19.3.2024 | Svátek má Josef


EKONOMIKA: Měnové intervence a měnová politika

27.4.2017

aneb Rychlý průvodce pro ekonomizující laiky 3

Měnová politika je na pořadu dne, protože centrální banka ukončila intervence na oslabení měnového kurzu zahájené (kouzelné datum) 7. listopadu 2013 pod názvem „asymetrický kurzový závazek“.

Protože intervence do měnového kurzu provázely výroky o „okradení někoho nebo nastartování něčeho“, je cílem následujícího textu objasnit obsah pojmů účinnost měnové politiky a intervence do měnového kurzu. Pokud kdokoli očekává lamentace nad bídností centrálních bankéřů, tak může nyní zanechat čtení. Stejné doporučení platí pro osoby, které považují ekonomii za pavědu – toto je ekonomický text.

Než se dostanu k cílům textu, tak je potřeba sdělit následující. Vlády a centrální banky celého světa mají nekonečné nutkání stále stabilizovat svět kolem nás. Mají pocit, že nestabilita je zdrojem potíží. Všichni předstírají, že vědí, jak vypadá stabilita a jen jemně „ladí“ její dosažení prostřednictvím svých nástrojů.

Naši předkové došli k závěru, že je lépe oddělit pravomoci a odpovědnosti, takže vláda stabilizuje prostřednictvím politiky Rozpočtové (fiskální) a centrální banka prostřednictvím politiky Měnové (monetární). Tady jsem vysvětloval, že účinnost Rozpočtové nebo Měnové politiky závisí na režimu měnového kurzu, protože při mezinárodně pohyblivém kapitálu v režimu:

1. fixních (pevných) kurzů je vládní stabilizační Rozpočtová politika krátkodobě účinná a stabilizační Měnová politika centrální banky neúčinná.

2. flexibilních (plovoucích) kurzů je vládní stabilizační Rozpočtová politika neúčinná a krátkodobá stabilizační Měnová politika centrální banky účinná.

Protože jsme roku 1997 vstoupili do režimu plovoucích kurzů, tak se stabilizační iniciativy chopila centrální banka. Rozpočtová (fiskální) politika je v tomto režimu neúčinná.

Kdyby se vláda rozhodla oživit hospodářství (zvýšením transferů obyvatelstvu, snížením daní nebo zvýšením svých nákupů), tak si potřebuje nějak obstarat peníze na zvýšené výdaje. Při nezměněném objemu peněžních prostředků v oběhu, by její aktivita vedla k nárůstu úrokových sazeb. Zvýšení úrokových sazeb by vedlo k přílivu kapitálu ze zahraničí, což znamená vyšší poptávku po domácí měně, která by posílila (zhodnotila) vůči zahraničním měnám. Silnější (zhodnocená) domácí měna vede k snížení exportu, protože nyní je třeba vydat více (oslabené) zahraniční měny na stejný nákup.

Tento stav se nazývá „vytěsňovací efekt“, kdy jsou zvýšené vládní výdaje kompenzovány nižšími soukromými výdaji. Objem produkce se nijak nezměnil a slovy teorie her se jedná o hru s nulovým součtem – soukromé ztráty jsou kompenzovány vládními zisky. Takto funguje makroekonomický model hlavního proudu ekonomie, jehož tajemnou sofistikovanost zvyšuje použití symbolického jazyka matematiky, který je doplněn grafy s křivkami, které ukazují různá ekvilibria.

Centrální banka došla k závěru, že hrozí ještě větší nestabilita, než byla ta, ve které jsme se nacházeli před listopadem 2013, a proto se rozhodla rázně jednat.

Tím se dostáváme k prvnímu cíli textu – objasnění účinnosti Měnové politiky v režimu flexibilních kurzů. Tradiční metodou Měnové politiky je snížení úrokových sazeb, které se projevuje odlivem kapitálu do zahraničí. Zvýšené množství tuzemské měny vede k jejímu oslabení (cizím slovem depreciaci), tudíž zlevnění tuzemského zboží na zahraničních trzích, které vyústí ve vyšší zahraniční poptávku po tuzemském zboží. Výsledkem předchozího je zvýšení čistého exportu a zvýšením domácího produktu a mír dál zůstává s touto krajinou. Jedná se o přesný opak neúčinné Rozpočtové politiky.

Jenže. Snížení úrokových sazeb na technickou nulu nepřineslo kýžený efekt v podobě Růstu. Růst je naprosto nezbytný, protože Růst s sebou nese vyšší zisky, z kterých platí lidé vyšší daně a vláda může financovat deficit státního rozpočtu – rozdíl mezi příjmy a výdaji. Takže jsme v situaci, kdy hrátky s úrokovými sazbami přestaly úplně fungovat, ale zároveň je třeba mít Růst.

V záloze je poslední možnost: intervence na oslabení kurzu a jsme u druhého cíle textu. Logika měnových intervencí je banální – nákupy zahraničních měn vedou k oslabení domácí měny za účelem zvýšení exportu. Oslabený měnový kurz zlevňuje vývozy, protože včerejší nákup zahraničního zákazníka stál 10 FC při kurzu 25 HC/FC, dnešní nákup ho stojí 9,25 při kurzu 27 HC/FC. Je přece jasné, že exportéři okamžitě zlevňují svoje zboží, aby si zahraniční zákazníci více nakoupili (někteří akademici takovým hloupostem skutečně věří).

Každopádně je úplně jedno, jestli se uskuteční popisovaný scénář. Důležité je, že se v makroekonomickém modelu zvýší vývoz a sníží dovoz, protože slabá koruna zdražuje dovozy. Včerejší dovoz, který stál 250 HC při kurzu 25 HC/FC, dnes stojí 270 HC, a to se vyplatí, protože čím méně se dováží, tím lépe model vychází.

Měnové intervence jsou běžným nástrojem měnové politiky, nejsou vůbec ničím výjimečné a zájemce je najde v každé základní učebnici ekonomie, např. profesor Holman v 5. vydání své vynikající učebnice na straně 562.

Mimochodem, kdybychom byli v režimu pevných kurzů, vláda by se rozhodla k Rozpočtové expanzi, tak by centrální banka musela také intervenovat na měnový kurz. Důvodem je, že zvýšená vládní spotřeba by vedla k vyšším úrokovým sazbám, které by lákaly zahraniční kapitál, tudíž by centrální banka musela prodávat zahraniční měnu, aby udržela kurz ve fixním kurzu.

Zbývá tedy otázka, proč se proti intervencím na oslabení kurzu zvedla taková kritika? Centrální banka neudělala nic jiného, než použila jiný nástroj měnové politiky, aby dosáhla svých cílů (jsou zmíněny zde), protože ostatní nástroje už selhaly. Je přece třeba dosáhnout Růstu, jinak nebudou vybrány daně v požadované výši. Intervencemi na oslabení měnového kurzu tedy zvýhodnila vývozce před dovozci. No a?

Vláda stále subvencuje, dotuje nebo daňově zvýhodňuje slečnu Okouzlující, paní Rozkošnou nebo pana Sympatického pod různými legračními záminkami. Jednou proto, že mají důležité povolání, které je přínosem pro celou společnost, podruhé proto, že jsou znevýhodněni, potřetí něco dalšího, například, protože asfalt. Zlobí se někdo?

Centrální banka přece manipuluje s měnou naprosto běžně prostřednictvím úrokových sazeb. Zvýhodňuje dlužníky před věřiteli. Navíc zvyšuje pravidelně měnovou bázi o 2 % ročně, což vede k přímým majetkovým přesunům od věřitelů k dlužníkům. Vzteká se někdo?

Neosobní síly nemají důvěru. Tak má 7 osob (slovy sedm) na starosti cenovou stabilitu a využívá nástroje, které má k dispozici. Paragraf 2, zákona č. 6/1993 hovoří jednoznačně. Rébusem je, proč se tolik lidí kvůli tomu vzteká. Asi jsou exportéři nesympatičtí lidé.