Žijeme v době, kdy ekonomové vítězí nejen nad právníky, ale i nad politiky, a kdy neviditelná ruka trhu dokonce poráží demokracii. O to cennější je reflexe člověka, který umí pracovat jak s čísly, grafy a tabulkami, tak s náladami ve společnosti a zásadami liberální demokracie. K takovým patří finančník, filantrop, ovšem i spekulant George Soros. Minulý týden s ním vyšlo zajímavé povídání v časopisu Respekt – a dokázalo uvést na pravou míru nejeden bulík, jenž je nám neoliberály tuzemskými i zahraničními věšen na nos.

Česká vláda například odmítá zvyšovat přímé daně, zejména ty, které se týkají právnických osob. Místo toho upřednostňuje škrty ve státních výdajích – ať už v sociální oblasti nebo na chod veřejných institucí. Premiér Nečas dokonce v sobotní Mladé Frontě Dnes oznámil, že končí doba tupých škrtů a přicházejí škrty ostré.

Už i ekonomové a analytici působící v Národní ekonomické radě vlády občas protestují proti krokům koaličního kabinetu. Vadí jim třeba nedostatečný boj proti korupci, chaotická penzijní reforma nebo hloupé provázání změn v důchodovém systému s růstem daně z přidané hodnoty. Přesto i NERV nedávno ulítl, a to zcela zásadním způsobem. Jeho členové se totiž vyslovili pro uzákonění vyrovnaného státního rozpočtu a pro vznik ekonomického orgánu, který by po vzoru národní banky hlídal rozpočtovou politiku státu. Politikům, vládním i parlamentním, by připadly druhé housle. Neexistuje přitom vážnější a političtější spor než o státní rozpočet, daně a chod ekonomiky obecně. Politici leckdy chybují, často se chovají i nezodpovědně, leč brát jim tuto klíčovou pravomoc by bylo zásadním odklonem od demokratického systému k nadvládě autoritativních expertů.

A co k nadneseným tématům říká George Soros? Citujme: „Mnohé tlaky na škrty sociálních výdajů a proti zvyšování daní nejsou nutné, jsou politickým přáním a spíše problémy tvoří, než aby je řešily. Ve Spojených státech nebo v České republice diktuje rozpočtovou disciplínu politická ideologie, nikoli nutnost. Tlak na vyrovnané hospodaření a snižování vládních výdajů může vést k mnohem horším výsledkům než cyklický deficit, který by kompenzoval nedostatečnou zaměstnanost. Když kvůli škrtům snížíte růst HDP, tak může být ve výsledku zadlužení vyšší, než kdybyste se vůbec o jeho snižování nesnažili.“

George Sorose nenechává chladným ani hledání cest ze světové finanční krize. Vychází z toho, že červ je zavrtaný v samotném jádru kapitalismu. Ten má podle něj tendenci vytvářet velké nerovnosti. Doslova říká, že „kapitalismus musí být upraven regulacemi a politickým systémem, který podporuje větší rovnost.“ Soros se nepřímo vyjádřil i ke sporu, který nedávno na parlamentní půdě vedl premiér Petr Nečas s místopředsedou Sněmovny Lubomírem Zaorálkem. Šlo v něm o to, jestli za světovou krizí stojí selhání vlád, nebo bank. Soros vidí vinu na obou stranách. Selhání bankéřů spatřuje v tom, že se snížila kvalita finančních derivátů, tedy cenných papírů, které zásluhou matematických výpočtů rizika pouze zdánlivě ručily za bezpečné investice především do hypotečního byznysu, a metody výpočtu rizika tak podle něj byly stále méně střídmé. Pak už se neobchodovalo jen s deriváty, ale s deriváty derivátů.

Kardinální roli Soros připisuje regulátorům bankovního trhu. Prý mají regulovat, jak banky používají půjčky, které dostaly, a jak používají svůj zisk. A to tak, aby tyto regulace vedly k navýšení základního kapitálu, a ne k vyšším bonusům zaměstnanců a dividendám pro akcionáře. Termín „regulace“ George Soros vůbec pokládá za stěžejní. Systémy regulace vytvářené na národní úrovni a vycházející ze suverenity národních států ale považuje za nedostačující. Už jen proto, že obtížně dochází k sladění národních zájmů národních regulátorů. Bližší by mu evidentně byla globální finanční architektura.

George Soros zná reálie evropského západu i východu. Proto je podnětným mluvčím také k otázkám budoucnosti eurozóny a samotné evropské integrace. Zvlášť když třeba od zdejších pravicových politiků často slýcháme, že v evropském projektu převažují rizika nad výhodami a že je pro nás nejprospěšnější nepřebírat odpovědnost za potíže starého kontinentu a stát raději v závětří. Pan Soros tvrdí, že problém Řecka je víc politický, než ekonomický, a že je nezbytné připravit plán B, jenž se nebude týkat pouze eura, nýbrž celé Evropské unie. Ten by podle něj znamenal „řešení, které by bylo v protikladu k současným národním řešením, kdy každá země hledí na své zájmy. Místo toho by se měly sejít a zachránit Evropskou unii. Znamená to hlubší integraci,“ říká otevřeně George Soros. Hlasy proti pomoci Řecku a zpochybňující unii podle Sorose mohou přispět ke kolapsu, dokonce snad i evropskému rozpadu. A ještě dvě věty renomovaného finančníka mi dovolte připomenout: „Chybná je představa, že být proevropský znamená hájit status quo. Potřebujeme najít podporu pro evropské řešení, která by bylo radikální, skoro revoluční proměnou Unie.“

Nemohu si pomoci, ale Sorosova analýza spojená s nástinem dalších kroků, mi připadá mnohem racionálnější a hodnotnější než české přešlapování, mudrování a rozkopávání báboviček druhých. Naším problémem je, že máme smůlu na politiky, kteří se naučí leda pár černobílých pouček a laciných sloganů, ovšem hlubší vhled do ekonomie a diplomacie jim je cizí. Za roh nevidí a diskutovat je nebaví. Voliči pak mají dvě možnosti: buď jim skočit na špek, nebo investovat čas do studia zahraničních pramenů. Tím spíš potěší, že rozhovor s Georgem Sorosem vyšel v češtině a v trafice si jej mohl koupit každý. Nečekám, že by se teď osazenstvu vládní Strakovy akademie rozbřesklo v hlavách. Ovšem aspoň novinářská obec se nemůže netvářit, že neoliberální dogmata jsou jediná možná a ve světě frčící.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6