29.3.2024 | Svátek má Taťána


EKONOMIKA: První pokus o sebevraždu EU

20.10.2011

Už zhruba dva roky rozesílám různým západoevropským mediím a osobnostem text, že jediným správným postupem při rozšiřování EU byla od začátku dvourychlostní Evropa, ve které by postsocialistické a slabší západní státy začínaly v již existující evropské zoně volného obchodu, kde by se mohly učit a konsolidovat svá hospodářství a risika s tím spojená by nesly samy. Příspěvek evropského poslance Zahradila v NP 17.10. mi připomněl, že EU zabředá stále hlouběji do finančního maléru. Už dnes je jasné, že bude odepsána minimálně polovina řeckého dluhu, tomu aspoň věří evropští optimisté. Já sám jsem o tom asi před týdnem napsal redaktorovi jednoho německého týdeníku, zde je závěr toho dopisu.

Na akci „Řecko“ je možno pohlížet jako na první seriosní pokus o sebevraždu EU. Obrovské částky peněz z kapes občanů vydávat s pochybným nebo žádným účinkem. Růžový výhled do budoucnosti na miliardové pokuty zemím, které překročily přípustný schodek v rozpočtu, což je monumentální politický a psychologický „bullshit“ („nesmysl“ mi připadal jako příliš slabý výraz, předsedové vlád postižených států by přece zasloužili také pár ran pravítkem na ploché dlaně), který zřetelně ukazuje předčasnost zavedení eura, pozoruhodnou mentalitu z dávných dob a přivádí slabší země na myšlenku poohlédnout se po nějakém lepším bohatém nebo silném strýčkovi. Teď je nejvyšší čas k přestavbě EU

Do toho dobře zapadá včera v tisku uveřejněný úmysl ratingové agentury Moody's tři měsíce sledovat francouzské hospodaření pro případné, ale i podle některých francouzských zdrojů pravděpodobné snížení úvěrové důvěryhodnosti Francie. Naskýtá se otázka, zda je Francie zrovna státem, který by mohl vyhrožovat slabým státům miliardovými pokutami. Nezapomeňte, že poměrně nedávno překročila Francie společně s Německem jimi samými zavedené limity. Oba nejsilnější státy EU to tehdy sdělily ostatním členským státům s odhadem, jak to bude dlouho trvat, a to v době, kdy Portugalsko se doslova dusilo snahou těm limitům vyhovět.

Konečně je třeba se zmínit o článku zahraničního komentátora holandského deníku De Telegraaf Joshua Livestra, který upozornil 15. října na knihu Michaela Lewise „ „Boomerang, the Meltdown Tour“. Lewis začíná svou knihu rozhovorem s texaským investorem jménem Kyle Bass, který jako jeden z prvních upozornil, že úvěrová krise zdaleka ještě neskončila. Podle jeho výpočtů se celkové světové zadlužení v období 2002-2008 zdvojnásobilo z 84 na 195 miliard (kterým Američané říkají biliony) dolarů. Velká část těchto dluhů připadá na banky a různé finanční instituce, které by nedokázaly dluhy splatit, takže při úpadku by dluhy přešly na země, kde banky sídlí. Podle Basse by tyto země nedokázaly dluhy byť i jen částečně splatit, národní bankroty by byly nevyhnutelné. Ukázalo se, že evropské země, které Lewis během práce navštívil, nedisponují Bassovou výpočtovou schopností. Výsledkem je pak neomezená naivita rozhodujících osobností. Jako křiklavý případ uvádí irskou vládu, která se v náhlém pomatení smyslů zaručila za veškeré dluhy irských bank a tím jedním vrzem zdvojnásobila státní dluh, když se banky nakonec položily. Také Němci jsou prý stěží schopni propočítat výsledky svého jednání. Pokud jsou přísná pravidla, která jsou zdánlivě dodržována, jsou prý ochotni podepsat každou dohodu (deal). Zdá se, že když ostatní – bezohlední američtí bankéři, zkorumpovaní řečtí občané nebo nedůvěryhodní francouzští politici - si z nich opakovaně vystřelí, vůbec jim to nedojde. Livestro se pak zmiňuje o výroku holandského ministra financí Jana Keese de Jagera, že Holandsko je ochotno za přísných podmínek prostřednictvím EFSF rekapitalisovat banky jiných zemí. Dodává, že tři největší francouzské banky mají dluhy ve výši 4,7 bilionů eur, což je víc než součet brutto národních produktů obou zemí, a Jager je tedy podle něho připraven „za přísných podmínek“ krok za krokem celou Evropu vmanévrovat do irského scenaria. Livestrův zajímavý článek nijak nekomentuji, všechno v tomto odstavci spadá na něho a autora recensované knihy.

Hlavní příčinou dnešních evropských potíží zůstává politická korektnost politiků, která znemožňuje reálné řešení reálných problémů. Například současná francouzská vláda se právě zoufale snaží najít 10 miliard eur, aby dosáhla plánovaného či spíše závazného snížení schodku rozpočtu. Přitom uděluje podle oficiální zdrojů státní občanství ročně stotřiceti tisícům imigrantů. To stojí stát podle nikým nevyvráceného výpočtu ekonoma strany Front National asi 90 miliard eur ročně. Jinde je to podobné. A tak se stále bude plánovat, stále se budeme divit, proč to nesouhlasí. Mám dojem, že v nedávné debatě v české televisi, které se zúčastnil i profesor Stiglitz, nepadlo o této i politicky důležité položce ani slovo - viděl jsem ovšem jen první část.

Evropská unie, místo aby energicky zastavila příliv emigrantů, začala pořádat kursy jak pojídat kobylky, sarančata , moučné červy, respektive larvy a jiný hmyz. To je pozoruhodná předvídavost.