19.3.2024 | Svátek má Josef


EKONOMIKA: Je třeba zabít Singera

14.1.2015

Aby bylo předem jasno: ano, míním tím skutečně guvernéra České národní banky. A zabití myslím politické a ne fyzické. Ano, jinak jde skutečně o toho pána, co si na vizitku píše „Ing.“ a „Ph.D.“. O jeho šílených experimentech s českou korunou a dopadu na ekonomiku ČR a hlavně na střední české firmy, které skutečně v českých rukou jsou, a na všechny naše občany jsem již psal v článku EKONOMIKA: Budete navždy žebráci.

Když jsem článek psal, 11. října 2014, netušil jsem jak prorocká slova jsem napsal: „Budete navždy žebráci - To nám, obyvatelům České republiky, vzkazuje pan Singer a jeho parta v České národní bance. “

Od doby, kdy Singer a jeho parta neuvěřitelným způsobem poškodili nás všechny, uplynul relativně krátký čas. A vše je ještě horší. Abychom věděli, kdo to je, to vedení ČNB, najdeme si na seznam těch výtečníků, kteří nás okradli o miliardy. Zde je:

guvernér ČNB: Miroslav Singer
viceguvernér ČNB: Mojmír Hampl
viceguvernér ČNB: Vladimír Tomšík
člen bankovní rady ČNB: Kamil Janáček
člen bankovní rady ČNB: Lubomír Lízal
člen bankovní rady ČNB: Jiří Rusnok
člen bankovní rady ČNB: Pavel Řežábek

Jak praví starý výrok Napoleona o Bourbonech: “Ničemu se nenaučili a nic nepochopili. Jsou nepoučitelní. Jen blázen dělá stejnou chybu dvakrát.“

O tom svědčí třeba článek člena bankovní rady Vladimíra Tomšíka (Hospodářské noviny 7.1.2015 strana 8, rubrika Názory) který naleznete i na stránkách ČNB.

Nemá smysl článek rozebírat. Připomíná mi svojí prostoduchostí a popíráním zjevného „ekonomické“ články z Rudého práva neblahé paměti. Anebo staré úsloví známé již od F.L. Čelakovského: „Blázni byli, kordy měli, jatrnicí šermovali.“ Kteréžto úsloví vysvětluje „i knihovna“, že má ukazovat na určité fanfarónství autorů a chuť chtít se zviditelnit za každou cenu. A dělat ze sebe něco, čím nejsou a na co nemají. Tož tak.

Podle článku 98 Ústavy ČR a zákona č. 6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších předpisů, je hlavním cílem její činnosti péče o cenovou stabilitu. Dosažení a udržení cenové stability, tj. vytváření nízkoinflačního prostředí v ekonomice, je trvalým příspěvkem centrální banky k vytváření podmínek pro udržitelný hospodářský růst. Předpokladem účinnosti měnových nástrojů vedoucích k cenové stabilitě je nezávislost centrální banky.

Můžeme tedy říci, že ani jeden z těch úkolů ČNB neplní. Místo péče o cenovou stabilitu neustále požaduje, aby se plnil plán, který si jaksi sama vycucala z prstu, a to je nejméně dvouprocentní roční inflace. O nesmyslnosti tohoto teoretického předpokladu napsali mnozí odborníci již celé stohy rozborů, aniž by to na božstvo z Olympu ČNB mělo jakýkoliv vliv.

Blouznění o nebezpečí „deflace“, kdy se tito odborníci zasekli v teoriích vycházejících z událostí počátku dvacátého století, je naprosto neudržitelné. Chyby či záměrné poškozování ekonomiky České republiky nápadně připomíná chování ČNB za vedení pana Tošovského, kdy naši slibně se rozvíjející ekonomiku, o které se začalo ve světě mluvit jako o „ekonomickém tygru“, ČNB v roce 1996 nemilosrdně zničila.

