Bilance ministra Jurečky

Přestože se zejména (ale nejenom) v zemědělství většinou hodnotí úspěšnost ministra podle toho, kolik získal pro svůj resort dotací, případně kolik dokázal vyčerpat peněz z různých fondů EU, nejsou a neměla by to být jediná důležitá kritéria v hodnocení jednotlivých představitelů resortů. Peníze prostě nejsou vždy rozhodující, a to ani v opačné roli, totiž kolik kdo na čem ušetří. I když se na své bilanční tiskovce ministr pochlubil, že se mu v získávání peněz i v jejich menším utrácení daří. A ano, celkem daří.

Přesto se domnívám, že větší váhu má cosi úplně jiného – totiž schopnost uznat omyl a změnit rozhodnutí, u nichž realita prokázala jejich neoprávněnost. Na mysli mám přitom vůli změnit loňské nařízení vlády o povinnosti hlásit dva dny předem dovozy masa do ČR včetně údajů o cenách dovážené produkce. Přestože bylo přitom od počátku zřejmé, že šlo o krok zbytečný, vycházející z teoretických obav z dopadů ruských sankcí. Už jenom proto, že v rozhodujícím druhu masa, ve vepřovém, kde musí naše země i tak dovážet zhruba polovinu surovin a masa k uspokojení domácí poptávky ze zahraničí, by se – alespoň z pohledu spotřebitele – případné levnější dovozy i kvůli ruským sankcím vlastně hodily. Nic zásadního se ale nestalo a stejně tak se nepotvrdily domnělé dumpingové dovozy, před kterými varovali především naši zemědělci. Lze jen připomenout, že dumping není jednorázový dovoz zboží za ceny nižší, než jaké jsou náklady našich producentů, ale dlouhodobý dovoz zboží za ceny nižší, než jaké jsou náklady toho, kdo zboží na „cizí území“ dováží.

Právě v EU je ovšem „cizí území“ relativní pojem, protože základní ideou spojené Evropy je volný pohyb zboží, osob a kapitálu, což z pohledu mezinárodního obchodu v praxi znamená nulová cla. Jsou-li ale zakázány tarifní (celní) bariéry, vymýšlejí různé státy bariéry netarifní (administrativní). Právě takovou bariérou bylo hlášení dovozů dva dny předem, ještě navíc opepřené povinností cenových hlášení. Jenže právě toto opatření už šlo hodně nad rámec jinak poměrně častých a různě skrytých administrativních bariér v obchodu s potravinami v rámci EU. A rozhodně nepřineslo naší zemi a našim výrobcům výhodu. Především v zemích, kde také přistoupili k nadstandardní „ochraně“ svých výrobců (zejména pak na Slovensku), se začala vůči našim vývozcům uplatňovat odvetná opatření, což v praxi znamená riziko omezení exportu českých výrobků za situace, kdy podle statistik i faktických zkušeností našich exportérů vývoz našich potravin a surovin do zemí EU pomalu, ale vytrvale stoupá – a Slovensko je po Německu v této oblasti našim nejdůležitějším exportním prostorem. Navíc kromě Česka, Slovenska a Maďarska žádná jiná země EU v souvislosti s ruským embargem opatření typu hlášení dovozů předem nezavedla, takže zmiňované tři země si pevněji než dřív přilepily nálepku států, které „netáhnou s EU za jenom provaz“, protože je jim košile bližší než kabát. To samozřejmě právě z pohledu zahraničního obchodu není zrovna strategická image, protože, jak již bylo řečeno, objem našich exportů do EU roste. EU je tedy pro nás řádově důležitější strategický partner, než celý zbytek planety dohromady, a podle toho bychom se také měli při svých rozhodnutích chovat.

A právě za to, že si tuto skutečnost ministr zemědělství po několika měsících uvědomil a nahlašovací povinnost vrací do stavu z roku 2011 (tedy potrvá dál, jen v mnohem mírnější podobě), je třeba Jurečku ocenit. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, neboť musel čelit značným tlakům na zachování popisované překážky zahraničního obchodu. Ale – „ustál to“.

Zmiňovaná nahlašovací povinnost mimochodem, jak zmiňují i sami představitelé Českého svazu zpracovatelů masa a ostatně i náměstek ministra Jindřich Šnejdrla, žádné nepoctivé dovozce stejně nepostihne. Kdo chce totiž podvádět, ten samozřejmě nic nehlásí. To je problém – a skutečně reálný - zejména v severních příhraničních oblastech ČR, kde je častou praxí situace, kdy ze zahraniční přijede nějaké zboží, řádově v hodinách je komusi prodáno a prázdné transportní vozidlo odfičí tam, odkud přijelo – a nikdo nic neví. Tyto případy ale nemohla nahlašovací povinnost postihnout.

Právě s takovými podvody, které jsou navíc zcela jistě daňovým únikem, což je při objemu takto putujícího zboží také trestný čin, je třeba nějakým způsobem bojovat. Prostředkem k tomu by přitom měla být již uzavřená dohoda Státní veterinární správy ČR a Celní správy ČR týkající se operativnější komunikace a koordinace a připravovaná prováděcí vyhláška k novele zákona o potravinách, která by měla být klíčovým nástrojem pro omezení rizik podvodů. Což je jistě v pořádku a v pořádku je také rozhodnutí ministra zemědělství nadstandardní ochranářské opatření zrušit. Z hlediska dlouhodobého vývoje pozice našeho zemědělství a potravinářství je to důležitější než objem dotací.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.

Autor je agrární analytik