americká ekonomika by samozřejmě rovněž přežila, ale důsledky by pro ni mohly být vážnější, než se zdá na první pohled.

Kupříkladu americký akciový trh. Pokud burzovní indexy rostou, prezident Trump se jimi s chutí chlubí coby dokladem své úspěšnosti. Kdyby ovšem americko-čínská obchodní válka vedla k tomu, že akcie Applu zásadně utrpí na ceně, nepochybně by klesaly ceny akcií jiných technologických společností – taková už je logika akciového trhu. Nehledě na to, že podobně jako Apple by bylo zasaženo mnohem více amerických technologických firem.

Nesprávná cesta

Logika prezidenta Trumpa je zčásti takováto: „Zvedneme výrazně cla na určité třídy produktů dovážených z Číny. Tím dojde k jejich zdražení, takže americkým firmám se opět začne vyplácet výroba na domácím území. Vzniknou nová pracovní místa pro dělníky a střední třídu, která bude více utrácet a podpoří americkou ekonomiku. Navíc poklesne deficit obchodní bilance s Čínou a kromě toho, Čína bude náležitě potrestána za své predátorské obchodní praktiky.“

Ve skutečnosti je velmi nepravděpodobné, že by v Americe začal vznikat velký počet pracovních míst ve výrobě. Při rekordně nízké americké nezaměstnanosti (nejnižší od roku 1969) je ostatně těžko představitelné, že by se Američané radostně hrnuli k montážním linkám. A i kdyby mělo dojít na přesun výroby z Číny, je zde celá řada ekonomik s levnou pracovní silou: Vietnam, Filipíny, Indonésie, Thajsko, Malajsie. Tyto země s radostí vítají americké investice, a navíc je v nich menší riziko průmyslové špionáže či nuceného transferu technologií.

Čímž se dostáváme k bodu, v němž Trump má kus pravdy. Čínský přístup k získávání moderních technologií skutečně probíhá v duchu hesla, že účel světí prostředky. Čínské politické vedení je navíc stále agresivnější, pokud jde o geopolitické cíle. Západ by měl nějakým způsobem odpovědět, protože jinak může v dohledné době ztratit svůj technický a ekonomický náskok. Zvyšování cel ale není asi tou správnou cestou. Vzpomeňme na historii minulého století. Byly to právě obchodní bariéry, které přiměly Německo k pokusu otevřít si zahraniční trhy násilím. Výsledkem byla první světová válka.

LN, 21.5.2019

Autor je ekonom, Algorithmic Investment Management, a. s.

Robot Investment Calculator