Dodnes není jasné, jaký byl důvod. O politiku jde totiž v případě peněz vždy až na prvním místě.

Tehdy se uvažovalo o:

1. Pokusu tehdejšího presidenta Havla a jeho okolí takto poškodit anebo zničit Václava Klause, respektive směr jeho „kapitalistické“ politiky. Kapitalistickou rozumíme politiku svobodnou a moderní, proti níž stála už tehdy „jednotná fronta“ spojených levičáků od soc. dem. po NGO (nevládní, takzvaně neziskové organizace, většinou politicko-lobbistické).

2. Druhým návodcem tohoto kroku byly některé západním státy, kterým vyhovovala nízká platová úroveň v ČR a z toho vyplývající obrovské zisky (spolu s „odpouštěním“ daní atd.).

3. Mnoho prstů ukazovalo konkrétně na Německo, zvláště na Bavorsko a Sasko, které se cítily silně ohroženy rychle stoupajícím ekonomickým výkonem ČR. Zvláště odborníci z Rakouska poukazovali na svou zkušenost, kdy Německo do roku 1989 drželo Rakousko pevným kurzem DM vůči šilinku „pod krkem“ a nedovolilo mu nikdy dohnat jak výkon ekonomiky, tak životní úroveň Německa. To pak náhle padlo po odsouhlasení Schengenu a zavedením eura. Dnes má Rakousko jako takové vyšší životní úroveň než Německo. Tomu, k čemuž by mohlo relativně rychle dojít, bylo nutno zabránit.

4. Rychlý ekonomický růst ČR nevyhovoval tehdejším ekonomickým teoretikům, jako je Jeffrey David Sachs (USA), Jan Švejnar a další „poraděnkové“, kteří nemohli připustit, aby česká cesta byla úspěšnější než jejich šílené nápady vymýšlené v teple pracoven. Které si nechali dobře zaplatit a které všechny dopadly pro postkomunistické země strašlivě.

V současnosti žijeme v éře ničení české ekonomiky shora uvedenou partou v ČNB. Pro představu uveďme něco statistiky:

Vlivem oslabení koruny vůči oběma hlavním měnám vývoz a dovoz přepočtený na eura meziročně stoupl o 11,8 % a 9,7 %. To zhruba znamená, že u nás podnikající zahraniční firmy, které se podílejí z cca 80 % na exportu, vydělaly, aniž by musely hnout prstem, o 9,7 % až 11,8 % více. V jejich zisku pak není započítáno také to, že našim českým dodavatelům platily v průměru o 10 % nižší ceny po přepočtu na euro či dolar. Stejnou částku ze zisku také ušetřily znehodnocením mezd českých zaměstnanců.

Celkový vývoz zboží v přeshraniční pojetí (zboží opouštějící území ČR) dosáhl hodnoty 302,8  mld. Kč a dovoz (zboží vstupující na území ČR) hodnoty 266,5 mld. Kč.

Takže na vývozu získaly tyto firmy cca 30 miliard Kč. No řekněte, kdo z vás na to má?!

Ovšem na dovozu, kde české firmy platí cenu odvozů prakticky vždy po přepočtu korun na eura či dolary, ztratily tyto firmy cca 26 miliard korun. Protože ceny energií a daně vlastně určuje stát, jediná možnost jak ušetřit je snížit mzdy a náklady, tedy i náklady na údržbu a modernizaci.

To alespoň tvrdili „bankovníci“ z ČNB až do té doby, než vyšlo najevo, že to poškození koruny prakticky nikterak vývozu nepomohlo, protože konečný výsledek „pomoci“ vývozu v roce 2014 je dle statistického úřadu zde:

Podle definitivních údajů přeshraničního pojetí za rok 2013 vzrostl meziročně vývoz o 3,3 % na 3174,7 mld. Kč a dovoz o 2,0 % na 2823,5 mld. Kč.

