11.12.2017 | Svátek má Dana


EKONOMIKA: To je hospodářství! Inu, Turecko

25.8.2016

Sultán Erdogan hledá a trestá nepřátele, škrtí ekonomiku, vydírá Evropu a straší bankéře. Kam kráčí jeho Turecko?

„Jak je to krásné: úroda sklizena, pole obdělána, radost pohledět. To je hospodářství! Inu, Turecko,“ povzdechne Cimrmanův inspektor Trachta při pohledu z okna expresu odjíždějícího z Istanbulu.

V téhle klasice (Vražda v salonním coupé) zazněla chvála turecké ekonomiky jako vtip. Jak jinak, hospodářství Turecka bývalo symbolem ekonomického a sociálního úpadku, neschopné vlády, klientelismu a korupce. V minulých desetiletích se ale země otevřela, prosazoval se v ní dynamický kapitalismus a stát se špatné pověsti aspoň zčásti dokázal zbavit.

Jenže teď jako by se Turecko obrátilo ke své historii.

Všichni sultánovi bankéři

V Turecku se dějí nevídané věci. Prezident Recep Tayyip Erdoğan začal zemi předělávat ke svému obrazu, tedy k sultanátu, v němž se vše točí kolem všemocného a všehoschopného panovníka.

Minulý týden upozornil, že bankéři, kteří po pokusu o převrat odmítají poskytovat levné půjčky nebo trvají na jejich řádném splacení, by mohli být pokládáni za „zrádce“. (Z české historie pamatujeme obdobné varování: Kulaci, otevřete sýpky!)

„Banky, které pod různými záminkami odmítají půjčovat, ukazují, na které straně stojí. Nejsou na straně lidu... Nebudeme otálet a budeme se zabývat bankami, které se svými úrokovými sazbami a podmínkami úvěrů vydaly na nesprávnou cestu. Budeme se zabývat tím, jestli nejsou zrádci,“ citovala agentura Reuters z Erdoğanova projevu před tureckou komorou vývozců.

Reakce byla blesková. Přes noc snížilo čtrnáct tureckých bank úrokové sazby hypoték. Není divu.

Erdoğanův projev následoval necelé dva týdny poté, co šéf státu obvinil Merta Ulkera, analytika makléřské společnosti Ak Investment, z urážky majestátu. Ulkerovi, který psal investorům o neblahých důsledcích koncentrace moci v Erdoğanových rukou, odebrali v Turecku licenci a jeho případ projedná trestní tribunál istanbulského soudu. Ak Investment ho promptně propustila a Erdoğana ujistila, že Ulkerovy názory nesdílí.

Tak vypadá „normalizace“ na turecký způsob.

Dárek od Alláha

Jistě, nejsou to jen banky, které Erdoğan drží pod krkem.

„Toto povstání je požehnáním od Alláha,“ prohlásil prezident krátce poté, co byl potlačen pokus o puč, a dal najevo spokojenost s tím, že konečně může armádu, státní instituce, ale i soukromé firmy očistit od „vzbouřenců“. A hned se dal do práce.

Desítky tisíc lidí dal zadržet a vyslýchat, další desítky tisíc vyhodit z práce nebo postavit mimo službu. Dekretem nařídil zavřít patnáct univerzit a tisícovku soukromých škol. Důsledek takových čistek je nasnadě: Na místa kvalitních manažerů a pedagogů se dostanou neschopní, ale panovníkovi a režimu oddaní patolízalové.

Do 15. července, kdy potlačil puč, měl turecký prezident plně pod kontrolou jen vládu a policii. Dnes už vládne nad armádou, soudci, médii, kapitány byznysu i bankéři. Kdo by se mu dovolil postavit na odpor?

Je zjevné, že Erdoğan teď může zavelet centrální bance i komerčním bankám. Nemluvě o státní islámské bance Ziraat Participation, která je Erdoğanovým dítětem a která půjčuje bez úroků (o zisky a ztráty se dlužník a věřitel podělí).

Na kolena před sultánem

S Erdoğanovým sultanátem přitom ustrašená Evropa pořád vyjednává o členství. A někteří evropští politici se před ním kroutí jako tanečnice v harému. Evropská komise letos v červnu v prohlášení upozornila, že Turecko udělalo „pozoruhodný pokrok“ při sbližování s Evropskou unií a při budování demokratických institucí.

Jen rakouský premiér Christian Kern vyzval Brusel, aby pokryteckou hru ukončil a rozhovory odpískal. Bylo by to logické. Kdo by věřil, že unijní programy, v nichž Turecko jako kandidát členství dostalo od Unie miliardy eur, pomohly zemi přiblížit evropským pravidlům demokracie, ochrany práv a svobod?

