19.4.2024 | Svátek má Rostislav


EKONOMIKA: Potraviny a umělé emoce

18.8.2014

Ochrana spotřebitele slouží často pouze jako alibi pro kritiku konkurentů

Je-li dnes nějaká oblast spotřebního zboží zatížena přemírou iracionálních emocí, pak jsou to potraviny, problematika jejich kvality, původu, cen nebo technologie výroby. Zájem o tato témata by byl veskrze pozitivní, pokud by převažovaly seriózní informace z úst osob, které pro spotřebitele představují odbornou či mocenskou autoritu. Tak to ale není, téma potravin je daleko častěji předmětem cíleně vyvolávaných emocí, v nichž je údajná ochrana spotřebitele pouhým alibi pro kritiku politických, názorových a zejména podnikatelských konkurentů.

Olej do ohně teď zřejmě ještě přidá EU, v níž postupně bují myšlenka propagovaná některými státy zrušit u části potravinářských výrobků takzvané expirační doby, což jsou údaje známé mezi veřejností jako datum spotřeby a datum minimální trvanlivosti. Byla by to změna vpravdě revoluční.

Plýtvání z neznalosti

Značná část spotřebitelů ale neví, co konkrétně si pod těmi pojmy má představit. Rozdíl je poměrně zásadní: zatímco potraviny s prošlým datem spotřeby (používá se i výraz použitelnosti) je zakázáno prodávat, a reálně se tak musí zlikvidovat, výrobky s prošlým datem minimální trvanlivosti se dále prodávat mohou, avšak oproti ostatním potravinám musí být viditelně označeny a od nich odděleně umístěny.

Potíž je v tom, že celá řada potravin s krátkou životností není ve skutečnosti po uplynutí data spotřeby zdravotně závadná, a je tedy bez problémů použitelná. Mnoho spotřebitelů ale takové potraviny vyhazuje, a tím fakticky neodůvodněně plýtvá. Zhruba polovina potravin, které by ještě bylo možné využít, se v poměrně bohaté Evropě vyhodí. Jiné údaje zase hovoří o tom, že minimálně pětina potravin, jejichž prodej a konzumace už není z legislativního hlediska možná, je zcela nezávadných. Známe to nakonec z vlastní praxe téměř všichni, kdo jsme někdy snědli nějakou potravinu „den poté“, aniž bychom následně zaznamenali jakékoliv zdravotní (obvykle střevní) potíže. Ty mají daleko častěji konzumenti ze zákona „správných potravin“ kvůli své individuální genetické a enzymatické výbavě. To však nebrání některým politikům, lobbistům či zcela konkrétním spotřebitelům, aby čas od času za účasti televizních kamer emotivně nepoukazovali na zdravotní rizika potravin, které by o den dříve leckdo s chutí snědl, zatímco dnes ty samé hrozí „vyhubit lidstvo“.

Diskuse o administrativním prodloužení expirační doby v nějakém rozumném spektru potravin má každopádně smysl. Rozhodně by se tím snížily ztráty výrobců potravin i ztráty obchodníků. Ubylo by iracionálních emocí na straně spotřebitelů. Díky delší využitelnosti by se daly potraviny lépe uplatnit v charitě nebo při humanitární pomoci například v katastrofou postižených oblastech. Na první pohled samá pozitiva. Takhle citlivá a složitá oblast má však samozřejmě i svá rizika, možnost zneužití a - tradiční riziko EU - protekcionismus vycházející vstříc vlivnějším a bohatším. Byly by i vícenáklady - například změna obalů potravin, jichž by se změny týkaly. Revoluce by nastala i v logistice skladování. Přesto by podle všeho výhody nad negativy převážily.

Celá řada populistů, kteří rodící se myšlenku předem odsuzují, sází na emoce. Ekonomice výroby, personálu maloobchodů a psychice spotřebitelů by ale mnohem více prospěli, kdyby zapojili zdravý selský rozum a kdyby potravinářskou problematiku nezneužívali k honbě za politickými body či profesními kariérami. To je totiž velmi často pravým důvodem silných slov o často hypotetických rizicích.

Výtah se neutrhne, jídlo nezkazí

Je to jako v tom často zmiňovaném příkladu s výtahem: přes výstrahu se jím běžně vozí osoby nebo kila navíc, a to by pád v kabině z pátého patra měl jistě horší následky než konzumace den prošlého sýru. Výrobci většiny potravin ale stejně jako výrobci výtahů nebo jeřábů vyrábějí produkty s rezervou.

Ta je samozřejmě rozdílná podle typu zboží a také podle způsobu a doby skladování. Výjimkou je ovoce, které se opravdu kazí v některých případech za pár hodin. To ale není důvodem k panice nad prodloužením použitelnosti potravin. Podle všeho půjde z pohledu jejich označování o možná největší revoluci v tomto století. Mimochodem, v souvislosti s potravinářskou válkou s Ruskem by se teď delší doba trvanlivosti potravin docela hodila.

LN, 15.8.2014

Autor je agrární analytik