Vyšší cla na evropská auta a vyšší výdaje na obranu. Obojí je po volbách do amerického Kongresu o něco blíž

Na první pohled to však na žádný sukces nevypadá. Republikáni, kteří ho do Bílého domu nominovali, udrželi těsnou většinu v Senátu, zato ztratili většinu ve Sněmovně reprezentantů. Jenže strana, ať už Republikánská, nebo Demokratická, která má v Bílém domě svého prezidenta, v „midterms“ (volbách na půl cesty mezi minulými a budoucími volbami prezidentskými), zpravidla ztrácí. Američané, obdobně jako Češi při volbách do Senátu, mají tendenci vyvažovat.

Proto ztráta republikánské většiny ve Sněmovně reprezentantů nemohla Trumpa rozhodit. Nejspíš mu ani nevadí a lze tušit proč.

Sněmovna má důležité slovo ve fiskální politice. Nižší daně, které vadily demokratům, ale Trump s podporou republikánů už protlačil. Demokraté by teď mohli podpořit aspoň část Trumpových plánů na investice do infrastruktury, které si vyžádají enormní veřejné výdaje.

Opozice nemusí Trumpovi překážet ani tehdy, když bude vyhlašovat další cla. Strana, která si dala do znaku osla, bývá k dovozním tarifům a dalším ochranářským opatřením vstřícnější.

Byli to ostatně republikáni, nikoli demokraté, kteří se bouřili proti Trumpovým clům na ocel a hliník. Připravili dokonce změnu zákona, která by prezidentovy pravomoci v obchodní politice omezila. Jenže nebyli jednotní a demokraté se k nim nepřipojili.

Z toho se dá usoudit, že vyhlásit pětadvacetiprocentní cla na auta dovezená z Evropské unie nebude Trumpovi dělat doma problémy.

Cla na cestě

Obchodní příměří, které v červenci uzavřel s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem, může americký prezident vypovědět, kdy se mu zamane.

Trump s Junckerem se tehdy domluvili, že Spojené státy a Evropská unie budou jednat o nulových clech a nulových subvencích na průmyslové zboží (mimo automobily). Obchodní válku tím nicméně nezažehnali, byť to mnohá média tvrdila.

Americký prezident po schůzce tweetoval, že Evropa a Spojené státy „se vzájemně milují“ („love each other“). Jenže už za měsíc na mítinku v Západní Virginii zase vykládal, že Evropská unie je „foe“ (někdo mezi protivníkem a nepřítelem), který je „stejně špatný jako Čína, jen menší“. K tomu prohlásil: „Chystáme se uvalit pětadvacetiprocentní tarif na každý jednotlivý automobil, který se do Spojených států doveze z Evropské unie.“

V září Trump odmrštil nabídku unijní komisařky pro obchod Cecilie Malmströmové, aby Evropané a Američané vzájemně zrušili cla na auta. „Nabídka není dost dobrá. Jejich [evropští] spotřebitelé mají ve zvyku kupovat jejich auta, ne americká auta,“ postěžoval si. Krátce nato pak americký ministr obchodu Wilbur Ross pravil, že rozhovory s Evropskou unií nezaznamenaly očekávaný pokrok a varoval, že prezidentova trpělivost „není neomezená“.

Pokud to poskládáme dohromady, je patrné, že vyšší americká cla na evropská auta jsou otázkou času. A je zřejmé, že Evropská unie bude oplácet stejnou mincí.

Dorazí nové pershingy?

Nová cla, která Trumpova vláda připravuje, nejspíš budou účtována nejen u evropských vozů dovážených do Spojených států, ale i u těch, které se v USA montují – pokud se pro ně podstatná část dílů importuje. Trump prostě cla chce a nový Kongres, který zasedne v lednu, mu v nich bránit patrně nebude.

Cla zasáhnou zejména německé automobilky, které do USA vyvážejí nejvíc a ovládají americký trh prémiových značek. Německá ekonomika by je pocítila – a ta česká by se s ní svezla.

Další ranou, kterou se chystá Trump Evropě uštědřit, je výpověď americko-ruské (původně americko-sovětské) smlouvy o likvidaci raket krátkého a středního doletu (INF). Na jejím základě stáhly obě velmoci z Evropy celou kategorii nebezpečných zbraní, schopných dopravit jaderné hlavice na vzdálenost 500 až 5000 kilometrů.

Američané si stěžují, že Rusko smlouvu INF porušuje a vyvíjí raketu Novator, která má podobné parametry jako sešrotované esesdvacítky. Trump na to má jednoduchou odpověď: Když smlouvu nedodržujete, tak vám ji vypovíme. Senát, který hraje důležitou roli v zahraniční a obranné politice a kde si udrželi majoritu republikáni, mu v tom bránit nebude.

Pokud by Vladimir Putin, neomezovaný žádnou dohodou, nové rakety rozmístil poblíž Evropy, měli bychom mít připravenou odpověď. Požádáme tedy Ameriku o její rakety? Trump nám patrně vyhoví. Jenže zadarmo to nebude, už dřív „naznačil“, že Evropané musí za americkou ochranu platit.

Že by způsob, jak přimět evropské spojence, aby na obranu dávali slíbená dvě procenta HDP a k tomu kupovali americké zbraně?

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce