Všichni, tedy skoro všichni v Evropě mají šrotovné, a tak je budeme mít také. Těžko předpokládat, že by za letní vlády tohle populistické opatření neprošlo Sněmovnou. Je úplně jedno, že české automobilky v těchto dnech hlásí vyprodanou výrobu a chystají se nikoli propouštět, ale nabírat brigádníky.

Prostě to dělají všichni, tak i Češi budou zachraňovat automobilový průmysl další dotací z kapes daňových poplatníků. Jestli to má smysl, či nikoli, není podstatné.

Prostě když všichni sbírají céčka, tak já musím taky.

Oblíbeným argumentem bývá, že se tahle dotace vrátí ve formě vybrané DPH, která na autě za čtvrt milionu činí skoro padesát tisíc. Tenhle argument však vychází z toho, že si kvůli šrotovnému koupí nové auto lidé, kteří by si ho jinak nikdy nekoupili. Což je argument zcela falešný, protože šrotovné pouze urychlí nákup v případě lidí, kteří by si auto koupili tak jako tak příští nebo přespříští rok. Ta DPH, která se tak letos vybere navíc, bude příští nebo přespříští rok státu chybět, stejně jako automobilkám bude chybět odpovídající zájemce o auto.

Pozoruhodné také je, jak šrotovné vlastně funguje. Škoda nebo TPCA v Kolíně mají zakázek dost a možná letos dosáhnou na rekordní prodeje, ačkoli zde žádné šrotovné není a manažeři automobilek lkají nad tím, že nemáme euro. Bratislavský závod VW naopak ohlásil další odstávku a poslal lidi na nucené volno, ačkoli Slovensko má nejen šrotovné, ale i euro. Obojí je jim však platné jako mrtvému zimník, protože na prodej Porsche Cayenne nebo VW Touareg, které se v Bratislavě vyrábějí, má šrotovné nulový vliv. Lidé, kteří těmito vozy jezdí, zpravidla neparkují na zahradě deset let starou šunku.

Šrotovné tak evidentně deformuje tržní podmínky i uvnitř automobilového odvětví. Nikdo se totiž není schopen zaručit, že budoucnost automobilového průmyslu je právě v malých a levných vozech, když před krizí to vypadalo přesně naopak, a dotace tohoto segmentu je tudíž evidentně sporná.

O tom, jak tohle opatření deformuje zbytek ekonomiky, pak není pochyb. Proč není šrotovné na chladničky či pračky, které se přestaly prodávat, a přitom výměna starého typu za nový znamená rovněž velké úspory energie, a má tak značný ekologický efekt? Stejně jsou postižení výrobci dalšího spotřebního zboží, které dotace na auta vytlačuje z trhu.

To, že ze šrotovného budou mít obzvláštní radost obkladači či instalatéři, pak není třeba příliš komentovat, protože solidní rekonstrukce koupelny vyjde zhruba na částku odpovídající ceně zlevněného malého vozu. Bojovníkům za šrotovné je pak celkem jedno, že za pár míst v automobilce přijdou třeba o práci stovky řemeslníků. V objemech produkce českých automobilek má totiž prodej domácím zákazníkům zanedbatelný rozsah kolem pěti procent. Jeho zvýšení proto zaměstnanost v automobilovém průmyslu fakticky neovlivní.

Ale řemeslník je živnostník neboli podnikatel, a pro ně, jak nedávno moudře pravil kdesi místopředseda ČSSD, přijala protikrizová opatření Topolánkova vláda, zatímco oni chtějí pomoci lidem. A jak známo v Lidovém domě, podnikatelé nejsou lidi, ale voli, kteří potáhnou tím lépe, čím více budou hlazeni po zádech klackem. Akorát se neví kam, protože tohle upřímné slovo se v kultivovaném slovníku levicových politiků nevyskytuje.

A na to všechno se teď má z premiérské židle koukat Jan Fischer.

Takový slušný, inteligentní člověk - a kývne na nabídku pětiměsíčního otloukání svými nevděčnými politickými kmotry a provádění protikrizových opatření, o nichž rozhoduje vše jiné než jejich smysluplnost.

MfD, 7.4.2009