Je to jen pár dní, co OECD zveřejnila zajímavou studii. I když – jak se to vezme. Na jednu stranu je velmi poučná, na stranu druhou je tak neskutečně naivní, že to od instituce kalibru OECD až děsí.

Zkrátka podle zjištění OECD se propast mezi bohatými a chudými v rozvinutých zemích zvyšuje a mnohde je nerovnost v příjmech dokonce na rekordní výši. Podle studie dnes v průměru 10 % nejbohatších lidí v populaci vydělává 9,6x víc než 10 % nejchudších. V 80. letech to bylo přitom jen 7x víc a před 15 lety 9x více. OECD z toho činí bizarní závěr: Doporučuje výrazně zdanit bohaté (!).

Proč je to závěr bizarní? Protože zavání populismem čtvrté cenové. Jistě, na první pohled to zní zcela logicky: Jsou-li disproporce v rozložení majetku tak velké, asi je něco špatně. Míněno: Asi je to z historického pohledu neobvyklé, a tudíž pro stabilitu světa riskantní. Povede to ke společenskému pnutí, k hrozbám revolucí. Proto se zdá být prozíravé nenechat vývoj dojít až do bodu revoluce a namísto toho „prozíravě“ a „preventivně“ bohatství znovu přerozdělit. Tedy vyšším zdaněním vzít bohatým, daně nasypat do státních rozpočtů, a pak na sociálních dávkách vyplatit chudým. Zdá se vám, že tahle úvaha nemá chybu?

Ale má. Tahle úvaha totiž vůbec nechápe kauzality. Zatímco OECD tvrdí, že problém prý tkví v tom, že chudí mají horší práci než v minulosti, ve skutečnosti je to jinak. V pozadí všeho stojí spíš finanční trhy. Přesněji řečeno morální hazard mnohých centrálních bank – zejména v eurozóně, USA a Číně. Ale abychom celou věc správně pochopili, musíme si udělat drobnou odbočku.

Asi už milionkrát jsem varovala, že lidé nakažení hodnotami západní civilizace naložili s poslední krizí mimořádně špatně. Namísto toho, aby ji nechali s budhistickou smířlivostí proběhnout a nechali pročistit ekonomiku od nerovnováh, propadli západnímu dojmu, že umí řídit planetu a krizi porazit. Začali tedy dělat vše, aby krizi zabránili. Především začali sypat do ekonomiky čím dál víc peněz. V letech 2008-2009 peníze sypaly vlády, pak po nich převzaly štafetu centrální banky, které přišly s experimentem v podobě tisku peněz. Nerovnováhy v ekonomice se ještě prohloubily a přibylo jich.

Na první pohled se zdá, že to nevadí. Ekonomiky „přeci“ rostou a ceny cenných papírů také. Ale vadí to. Protože evropské ekonomiky nerostou proto, že do nich byly nasypány peníze, ale proto, že lidi už omrzelo šetřit a jejich důvěra v budoucnost se obnovila. A ceny cenných papírů nerostu proto, že by zrcadlily skvělý stav ekonomiky, ale proto, že jsou vyhnány do nebes spekulacemi. Líp než kde jinde je to v současnosti vidět v Číně.

Čína se momentálně doslova utápí v akciové horečce. Jenom za prvních pět měsíců roku šanghajská burza vzrostla o 60 %. Může takový růst být zrcadlem stavu ekonomiky? Roste snad kondice čínských akciových společností o 60 % za pět měsíců? Rozhodně ne. Ba právě naopak. Akciové horečce propadají nejširší vrstvy Číňanů; i ti, kteří o akciích vědí starou bačkoru. A čím víc lidí se do téhle pyramidové hry zapojuje, tím víc vyhánějí ceny vzhůru. Jenomže protože lákadlo zisků na burze je tak obrovské, mnozí vytáhnou ze slamníku poslední peníze a jdou spekulovat, místo aby si koupili pračku, auto, či jen zašli do restaurace na večeři. V čínské ekonomice se tedy přestává utrácet, protože lidé své peníze místo na útraty použijí na hru na burze. Kdo nemá úspory, dokonce si neváhá na spekulace půjčit od banky za uměle nízké úroky. Jenomže když se v ekonomice neutrácí, jdou podniky do kytiček. Kondice čínských podniků se tedy horší. Těch samých podniků, jejichž akcie rostou. Tohle pochopitelně nemůže skončit dobře. Je to jedna z nejtypičtějších bublin posledních desetiletí. Až dojde zásoba těch, kteří se zapojují do pyramidové hry, jednoho krásného dne se čínské akciové trhy zhroutí o desítky procent. A tady jsme u jádra věci – totiž znovu u studie OECD.

Co myslíte, kdo si může dovolit prospekulovat na burze větší obnos: Chudý, nebo bohatý? Logicky asi bohatý. Chudí lidé totiž nemají žádné akcie a cenné papíry obecně, zatímco čím jsou lidé bohatší, tím jich mají víc. Ano, majetní lidé celého světa vložili od poslední krize do spekulací na finančním trhu nesrovnatelně víc peněz než ti chudí. Nemusíme se na to dívat jen tak, že každý majetný člověk šel hrát na burzu; můžeme to chápat i tak, že majoritní majitelé akciových společností zbohatli jednoduše proto, že jiní akcie skupovali a tím jejich ceny hnali výš. Vedle Číny je to nejvýraznější v IT sektoru. Neváhám tvrdit, že se opakuje nechvalně známá dot com bublina. Jinými slovy: bohatí díky finančním trhům zbohatli ještě víc.

Rozevírající se nůžky mezi bohatými a chudými nemají nic společného s tím, že by chudí údajně měli přístup k horší práci než dřív; je to o tom, že centrální banky natiskly levné peníze, ty uměle vyhnaly vzhůru ceny cenných papírů a daly bohatým ještě víc bohatství. Je to ovšem bohatství do značné míry jen fiktivní a papírové.

A vyřeší tuhle disproporci snad to, že bohaté víc zdaníme? Ani náhodou! Stane se jen to, že peníze od majetných přesuneme k o něco chudším chudším, kteří je zase znovu použijí na další spekulace na burze. Zavedení jakýchsi nesmyslných milionářských daní je jen představení pro naivní voliče. Takže až se budou levicoví intelektuálové připravovat na novou revoluci a hrozit pěstmi proti vládám, budou plakat na špatném hrobě. To centrální banky na mnoha místech světa se svým tiskem peněz si zahrávají s ohněm a dopouštějí se obrovského morálního hazardu.

Tento morální hazard spočívá v tom, že dávají lidem falešný pocit bezpečí. Tiskem peněz a tlakem na komerční banky, aby poskytovaly co možná nejvíc úvěrů i diskutabilním klientům, nutí rodiny, podniky, dokonce i jednotlivé banky chovat se jinak, než by se chovaly, kdyby nebyly chlácholeny tímto pocitem zdánlivého bezpečí. Všichni se chovají riskantněji: Banky víc půjčují. Podniky místo investování do svého rozvoje spekulují na burze. A jednotlivci to samé.

Rozhodně souhlasím s tvrzením, že tahle náhlá majetková disproporce je relativně nebezpečná. Skutečně způsobuje ve společnosti pnutí na mnoha frontách. Mimochodem – svým svérázným způsobem způsobuje i stávající evropské pnutí kolem imigrantů. I vlna imigrace je totiž dána jen rozdílem v životní úrovni imigrantů a životní úrovní, kterou slibují evropské země. Ale řešení je blíž, než tušíme, a přijde samo bez jakékoliv naší zásluhy.

Bublina spektakulárně praskne. Praskne nejen v Číně, ale i v USA. A dokonce i v Evropě, kde si za prvních pět měsíců akciový index DAX připsal 20,8 %. Těchto 20,8 procenta jsou přesně ty peníze, na které si chudí nikdy nesáhnou. Splasknutí cenové bubliny tedy zcela samo, spontánně, zmenší majetek bohatých, zatímco majetek těch chudých nijak zásadně nezmění, nebo se ho dotkne jen málo. A bude po rozevřených nůžkách.

Že novou krizi nechcete? Ale tahle majetková disproporce vás také děsí a připadá vám jako hrozba, není-liž pravda? Tak si už konečně v naší západní civilizaci připusťme, že krize není zlem. Krize je vlastně moudrým řešení. Nechme věci plynout…

(Věřte tomu nebo ne, tento text byl napsán BEZ podpory strukturálních fondů EU.)

Převzato z Sichtarova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky

Autorka je ředitelka společnosti Next Finance s.r.o.