Celkové zadlužení České republiky a deficity státních rozpočtů jsou diskutovány čím dál častěji. Není ale úplně snadné se v tom všem orientovat. Politici s čísly žonglují, ta se rychle mění v čase a jsou také příliš vysoká, a tudíž obtížně představitelná. Od desítek a stovek miliard se už pomalu přechází k biliónům a to vše jsou řády, s nimiž se v běžném životě setkává málokdo. Tedy pokud jde o peníze.

Proto je užitečný přepočet státního dluhu na občana včetně kojenců. Informace o tom, že každý občan ČR (nepřímo) dluží třeba 112.000 Kč je každému snadno pochopitelná. Když tohle číslo zaslechneme, zcela automaticky ho porovnáme s nějakou částkou z našeho života a dokážeme si tak dluh dobře představit. Porovnáme-li ho například se svým měsíčním příjmem, můžeme zjistit, zda bychom na případné osobní splacení takového dluhu museli pracovat měsíc (to by pak nebylo zlé) nebo půl roku (to už by se nám asi dluh zdál celkem vysoký).

Pro ještě lepší představu o hospodaření státu a koneckonců o jeho perspektivách by snad mohlo posloužit, přirovnáme-li rozpočet státu k rozpočtu rodiny. Abychom se dostali do použitelné relace, vydělme čísla státu například dvěma milióny. Z příjmu státního rozpočtu ve výši 974,8 miliardy korun se dostaneme na 487 tisíc korun ročního příjmu virtuální rodiny.

Jak si tedy naše virtuální rodina vede? V loňském roce měla čistý měsíční příjem 40.600 Kč a čisté měsíční výdaje 48.600 Kč. Scházelo ji téměř 20% příjmů k pokrytí všech výdajů, a proto si musela peníze půjčovat. Vloni si vypůjčila 140.000 Kč a na následující roky má naplánováno půjčit si každoročně vždy ještě o něco více. Byla celkově zadlužena částkou 589.000 Kč, což je více než 14 měsíčních příjmů. Úroky ve výši cca 2.500 Kč měsíčně splácela řádně, ale o splácení jistiny se ani nepokoušela: půjčovala si nejen na úhradu běžných výdajů, ale i na splátky úroků.

Je asi jasné, že situace naší rodiny není skvělá. Nebo snad takhle vypadá prosperita? Rodina stárne a potřebovala by do jisté míry žít z úspor, má ale pouze dluhy. Pozitivní je snad jedině to, že je nesmrtelná, nebo je za ni alespoň považována. To umožnuje odsouvání splátek jistiny donekonečna (a do nekonečna). Zatím nemá problémy se sháněním věřitelů a úroky jsou přijatelné. Ovšem pokud by si věřitelé z jakéhokoliv důvodu postavili hlavu, nastane „pláč a skřípění zubů“.

Potenciální předseda vlády tvrdí, že situaci vyřeší zvýšením daní. Nemá ale na mysli DPH, jejíž zvýšení by postihlo všechny (solidárně, ne?), včetně jeho voličů. Ty on ale raději nakupuje než zatěžuje. Na mysli má daň z příjmů fyzických osob představující pouhých 8% příjmů. I výrazné zvýšení výnosu této daně by v analogii naší rodiny představovalo jen pár set korun měsíčně navíc, maximálně 1.000 Kč. Budou potřeba, ale na změnu životní situace tahle myšlenka sama o sobě stačit nebude. Stačit ale může na to, aby se z presumptivního taťky stala skutečná hlava rodiny. Přiznejme, že v něčem je fakt dobrý, třeba ve vyprávění pohádek na dobrou noc.