Josef Zieleniec se ve svém článku (Hle, náš národní zájem, HN 4.1) rozhodl přijmout výzvu Václava Klause k diskuzi o našich národních zájmech v EU a předkládá čtenářům svůj pohled na jedno z klíčových témat - na problematiku přijetí eura. Ostře prezidenta kritizuje za jeho varovaní, že „pokud by přijetí eura vedlo k tomu, že by byl kurs koruny navěky zmrazen na úrovni, která není stabilizovaná a která neodpovídá parametrům, které naše ekonomika ve své dnešní vývojové fázi má, pak by měli i eurooptimisté připustit, že je třeba načasování takového kroku znovu promýšlet.“ (viz. Byl to opravdu promarněný rok?, HN 29.12., NP 2.1.). Sám Zieleniec pak přichází s poměrně odvážným tvrzením, že je naším národním zájmem co nejrychlejší přijetí eura. Pro obhájení tohoto tvrzení argumentuje výhodami, které s sebou přijetí eura nese. Uvádí, že „radikální snížení transakčních nákladů a zvýšení přehlednosti tržních poměrů spojené s přijetím eura by naší ekonomice dalo významný růstový impuls“. Nemohu s jeho kritikou ani s jeho argumenty souhlasit.

Přijetí eura s sebou totiž nepřináší jen výhody a výnosy, ale jak to tak většinou bývá, má i svoje nesporné náklady. Josef Zieleniec však ve svém článku neuvádí ani ty nejzávažnější z nich. Nedozvídáme se tak ani to, že se přijetím eura vzdáváme své autonomní měnové a kurzové politiky a tím i mechanismu proti riziku asymetrických šoků a asynchronnímu cyklickému vývoji. Je přeci zřejmé, že při neexistenci vlastní – na naši ekonomickou situaci reagující – měnové politiky a při zafixování kurzu české koruny bude muset „nárazník“ proti vnějším šokům převzít fiskální politika. Jsou však naše veřejné rozpočty ve stavu, kdy tuto úlohu mohou plnit? Myslím, že na tuto otázku nemusím ani odpovídat.

O přijetí eura je třeba diskutovat jinak. Inspirativní přístup k přijetí eura zvolila např. Velká Británie, která se rozhodovala podle souboru ekonomických kritérií známých podle svého autora, labouristického ministra financí, jako „Brownovy testy“. Tyto testy měly Británii ukázat, nakolik je pro ni přijetí eura výhodné a zda je ekonomika Británie na tento krok připravena. Ironií osudu je, že ačkoliv byly tyto Brownovy testy konstruovány s cílem přinést argumenty pro vstup Británie do eurozóny, nakonec posloužily k pravému opaku.

A právě takto seriózně bychom měli o přijetí eura diskutovat i my. Místo neodpovědných výzev k rychlému přijetí eura je třeba analyzovat, zda bude přijetí eura znamenat pro ČR vyšší výnosy než náklady. Většina seriózních studií uvádí, že v současné době není tento poměr pro ČR příznivý. Navíc i samotná eurozóna má své potíže, které nelze přehlížet. Chovejme se racionálně a hledejme termín, který naší ekonomice neuškodí, ale pomůže. Teprve tehdy se mi zdá smysluplné do eurozóny vstupovat, teprve to se mi jeví jako smysluplný národní zájem.

Autor je ekonom