Základní poučka říká: Kočky nesnáší vodu. I vědoma si této poučky, koupu se tuhle v hromadě pěny. A v další vteřině se o mě pokouší infarkt, neb se ozve hlasité plesk, pak žbluňk, pak ještě jednou plesk, a vzápětí na okraji vany stojí bílá koule a poulí na mě oči. A když zaječím úlekem, co to ke všem čertům je, koule se zelenýma očima se oklepe a dál na mě se zájmem civí oči naší předoucí kočky, která se slastně protahuje, jak ta koupel byla báječná. Došla jsem po chvíli přemítání k názoru, že to patrně bude mým omezeným obzorem. Totiž to, že jsem si nedovedla představit, že by kočka domácí mohla zatoužit zaplavat si. Že byla chyba zevšeobecňovat jen proto, že jsem se v nějaké obskurní knize dočetla, že kočky nesnáší vodu. Očividně existují i takové podivuhodné kočičí exempláře, které se běžným představám vymykají.

No ano, automatické přejímání všeho, co se kde napíše, je tak lákavé. A já mám silné podezření, že příštím vejlupkem, který vytře zraky našim omezeným obzorům, bude… Ale víte co? Schválně hádejte sami: Podle statistik Google se o to počátkem srpna 2013 nejvíce zajímali Estonci, pak Američané, pak Finové a na čtvrtém místě byli Češi. Hned před pátými Rusy. Co to asi je?

No dobře no, já vím, že to víte, protože tenhle text má nějaký nadpis… Špatná otázka. Tak tedy jinak. Není to fascinující, že elektronická měna bitcoin je pro Čechy tak fascinující…? Pročpak asi? Znamená to snad, že je v ČR nejvíc technologických nadšenců? Nebo snad nejvíc spekulantů? Anebo snad nejvíc zájemců o praní špinavých peněz…?

Ať tak či onak, bitcoin má neskutečnou kliku. Asi jako když nesnášíte mráz, ale osud vás zavane na severní pól – a tam cestou na sáních potkáte v pustině postavenou saunu. Bitcoinu totiž spadnul do klína ten nejlepší možný marketing: Kypr. Když byly na Kypru zmraženy vklady v bankách, i ti největší důvěřivci najednou pochopili, že o peníze – překvapivě – mohou přijít. Jedno, zda bydlí v eurozóně, USA, či Japonsku. Že se může přihodit, že střadatele nebudou chtít o jejich úspory okrást jen obvyklí lapkové a podvodníci, ale také politici, kteří stiskem klávesy zkonfiskují vklady. Anebo třeba centrální banky, které tisknou v podstatě ničím nekryté peníze dnes už prakticky po celém světě, takže si tak nanejvýš můžeme házet korunou, zda inflace přijde za rok nebo až za dva. A jakmile to střadatelé pochopili, nečekali. Zasedli ke klávesnicím a začali hledat… bitcoin.

A tak se přihodilo, že díky geniálnímu, nikým neplánovanému marketingu, bylo možno na bitcoinu pohádkově zbohatnout. Ještě počátkem března se jeho kurz pohyboval jen kolem 33 dolarů. Počátkem dubna jsme už byli na 93 dolarech. A 10. dubna to bylo 230 dolarů! Kde jinde lze za necelých šest týdnů vydělat skoro osminásobek? Správně, jen tam, kde existuje spekulativní bublina. Takže netrvalo dlouho a kurz bitcoinu se zřítil - jenomže už zase roste. To dá tedy rozum, že bitcoin budí vášně. A kdo by to byl řekl, on budí vášně dokonce i v takové Evropské centrální bance. Mezi námi, ECB se bitcoinu bojí jako většina koček vody. Ve svých dokumentech dokonce brojí, že bitcoin by prý mohl být pyramidovou hrou. (Ovšem ať jsem její argumenty zkoumala zleva zprava, nějak se mi nepozdávají - spíš se mi zdá, že jediným cílem ECB je bitcoinem strašit. Protože čím víc se bude bitcoin využívat, tím menší vliv budou centrální banky mít.)

Ne, nemyslím, že je bitcoin pyramidovou hrou. Otázka zní jinak. Není náhodou bitcoin tak trochu – spíš neúmyslným – "podvodem"?

Úspěch bitcoinu totiž spočívá v několika jeho vlastnostech. Zatímco běžné měny jsou emitované státem, bitcoin není. Bitcoin nezná hranice. Dosud není i přes objevující se snahy nikterak regulován. A co víc – ono je hodně těžké ho regulovat. Bitcoin v porovnání s "normálními" penězi nabízí anonymitu. A je založen na šifrovacím mechanismu a algoritmu, díky němuž nelze použít bitcoin, který vlastní někdo jiný. Nebudu zabíhat do detailů, ale klíčové je, že díky tomuto algoritmu se do oběhu uvolňuje předem známý objem peněz. Už dnes je tak známo, že v roce 2040 bude v oběhu 21 milionů bitcoinů. A to vede řadu lidí k domněnce, že se jedná o neinflační měnu. Což podle jejich názoru v dnešním světě vůůůbec není k zahození.

Jenomže já tvrdím, že to není pravda. Zatím bitcoin inflační není. Ale technicky vzato jednou může být. Fakt, že jednotlivé zdroje od sebe navzájem opisují věty o neinflačnosti, ještě nic neznamená. Znamená to právě a jen zúžení našeho obzoru a nepřemýšlení. Názor, že bitcoin nemůže být inflační, totiž vychází z nepochopení, co to jsou peníze.

Stačí, aby tu byla první banka, která bude bitcoiny dál půjčovat a inflace technicky vzato může vzniknout. Jistě, můžete namítnout, že existence bitcoinových bank není možná, protože podstatou bitcoinového algoritmu je, že stejný bitcoin vlastněný jedním člověkem nelze použit podruhé, tedy nelze jej půjčit. Ale chyba lávky. Právě že to "nejde" a současně jde. Peníze totiž nemusí mít podobu jen mincí, bankovek, nebo souborů na počítači. Peníze mohou mít podobu i právních závazků. Opět nebudu zabíhat do detailů a dávat návod, jak na to; nicméně aby bylo možno bitcoin půjčit, stačí, že klient bitcoinové banky bance "předá" své bitcoiny a dostane zpět právní závazek, že mu je banka jednoho dne vrátí. Bitcoiny, které v tu chvíli bude banka vlastnit, pak může podobným mechanismem poslat dál. V tu chvíli v bitcoinovém světě začne existovat něco, čemu se říká endogenní peníze, algoritmus nealgoritmus. Neboli, může začít existovat bitcoinová inflace.

S bitcoinem je to zkrátka jako se všemi evolučními pokusy. Mnohé z nich se mohou vydařit. A mnohé se mohou ukázat být slepou vývojovou větví, něco jako neandrtálci. Bude bitcoin neandrtálcem? Stane se proti všem naivním vírám inflační? Nelze ještě odpovědět. Protože tak jako v evoluci vždy patrně rozhodne náhoda. Každopádně ale mysleme vlastní hlavou a nevěřme všemu, co se kde šustne: Otevřené jsou pro bitcoin cesty obě.

(Kratší verze tohoto textu byla originálně napsána pro Literární noviny)

Převzato z Sichtarova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky

Autorka je ředitelka společnosti Next Finance s.r.o.