To znamená, že přestože byla koruna poškozena o 10 %, na stoupnutí vývozu se to prakticky nijak neprojevilo.

Ještě nedávno blábolili vládcové ČNB, jak že to pozvedlo ekonomiku, tím jak lidem sebrali peníze. S negeniálním odůvodnění, že když se lidi budou bát, že porostou ceny, tak uspořené peníze rychle utratí. A tím nám všem bude dobře. Co se však stane, až lidem dojdou úspory anebo nebudou mít na základní potřeby, to naši milionáři, placení lépe než president anebo předseda vlády, neřeší. Možná mají už zajištěná teplá místa jako soudruh Tošovský někde u „mezinárodních“ institucí.

Jenže, jak jsem psal nejen já, ale jak psali i skuteční odborníci na finance, co bude dál? Kdy se vrátí koruna ke skutečné hodnotě, která je kolem 24,50 Kč za euro? A jak to ČNB udělá? To se ještě nikomu nikdy na světě nepovedlo.

Odborníci z ČNB mumlali ve své „ptydepe“, jakési nesmysly, ale oni asi tušili, že s tím nic neudělají.

Pravděpodobně však netušili, co vlastně vyvedli. Výsledek je vidět dnes. Koruna se prakticky zhroutila, proti na podzim předpokládané ceně koruny k euru 24,5 Kč na 1 euro stojí dnes koruna při prodeji na ceně 28,80 až 29,00 Kč. To tedy znamená, že se od zásahu ČNB snížila hodnota koruny téměř o 20 %, a tak není divu, že Wall Street Journal napsal, že česká koruna si vede od začátku roku 2015 nejhůře na světě. A dal k tomu fotku pana Singra.

Možná proto, aby jej zadržela ochranka, kdyby se pokoušel najít nějaké místo v nějaké americké bance anebo mezinárodní instituci.

Další oslabení koruny pak zapříčil jakýsi blábolil z ČNB, který v neděli „nevyloučil“, že se ČNB rozhodne k dalšímu oslabení koruny, prý aby s zabránilo deflaci. Jak jsem vyrozuměl, pád ceny nafty a možné obecné zlevnění zboží považuje ČNB za strašlivou hrozbu.

Neměli by si pánové z ČNB, když mají takový strach z deflace, přečíst něco z historie? Třeba příběh německého kancléře Heinricha Brüninga (1930-1932) zvaného „kancléř hladu“, který byl tím, kdo svojí politikou „úspor na obyvatelstvu“ zavedl Německo do náruče Hitlerovi?

Dnes už i velcí exportéři mají obavy z vývoje koruny. Nic z toho, co slibovali pánové z ČNB, se nesplnilo. Na vývoj ekonomiky a chuť měly větší vliv optimistická hesla dnešní koalice. Jenže hesla nejsou chleba.

A každé oslabení koruny ochudí tento stát, jeho obyvatele a bude mít negativní dopad na náš průmysl a životní úroveň.

Bankovní rada ČNB je neodvolatelná. To však neznamená, že není zodpovědná za své činy. A je jisté, že těmhle to těžko projde tak lehce jako Tošovskému.

Trvám na tom, že hlava ČNB, Singer, je lidsky nezodpovědný, ve skutečné ekonomii negramotný a v praxi ekonomický zločinec.

P.S. Právě jsem dostal dvě hlášky z Twitteru: „Na četné dotazy ohledně kurzu koruny odpovídám, že ti pitomci jsou schopni všeho“ Pavel Kohout.
A neznámý diskutér s českým šibeničním humorem napsal: “Přej si něco! Padá koruna!“

No a všichni bychom si měli pro uklidnění poslechnout starou písničku-bajku Sup a žluva:  

Oni ti hoši z ČNB k nám také mají „silný cit“, jak všude tvrdí. A chtěli by také “... za nejhroznějších bouří (ekonomických) jako skála stát…“
Ať si žluvy pozor dají…