Je jasné, že vstup islámského státu (s malým „i“) – teokracie, prosazované Erdoğanem, v níž pravidla politiky určují sultán a klerici, by byl koncem Evropy (nejen Evropské unie), jakou známe. Pro Evropu by to bylo příliš velké a nákladné sousto i kulturní a náboženský šok.

Šokující může být už dialog s orientálním vůdcem Erdoğanem. Zajímavé svědectví o tom, s jakou nadutostí Erdoğan vyjednává, poskytl zpravodajský portál euro2day.gr, který získal přepis z jeho jednání s unijním prezidentem Donaldem Tuskem a předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem. Když Juncker během schůzky Erdoğana upozorňoval, že komise bude hodnotit, zda Turecko plní podmínky dohody o bezvízovém režimu, turecký prezident ho zarazil. Vyzval předsedu komise, aby mu projevoval „patřičnou úctu“, protože mluví s vůdcem osmdesátimilionového státu.

„Lucembursko? To je jako městečko v Turecku,“ vysmál se Erdoğan bývalému premiérovi půlmilionového velkovévodství.

Sbohem a šáteček

Erdoğan měl se zemí půlměsíce smělé cíle. Do roku 2023 chtěl tureckou ekonomiku posunout na desátou příčku ve světě před Kanadu. (Poměřováno HDP patří nyní Turecku 18. místo se 718 miliardami dolarů.)

Ještě nedávno na to měl „tygr z Anatolie“ našlápnuto. Jeho ekonomika ročně rostla o pět procent, inflaci se podařilo stáhnout na sedm procent. Pro příští rok mu však Commerzbank ve své analýze z konce července předvídá růst 2,1 procenta. To je pro rozvíjející se ekonomiku zoufale málo.

Agentura Standard & Poor’s snížila úvěrovou důvěryhodnost Turecka z BB+ na BB. Země se tak pro investory dostala níž do spekulativního pásma. A příští měsíc se patrně propadne ještě hlouběji.

Erdoğan na to reagoval po svém. „Kdo si myslí, že jsou? Kdo jim dal právo, aby se vyjadřovali o Turecku?“ obořil se v pátek v parlamentu na agenturu a na otázku si odpověděl: „Dělají to (S&P), protože jsou nepřátelé naší země.“

Je nicméně zřejmé, že na investory dojem neudělal a ze země se část zahraničního kapitálu stáhne. Angažovanost tam už snížily některé investiční fondy a odchod zvažují banky BNP Paribas, Citigroup, Morgan Stanley a Société Générale.

Nic divného v zemi, kde stačí přání sultána a banky mění úrokové sazby.

Střelí tygra do nohy?

Od pokusu o puč ztratila turecká lira vůči dolaru víc než pět procent, hlavní akciový index země spadl o devět procent. Snižuje se spotřeba, firmy odkládají investice.

lira-usd

Zdroj: Peníze.cz

Erdoğan se mezitím opájí mocí, vydává dekrety, hledá nepřátele a kdekomu vyhrožuje. (S výjimkou ruského prezidenta Vladimira Putina, kterého začal oslovovat „drahý příteli“.)

Po puči turecký prezident pravil, že zachránil stabilitu země. Vše ale ukazuje na to, že právě mocí a pomstou posedlý vůdce se pro stabilitu Turecka a jeho hospodářství stává rizikovým faktorem.

Evropě vzkázal, že migrantům otevře brány do Evropy, pokud nezruší víza pro Turky. A k tomu pohrozil, že vypoví celní unii. Myslí to vážně?

Z unijních zemí míří do Turecka nejvíc investic – spolu s ekonomickými reformami bývalého premiéra Kemala Dervişe se významně podílely na vzestupu země. No a evropská osmadvacítka je pro Turky největším trhem – směřuje tam 45 procent tureckého vývozu. Není pochyb, že tomu pomáhá právě celní unie.

Pokud by turecký prezident své hrozby myslel vážně, střelil by tygra z Anatolie do nohy. Spíš tedy licituje jak prodejce v tureckém bazaru, který se nakonec spokojí se zlomkem částky, o kterou si řekne.

Bez ohledu na politické dohody s Evropu je nicméně patrné, že turecký hospodářský zázrak končí.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce



Diskuse


J. Jurax
Ehm
22:57
25.8.2016

P. Urban
17:25
25.8.2016

A. Alda
13:58
25.8.2016

J. Mrázek
10:12
25.8.2016

A. Hrbek
9:26
25.8.2016

R. Langer
12:27
25.8.2016

J. Mrázek
10:16
25.8.2016

F. Ogáv
10:43
25.8.2016

počet příspěvků: 18, poslední 25.8.2016 10:57









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.