Do Evropy se vrací dobré časy

Vymýšlet argumenty, proč je nevýhodné být součástí Evropské unie a proč jsou všechny evropské projekty včetně společné měny předem odsouzeny k neúspěchu, se v posledních dnech stává poněkud obtížným úkolem.

Recese roku 2013 je překonána, růst celé Evropy se drží nad jedním procentem a dnešní data z druhého čtvrtletí potvrdila, že dále zrychluje.

Není to sice více než dvouprocentní růst Spojených států nebo téměř tříprocentní vzestup samotné Velké Británie, ovšem těžko dávat Evropě za vzor kohokoli jiného, například dlouhodobě vzývané státy známé pod značkou BRICS, kterým prý patří ekonomická budoucnost.

Dobrodružná politika prezidenta Vladimíra Putina způsobila Rusku pětiprocentní pokles, v recesi je už rok Brazílie, Jižní Afrika roste pomaleji než Evropa, Čína se před kolapsem zachraňuje prudkou devalvací jüanu. Větší růst má z pěti zemí BRICS jediná Indie.

Kritikům, jako je například ekonom Jiří Soustružník, tak nezbývá než použít argument, že Evropa hraje ekonomickou hru s nulovým součtem. Po zavedení společné měny je kurz eura pro průmyslovou velmoc Německo dostatečně dole, aby se dalo dobře exportovat. Naopak pro jiné, třeba středomořské státy je kurz naopak příliš silný a to likviduje tamní konkurenční schopnosti. Proto některé země půjdou dolů, jiné porostou na jejich účet a v součtu se bude celá Evropě pohybovat odnikud nikam.

Údaje za druhé čtvrtletí však říkají něco jiného. Jedenapůlprocentní německý růst je základem pro tří- až čtyřprocentní vzestup periferních zemí na východě včetně Česka, ovšem týká se to také Irska i Španělska.

Když se hledá někdo s vážnými strukturálními problémy, tak se výčet zastaví u Francie, Itálie a Chorvatska, které sice rostou, ale pomalu. Recese hrozí Finsku a pobaltským státům, je však jednoznačným důsledkem importu krize ze sousedního Ruska.

Z takového pohledu je Evropská unie dobře fungujícím strojem, který dokáže udržet jednotlivé členské státy nad vodou v těžkých dobách. Klíčovou devizou do budoucnosti jsou technické schopnosti především Němců, ostatní se však k nim dokážou s úspěchem přidat různými subdodávkami případně vlastní inciativou.

Evropská unie dokáže své členy inspirovat k promyšleným reformám, jejichž užitečnost se teď osvědčila v Irsku a Španělsku. Zvláště španělské změny na pracovním trhu a při výběru daní vzbudily mezi finančníky ohromný aplaus, protože od Španělů je nikdo nečekal.

Evropská unie nedokáže zvládnout řeckou krizi, ukrajinskou krizi, uprchlickou krizi a bůhvíjakou další krizi, přesto společenství evropských států prosperuje.

Kritizovat přebujelý sociální stát, neohrabanou byrokracii, nedůvěryhodné euro či slabou zahraniční politiku je jistě na místě, protože nedostatky evropské politiky jsou značné. Odvodit z nich ovšem, že Evropská unie stojí před krachem a že by ji bylo nejlepší rozpustit, aby s sebou do propasti nestrhla jednotlivé členské státy, je už překročení rozumné míry a neexistuje k tomu přesvědčivý důvod.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus