Ve chvíli, kdy se začínají rojit nová ekonomická data, tak běžný občan či spotřebitel především ztratí přehled. Tam někde nahoře mezi nejvlivnějšími bankéři, ministry nebo analytiky se vedou moudré a složité řeči, kdo se v tom však má vyznat.

Tak třeba ve čtvrtek zvýšila Česká národní banka úrokovou sazbu. Je to již poněkolikáté po sobě, určitě bude následovat další zvýšení. Spolu s tím zveřejnila další prognózu, podle níž ekonomika neporoste tak rychle, jak se čekalo, ani koruna neposílí, jak se myslelo ještě před pár měsíci.

Co se tím však chce říci, není kromě těch vzdělaných expertů nikomu jasné. Jen se zdá, že něco není v pořádku.

V horkých dnech současného extrémního léta se jako vysvětlení nabízí termín, kterému každý rozumí, konkrétně slovo přehřátí. Tuzemská ekonomika se přehřála, proto je třeba, aby se před přímým sluncem skryla do stínu, uklidnila se a zvolnila.

Tato metafora říká, že tuzemské hospodářství zvyšovalo svůj výkon nad své možnosti, proto tedy musí ubrat plyn. Příliš mnoho se vyrábí, nejsou lidi, aby bylo možné splnit všechny zakázky, které se nabízejí, a ti lidé, kteří jsou, najednou žádají víc peněz.

Proto centrální banka zdražuje firmám úvěry, aby tolik nevyráběly, a rodinám hypotéky, aby si náhle rozpoutanou vlnu utrácení znovu promyslely. Tím se výroba i spotřeba omezí a bude možné přemýšlet, jak získat další zdroje a najít rezervy pro další hospodářský růst.

Prozatím to zní jako idyla. Počítáme se v rámci Evropy k ekonomickým přeborníkům, proto zažíváme blahobyt, teď je však potřeba po skvělých výkonech trochu zvolnit. Přesto se člověk nemůže zbavit určitého neklidu a ten právě skrývá otázka: proč jsme dopustili, že se ekonomika přehřála? Přece bylo možné se této komplikaci vyhnout, stejně jako je rozumné, omezit na koupališti pobyt na přímém slunci.

Jádro problému tuzemské ekonomiky je nízká produktivita. I když všichni pracují, nedaří se přidat výrobky za příliš vysokou cenu. Zdejší podniky dodávají díly pro další zpracování velkým mezinárodním koncernům, jiné výrobky z automobilového nebo počítačového průmyslu se v Česku kompletují, jde však o relativně nevýnosnou, přitom na pracovní sílu náročnou činnost.

Pokud se růst nemá zastavit, tak je potřeba investovat do nových aktivit, na kterých se dá více vydělávat. To tedy znamená využívat modernější technologie, zaměřit se na dražší výrobky, více se věnovat výzkumu, designu, marketingu. To je všechno známá věc. Proč jsme se však těmto aktivitám nevěnovali, když jsme to všechno věděli, tak zní aktuální otázka, kterou vyvolávají ony ekonomické výroky z vrcholného léta.

Přece nejde na laciné pracovní síle vydělávat donekonečna. Zapomněli jsme investovat. A co je na tom zvlášť zarážející, podniky dostávají každoročně od státu či Evropské unie desítky miliard dotací, ale jak se zdá, spíše je využívají na udržení provozu a produkci rychlého zisku, než na přípravu nových programů do budoucna.

Pokud ekonomové zaplaví veřejnost seznamem nesrozumitelných dat, obvykle to znamená, že něco nefunguje a že nastanou problémy. Teď nezbývá než věřit, že nejde o nic závažného a že se po krátkém pobytu ve stínu na okraji rekreační zóny kondice hospodářství zase zlepší.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus